Článek
Grassau (od našeho zpravodaje) – Prošel si několika hostováními a v létě 2022 se vrátil tak, kde vyrůstal. Do Sparty. Od té doby plní Vorel roli dvojky a každý zápas na lavičce enormně prožívá. „Upřímně říkám, že to bylo těžké,“ popisuje například moment, kdy Letenští s ním v zádech vyhrávali, ale trenéři se rozhodli ihned upřednostnit novou posilu Petera Vindahla.
Co vás drží ve Spartě?
Jsem v klubu od čtyř let. Jako malý kluk jsem měl cíle, například získat trofej, což se naplnilo před pár týdny. Tohle mě drželo hladového. A teď? Touha po dalším úspěchu a dostat více minut, než tomu bylo doposud.
Kromě začátku ligy a MOL Cupu jste v brance důvěru nedostal.
Samozřejmě, že s minutáží nejsem spokojený. A bylo by špatně, kdyby ano. Vím ale, že každý máme nějakou roli, která z něčeho pramení, je nějak odůvodněná. Úspěchy jsme udělali, protože fungujeme jako tým, že každý ví, na čem je. Kdybych se vzdával nebo někomu házel klacky pod nohy, tak bych si vůbec nepomohl. Naopak. Takže se snažím makat, aby se moje pozice zlepšila.
Jak často míváte myšlenky, že byste mohl být jedničkou jinde?
Možnosti byly snad v každém přestupovém okně. V první sezoně po návratu z hostování, tedy 2022/2023, jsem to nechtěl moc řešit, nebylo to pro mě téma. Teď v zimě něco bylo, třeba zájem z Turecka, ale jak jsem říkal, drží mě hladovost po dalším úspěchu. Hlavní je, aby byl klub úspěšný.
Bylo to tak, že Sparta vás byla ochotna pustit, ale vy jste chtěl zůstat a bojovat?
Spíše naopak, takový mix. Co jsem se bavil s lidmi z vedení, tak odchodu nakloněni nebyli, i když chápali moji pozici. Dokázali se vžít do role, že to není jednoduché. Myslím, že kdybych extrémně chtěl odejít, tak bychom se třeba domluvili. Ale z mé strany nebyl postoj jednoznačný a nabídky nebyly úplně ideální. Když jsme po debatách došli ke stejnému názoru, tak se přestup přestal řešit.
Brankář Sparty Praha Vojtěch Vorel během utkání finále MOL Cupu v Plzni
Teď máte dva tituly, vychytal jste MOL Cup.
Ano, ale rozhodně nekončí nějaká jedna má kapitola. Na druhou stranu, přestupové okno je stále otevřené. Jsem ve Spartě a dělám sto procent, abych byl zdravý a připravený do sezony. Čas ukáže, v jaké pozici. A pokud přijde nabídka, která bude vyhovovat mně, rodině i klubu, určitě povedeme debatu. Momentálně to však neřeším.
Hodně specifické bylo minulé léto, kdy se dlouho řešila situace s Matějem Kovářem, a během toho jste odchytal přípravu i začátek ligy, než Sparta přivedla Petera Vindahla.
Upřímně říkám, že to bylo těžké. Počítali jsme s klukama, že jsem měl v přípravě nejvíc minut ze všech. Cítil jsem se dobře zdravotně i herně, ale také jsem věděl, že Sparta musí někoho přivést. Čekala nás předkola a další těžké zápasy. Sezonu jsem začal a se změnou pak nic neudělal. Mrzelo mě, že to bylo tak narychlo, ale je to minulost. Dívám se hlavně dopředu, jak podobným okamžikům předejít.
Jak?
Možná jsme se tehdy špatně pochopili, ale vše jsme si v dalších týdnech vyříkali. Tím, že se utkání povedla a já sbíral čistá konta, jsem myslel, že podíl na dalších dostanu trochu větší. Pak už jsem měl jediný úkol – přinést na Letnou trofej z MOL Cupu. A povedlo se!
Pro vás osobně velká odměna?
Rozhodně a také motivace. Pokud by se vyhrát nepovedlo, sezona by se mi hodnotila trochu hůře. Ale zvládl se double a minimálně v poháru jsem byl velkou součástí úspěchu. Se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým mluvíme často, známe se delší dobu. Ze všeho se pak už dělala trochu sranda. Všichni měli obrovskou radost, že se ročník povedl. Teď jsou nové výzvy a cíle.
Budete konkrétní?
Chceme obhájit double, což je pro mě osobně obrovská motivace. A samozřejmě bych si rád vybojoval více minut. Jedu týden od týdne a nemám rád případné přísliby. Trénuji tak, abych byl v bráně každý víkend, což se bohužel v minulých měsících nepovedlo. MOL Cup mi dodal hodně sebevědomí. Pokud bych dostal více příležitostí, tak pojďme do toho!
Můžete lehce nastínit kooperaci s Peterem Vindahlem? Co mám zkušenost, je hodně tichý a klidný typ člověka. Souhlasíte?
Je prostě svůj, a to nemyslím vůbec zle. Je hodně uzavřený, nepotřebuje kolem sebe mnoho lidí nebo si moc povídat. Odpracuje trénink na sto procent, pak jde nachystaný do zápasu. Já to měl vždy tak, že respektuji všechny gólmany, kteří respektují i mě. To je základ. I když jsme vlastně největší soupeři o jediné místo, tak by se mi rozhodně nevyplatilo, kdybych mu nepřál nebo podobně. A myslím, že to má stejně. Respektuji ho jako člověka i brankáře.
Řešíte spolu situace, tréninky nebo jiné taktické záležitosti?
Samozřejmě, někdy spolu probíráme zápasové věci, ale zas tak často ne. A třeba v kabině Petera skoro neslyšíte. Nevíte, že přišel, že odešel. Pak se pískne do píšťalky a nezavře pusu. (smích) Možná potřebuje klid, aby se pak mohl vybláznit. Je na něm, jak to má nastavené.
Jan Kuchta a Vojtěch Vorel během prvních oslav po finále MOL Cupu
Když byla řeč o oslavách doublu, hitem se staly vaše fotografie v zápasových věcech ještě dlouho po finále.
Prvně bych chtěl zdůraznit, že nic nebylo předem plánované či domluvené, protože i takové komentáře se ke mně dostávaly. Nechtěl jsem se nijak zviditelnit nebo dělat divadlo. Šlo o spontánní věc po velkém úspěchu. Ničeho nelituji. Byly to asi dva nebo tři dny. (úsměv)
Hrálo se ve středu a Tomáš Rosický vás prý našel v pátek ležet na Strahově ještě v částech dresu.
Ano, vyprávěl to při oslavách na pódiu. Bylo to asi vtipné, ale já se necítil úplně dobře, když jsem se v 10 ráno vzbudil a on mě tam viděl. Bylo nás tam teda víc, ale já jediný měl na sobě ještě věci z finále.
Co vám řekl?
Jen jsme se na sebe podívali a zasmáli. Všichni to chápali, protože euforie po vítězství byla neuvěřitelná.
Pro vás v kontextu všeho, co jsme probírali v rozhovoru, jistě o nějaký ten stupeň více speciální.
Při prvním titulu jsem do ligové sezony nezasáhl vůbec, i když u gólmanů to je přece jen trochu jiné. Někdo se mě ptal, jestli si titul počítám. Já to tak neberu, prostě Sparta měla úspěch a já byl u něj. Je jedno, v jaké roli. Poslední rok byl daleko lepší a cítil jsem se víc jako součást týmu. Jsem hrdý na to, co jsme dokázali.
