Článek
Jak důležitá je to pro vás výhra vzhledem k úternímu předkolu Ligy mistrů s Olympiakosem Pireus?
Jsme za to rádi. Je to velké povzbuzení před úterním zápasem. Potvrdili jsme tři body z domácího utkání s Olomoucí na horké půdě v Liberci, kde se nevyhrává často.
Plzeň to však U Nisy umí, naposledy tam prohrála v roce 2007.
Přečetl jsem si to v pátek ráno, že se tady dlouho neprohrálo. Vždy mě to děsí, aby se to zrovna teď nezlomilo, takže z toho mám radost.
Jak těžký to byl zápas?
Bylo to strašně těžké utkání. Už po půli jsem byl vyřízený, bylo to hodně těžké. Druhý poločas se to stupňovalo. Dostali jsme se do vedení 2:0, jen škoda té inkasované branky ze standardní situace, kdy jsme si to nepohlídali. Pak to bylo zbývajících třináct minut zbytečně nervózní.
Co pro vás bylo nejtěžší?
Liberec má hrozně dobré hráče vpředu, pohyblivé. Nenechají vás vydechnout a vy musíte být pořád ve střehu a prakticky si neodpočinete. Ale docela slušně jsme to vždy vykombinovali, dostávali jsme se do přečíslení, ale ve finální fázi jsme asi nebyli tolik nebezpeční, jak bychom si představovali.
Bylo to o trpělivosti?
Ano, v poločase jsme si to říkali, že šance přijde a že musíme být trpěliví.
Nebál jste se, že vaše hlavička skončí na tyči místo v bráně?
Abych řekl pravdu, tak když jsem do toho trknul a viděl trajektorii míče, věděl jsem, že je to na dobré cestě.
Se vstupem do sezony jste spokojení?
Ano. Byly tam určité pasáže, kdy jsme Liberec nepustili za půlku, měli jsme odražené míče a dá se říci, že chvílemi to vypadalo jako doma s Olomoucí, kdy to po vyloučení bylo dominantní.
