Potřeboval jsem trochu narazit. Dost mi to pomohlo, říká slávistická kometa Vlček

Lagos (Od našeho zpravodaje) – „Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré, což jsem poznal dokonale,“ vykládal Vlček na konci dlouhého slávistického soustředění.

Možná jsem potřeboval trochu narazit. Abych zjistil, že všechno není růžové. Přišel jsem z velkého klubu a myslel si, jak to půjde snadno a že budu automaticky hrát. Ústí mi otevřelo oči. Zjistil jsem, jaká je realita, a dost mi to pomohlo.

Byl jsem naivní dítě mezi chlapy. Druhá liga je dost těžká, souboj střídá souboj. V mládežnickém fotbale máte nárok na chybu, jenže u dospěláků je to jinak. Chyby jsou tam daleko víc vidět, protože jde o všechno. O peníze, kariéru i tým. Byl jsem teenager a potřeboval jsem udělat krok do dospělého fotbalu.

Když si mě trenér Křeček vzal z Ústí do Jihlavy.

Taky mě zarazilo, že si mě vyžádal na další adresu. Ovšem dost mi to pomohlo, odehrál jsem spoustu těžkých zápasů. Stejně jako potom v ligových Pardubicích.

Doteď jsme v kontaktu a řešíme situace, které jsem mohl udělat líp. Taky hrával stopera a mně a Robinovi Hranáčovi, který teď hraje v Plzni, dost pomohl. Trávil s námi moře času u videa i na hřišti. Dával rady nad zlato, jsem mu za to strašně moc vděčný. S Robinem jsme se hodně zvedli.

Měl jsem radost, když mi párkrát zavolal. Počítal jsem s dvouletým hostováním v Pardubicích, ovšem už po roce jsem se vrátil do Slavie. Splnil se mi tím dětský sen.

Jasně, ale musel jsem to zvládnout. V Pardubicích jsme měli mladý tým, kde jsme si byli všichni rovni. Slavia je jiná, je tady neskutečná konkurence. Snažím se na plné pecky a učím se od lepších, abych jednou třeba mohl být lídrem sám.

V létě jsem si říkal, že budu vděčný za každou minutu, a nakonec z toho bylo 20 zápasů za áčko. Pomohlo mi, že se mi v lize povedl hned start s Hradcem, ovšem pořád mám spoustu prostoru ke zlepšení. Však i asistent Houštecký mi opakuje: „Vlčáku, nebuď posera!“

Taky bych řekl, ale trenér správně vidí, že je na čem pracovat. Ve Slavii mám za sebou teprve první podzim, spíš jsem nechtěl něco pokazit. Potřebuju dál hrát a odstraňovat rezervy. Dovolit si víc, nebát se jít do riskantních přihrávek při kombinaci odzadu a častěji vyvážet míč.

Ondra Kúdela, můj vzor. Jednou bych chtěl hrát jako on: být klidný při hře s míčem a mít jistotu v rozehrávce. Líbí se mi i Sergio Ramos.

Možná to někdy přežene, když chce mít šestnáctku pod kontrolou. Každopádně s míčem je skvělý, v soubojích úspěšný a počet jeho trofejí mluví za všechno.

I od něj se učím. Řešíme spolu zápasové situace, podporuje mě.

Jako žáček jsem nejdřív nikomu nefandil, ale když jsem v deseti letech přišel do Slavie, nebylo co řešit. Pro mě i celou rodinu včetně dědy, který mě vozil na tréninky. Hodně se mi obětoval, nepřestávám mu děkovat.

Odmala jsem si šel za tím, že mě fotbal bude živit. Jsem hodně cílevědomý a zlomilo se to na hostování v Jihlavě, kam jsem přišel v devatenácti. Najednou jsem věděl, že to půjde.

Když jsem ze Slavie někam odcházel, opakoval jsem si, že se musím zlepšit a být silnější, abych se mohl vrátit. Chtělo to trpělivost a počkat si na správný moment. Díky všem klubům, kterými jsem prošel, teď můžu být ve Slavii.

Už jsem mluvil o tom, že se mi splnil dětský sen. Když jsem byl v mládeži, chodil jsem v Edenu podávat míče a užíval si atmosféru na stadionu. A teď tyhle emoce můžu prožívat na vlastní kůži.

Volali jsme si každý den a těšil jsem se, až ji konečně pomazlím.

Uf, těžká otázka. Na jaře bych měl rád titul se Slavií a co nejlepší výsledky v Evropě, tohle je zásadní. Udělám všechno pro to, abych se na Euro dostal, a pak to bude už jen na trenérovi a jeho volbě.

V první řadě mám pocit, že by každý fotbalista měl mít cíl reprezentovat svoji zemi. Nic víc neexistuje. Potřebujete nejvyšší ambice, abyste se měli kam posouvat. Euro v hlavě mám, zároveň ale makám úplně stejně jako vždycky.