Článek
Co se s vámi stalo po přestávce? Jakoby do zápasu vyrukovala úplně jiná Příbram, než v první půli...
Měli jsme doslova šílený nástup. Darovali jsme soupeři jednu standardku, vzápětí druhou, navrch ještě rohový kop. A pak jsme si během dvaceti minut dali tři góly vlastně sami.
Přitom po vašem vedoucím gólu se zdálo, že máte utkání pod kontrolou...
To jsme si zřejmě mysleli také.
Takže vaše hlavička byla vlastně k ničemu. Přitom šlo o šikovnou trefu po autovém vhazování Nevese až do šestnáctky...
On dovede házet auty až na zadní tyč, z čehož těžíme. I proti Bohemce se po jeho autu narodil první gól, který byl ovšem k ničemu...
Jak je možné, že jste se prosadil proti obráncům klokanů, kteří jsou pomalu o hlavu vyšší než vy?
V šestnáctce si mě nevšímali, nechali mně čas i prostor, takže jsem mohl hlavičkovat. Já vůbec dal hlavou už dost gólů, pravdou ale je, že klokani asi celou situaci podcenili.
Zlomovým momentem byl zřejmě z trestný kop Nevese, který za stavu 2:1 pro klokany skončil jen na břevně Švengrovy brány...
Jenže to bylo pořád 2:1 pro Bohemku a my měli dvacet minut na to, abychom výsledek otočili. Vždyť do konce pořád ještě scházelo dvacet minut. Jenže místo toho, abychom hru zklidnili, jsme začali panikařit a nakopávat míče na nejvyššího útočníka. Šancí jsme sice měli dost, ale druhý gól přišel moc pozdě.
Na první podzimní výhru tak stále pořád čekáte... Nevládne už v Příbrami panika?
Proč? Měli jsme vražedný los, neboť jsme hráli se všemi čtyřmi pohárovými zástupci. Nad Bohemkou jsme chtěli moc vyhrát, ale nepovedlo se. Do konce soutěže ale přece chybí pětadvacet kol, takže sezóna bude ještě hodně dlouhá. Chce to proto zachovat klid a nepanikařit.