Článek
Proč avizujete konec?
Je mi už sedmatřicet. Hlava by chtěla hrát co nejdéle, avšak tělo mi říká, že víc než příští sezónu už nevydrží. Budu muset jeho přání vyslyšet.
Je to nezvratné?
Občas se říká, že se ve fotbale může přihodit úplně všechno. To samozřejmě platí i pro mě. Jenže by se asi musel stát zázrak. Zdraví by mi muselo stoprocentně sloužit, což zřejmě nehrozí.
V minulé prvoligové sezóně jste ovšem za Slovácko nastřílel šestnáct gólů. Nejvíc v dosavadní kariéře...
Možná to byl právě signál, že v nejlepším je potřeba přestat... (úsměv).
Jak se vám s takovými myšlenkami vstupuje do nové sezóny?
Když se mě na to zrovna nikdo neptá, vůbec o tom nepřemýšlím. Vždyť sezóna ještě ani nezačala a její závěr je strašně daleko.
Takže už jste natěšený na sobotní premiéru s Duklou?
Samozřejmě. A i v mém věku jsem z ní už trochu nervózní. Hrozně moc si totiž přeju, abychom na zrekonstruovaném hradišťském stadiónu získali na úvod tři body a potěšili tak naše fanoušky. Na jaře jsme jim totiž v domácím prostředí moc radosti neudělali. To musíme změnit.
V jakých patrech prvoligové tabulky by se mělo Slovácko podle vás pohybovat?
Rádi bychom aspoň o fous vylepšili loňskou devátou příčku. A naším cílem je obhájit postavení nejlepšího moravského mužstva.
Na hrotu byste mohl nastupovat s Tožanem Koném, jenž přišel do Uherského Hradiště v letní pauze...
To bude záležet na kouči Habancovi. Koné je ale rychlý a na hřišti velmi šikovný forvard. A v kabině se pořád usmívá. Jsem přesvědčený, že nám může hodně pomoct.
