Článek
Koncem letního přestupového období šlo o jeden z největších transferů uvnitř české ligy. Sedmadvacetiletý Martinec opustil milovaný Jablonec a zamířil do možná ještě milovanější Sparty.
Se svou premiérou v základu jste spokojený?
Těšil jsem se a už delší dobu čekal, kdy to přijde. Zápas jsem si užil. Ulehčili jsme si ho rychlými góly. Soupeř byl jinak houževnatý, nedal nám nic zadarmo, ale pohlídali jsme si to a zvládli postoupit do osmifinále.
Co bylo teď, nemusí být příště. Jak se vyrovnáváte s vyšší konkurencí?
Mluvili jsme o tom doma s taťkou, že zažívám najednou z druhé strany. Jestli jsem byl odmalička párkrát na střídačce a naskakoval z lavičky? V dospělém fotbale snad jen první zápas po zranění, jinak vždy v základu. Teď je to jiné, ale jsem připravený. Přišel jsem s tím, že se o místo porvu. Doufám, že šanci dostanu i v lize, a pak se budu rvát ještě víc.
Dovedu si představit, že sžívání s novým týmem může chvíli trvat.
Neřekl bych, že například herní styl je o tolik jiný, ale samozřejmě týdenní cykly jsou jiné. První dny byly pro mě náročnější, ale už se cítím lépe.
Dovedl byste být konkrétnější?
Jde o celkový profesionalismus. Najednou je na všechno hrozně moc lidí. V realizáku, snad dva až tři na každou pozici. Zvykal jsem si, kdo mluví anglicky, kdo česky. Bylo to složitější, lidí je mraky, ale zase individuální péče je velká. Je o nás postaráno tak, že se můžeme soustředit čistě na fotbal. To je asi největší změna.
Co vy a mezinárodní složení nejen kabiny, ale i trenérů a dalších lidí kolem týmu?
Je to něco jiného, i v trénincích. Občas na někoho mluvím česky, musím si zvykat. Vždy jsem si ale říkal, že pokud se budu muset jazyk naučit, tak se prostě naučím. Většině však rozumím a má angličtina se samozřejmě časem ještě zlepší.
Popište ještě poslední dny, než se váš přestup z Jablonce definitivně upekl.
Byl na mě stále větší tlak, pořád jsem slýchal z různých stran, že kontakt mezi kluby je. I když jsem hrál za Jablonec, měl jsem v hlavě, že bych si Spartu přál. Jsem strašně rád, že to vyšlo, ale už jsem si říkal, ať je po přestupáku. Hlavou jsem byl trochu jinde. Snažil jsem se na hřišti odvádět maximum, ale nebylo to jednoduché, protože se každý ptal, volal.
I váš kamarád Jan Kuchta?
S Honzou se bavíme často, také on mi volal. Byl jsem rád.
Takže pak přišla velká úleva?
Určitě. Spadlo to ze mě, mohu se teď soustředit jen na Spartu. Bylo to emotivní, v Jablonci jsem byl delší dobu a strašně mi přirostl k srdci. Takže těžké, ale hrozně jsem se těšil. Zahrát si za Spartu byl můj sen a teď ho mohu naplno prožívat.
Spartu teď čeká Baník, pak start Konferenční ligy se Shamrockem a následně domácí derby se Slavií.
Los je těžší, ale jsme Sparta a musíme zvládat každý zápas! Těch důležitých a obtížných bude teď víc po sobě, ale jsme připraveni.
