Článek
Zleva Matěj Pulkrab z Bohemians a Marios Purzitidis z Liberce.
Zleva Antonín Vaníček z Bohemians, Ondřej Karafiát a Jan Mikula z Liberce.
Zleva Vladislav Levin z Bohemians a Imad Rondić z Liberce.
Váš exparťák v Bohemians 1905 Jhon Mosquera před zápasem přiznal, že utkání proti bývalému klubu pro něj bude speciální. Cítil jste to stejně?
Určitě. Od té doby jsem tady nastoupil tuším jen jednou za Spartu, když jsem střídal. V základní sestavě jsem tady proti Liberci nastoupil poprvé. Už tady ale znám spíš lidi kolem hřiště, bývalí spoluhráči tady zůstali asi jen tři, jak se to tady rychle mění. Musím říct, že nostalgie hlavně byla, když jsme sem jeli. Přeci jen jsem tady zažil z osobního hlediska zatím svou nejlepší sezonu. Po cestě jsem nad tím přemýšlel. Ale jak jsme přijeli na stadion, opadlo to.
Mosquera před půl rokem neodešel z Ďolíčku zrovna v dobrém. Vraceli jste se k jeho odchodu před vzájemným utkáním v kabině ještě?
Musím říct, že vůbec. Připravovali jsme se na něj jako na dobrého a nebezpečného hráče soupeře. Myslím, že se tím nikdo už nezaobírá. Bylo to jeho rozhodnutí a podle mě není ani žádoucí se tím zabývat. Je potřeba se nad to povznést. Stejně s tím nic neuděláme a k ničemu by to nepomohlo.
Zaregistroval jste Mosquerovo gesto po gólu, kdy skákal jako klokan v omluvném gestu?
Pochopil jsem to nejprve spíš jako výsměch. Ale moc jsem se na to nedíval. Jen jsem se otočil a viděl, jak tam skáče jako klokan, tak nevím, zda to byla omluva... (Pozn. red.: Tiskový mluvčí Bohemians 1905 pak na Twitter napsal: „Oslava Jhona Mosquery nebyla urážející, naopak. Ukázáním k nebi posílá gól zesnulému otci. Pak skákání klokany a gesto omluvy. mohlo to vypadat neuctivě, ale bylo to naopak.") Mě však tato gesta moc neberou. Nevím, jak to cítí on. Musíme to brát i z profesionálního hlediska, nikoliv tak, že opustil svou rodinu. Byl prostě volným hráčem a odešel do Liberce. Přijde mi, že je kolem toho zbytečný rozruch.
Fotbalista Jhon Mosquera z Liberce.
Stejně jako Mosquera jste se proti bývalému klubu trefil i vy po rohovém kopu.
Tam jsem to dal jen do brány. Předtím jsme měli z Puškyho (Puškáč) šance roh, kdy to trefil výborně, ale brankář měl krásný zákrok. Šlo o část zápasu, kdy to tam lítalo a cítil jsem, že by mohl padnout gól. I předtím jsme měli po standardkách závary. Pušky si na roh výborně naběhl a trefil to. Měl jsme být za ním, gólman míč vyrazil přímo na mě.
Nakolik týmu pomohlo dvojité střídání po hodině hry, kdy přišel na hřiště Puškáč za Necida a Květ za Nováka?
Určitě pomohli, byli čerství, jednalo se o klasické oživení. Střídající kluci odvedli taky skvělou práci. Květák měl hned střelu, dodal tomu klid. Puški tam vletěl skvěle, měl několik šancí a závarů.
Jak cenný je pro vás bod z Liberce?
Cenný bod z venku je určitě. Ještě když to s námi nevypadalo dobře, ale dokázali jsme vyrovnat. Bodu z Liberce si musíme vážit. Teď musíme sbírat body doma a pak začít vozit i takové body z venku a nějak se stabilizovat, abychom nejezdili ven a s prohrou zpátky. To nikoho z nás nebaví. Potřebovali bychom něco podobného jako vloni ve Zlíně, kde jsme se nastartovali výhrou a pak jezdili ven bodovat. Hodně to pomůže.
Po zápase jste skončil se zatejpovanou nohou, co máte za problém?
Hned na začátku mi Káfa (Karafiát) skočil na nohu, na kotníku mám pořádnou bouli. Ale dohrál jsem, takže snad nepůjde o nic hrozného. Nějaké šrámy mám, ale myslím, že každý je na tom stejně. Je to tím terénem, na kterém podklouznete a dochází tak i k nechtěným soubojům. V takových zápasech nejde o nic neobvyklého.
Jak těžký terén tedy byl?
Hrál jsem tady, věděl jsem, co nás tady čeká. A myslím, že co se hřiště týká, jiné to nebude ani na Bohemce. Hřiště vydrží pár minut, pak je to složité. Viděli jsme však, že se to dá, pokud to není nějaká hrůza, což však nebyla. Dalo s to čekat. Tohle teď asi bude častá otázka. Pro každého je to však stejné. Musíme na to být připravení. Chtěli jsme tomu uzpůsobit i hru a nakonec myslím, že jsme to zbytečně hráli vzduchem. Dalo se hrát i po zemi, což jsme viděli ve druhé půli.
