Článek
Aby ne, když Klokani připravili obhájce mistrovského titulu o gloriolu neporazitelného ligového týmu. Nemluvě o tom, že na skalp rivala z Edenu čekali pět a půl roku. V nedělním derby se jim to povedlo zásluhou Pulkraba i jeho vrstevníka Vodehnala, jenž vběhl na hřiště a už po třiceti vteřinách vstřelil gól, který vršovické derby rozhodl.
„To je tak, když někdo maká celý zápas a druhý přijde a všechno vyzobne. A ještě do prázdné brány," dobíral si Pulkrab svého spoluhráče, který se stal pro Klokany oslavovaným hrdinou.
Ovšem i Pulkrabovou zásluhou, protože on vyhrál vzdušný souboj se slávistickým brankářem Kolářem, po němž míč propadl k Vodehnalovi.
„I já měl dvě šance. První, kdy mi skočil do střely Kúdela, jsem měl řešit rychleji, při druhé jsem hlavou trefil míč vyloženě špatně. Mrzí to, ale zase ne tolik, když jsme vyhráli. A já nad Slavií vůbec poprvé v kariéře," přejížděl očima zálibně vzkazy, které mu blikaly na displeji telefonu. I od někdejších spoluhráčů ze Sparty.
„Po dlouhé době jsem zase nastoupil v základní sestavě, takže je jasné, že mi ke konci utkání už scházely síly. Byl to docela zápřah. Svedli jsme se slávisty vpředu hodně soubojů, stejně jako Jindřišek uprostřed hřiště, takže jsme je unavili. Sbírali jsme i odražené míče a dokázali je chvílemi i podržet. Ale hlavně jsme byli dostatečně agresivní, což byl důležitý klíč k výhře nad Slavií," glosoval vydařenou premiéru mezi Klokany Pulkrab, kterého v rozletu zbrzdila operace achillovky, po níž nyní přišel k Botiči na půlroční hostování.
Jen gólová trefa mu scházela k úplné spokojenosti. Zatím jich v 64 startech v nejvyšší soutěži nasbíral jednadvacet.
„Na první v Bohemce si ještě musím počkat. Doufám ale, že to ale nebude trvat dlouho."
