Plavšič: S Birmančevičem jsme kamarádi, chování Sparty nechápu. Myslím, že se cítí sám

Záložník, který strávil v Česku šest sezon a momentálně patří polskému Rakówu Čenstochová, se v otevřené zpovědi také vůbec poprvé vrátil ke tři roky starému kontroverznímu odchodu ze Sparty. Ale pověděl toho (mimochodem takřka perfektní češtinou) i víc.

Uzdravujeme se oba u stejného doktora. Je opravdu zraněný, má něco s tříslem. Vychází to, že vážně bude mimo čtyři až šest týdnů, přesně jak se píše. Během rekonvalescence komunikuje s doktory ve Spartě, každý den pracuje na uzdravení.

Já se dočetl, že se tam něco děje s Albánci (Plavšič takto adresuje i reprezentanty Kosova Albiona Rrahmaniho s Ermalem Krasniqim, pozn. aut.). Ptal jsem se Birmy, o co jde. Odpověděl, že s nimi neměl problém. Ale oni špatně pochopili, když šel po zápase s Baníkem do kotle poděkovat fanouškům.

Jo, ta tam byla. Ale fanoušci je tam dávali vždy, i když jsem ve Spartě působil já. Nemyslím, že by to mířili proti někomu, chtěli podporovat Birmu. V kotli měli srbské vlajky, i když žádní Albánci v kádru nebyli. Birma mi říkal, že po zápase vyvolávali jeho jméno, on jim chtěl poděkovat za podporu. Potom ten nový, jak měl jít do Slavie…

Jo, on. Ptal se Birmy, proč šel k fanouškům, jestli provokuje. Birma mu říkal, že ne. Že s nimi nemá problém. Nepochopil, že by mělo jít o provokaci. Oni takhle… (zamyslí se) To pak zůstalo v kabině. Ale takové jsou informace, co mám přímo od Birmy.

Nechápu Spartu. Birma byl minulou sezonu nejlepším hráčem týmu. Pomohl k titulu. Kolik měl gólů a asistencí… Když máte v týmu rozdílového hráče, musíte mu dát servis. A oni mu přivedou další dva Albánce? Všichni znají situaci na Balkáně. Není to dobré, nemáme se rádi. Dalo se čekat, že nastane problém. Byla to otázka času.

Sleduji. Birma je doopravdy zraněný, tak to prostě je. Ale k něčemu došlo. Myslím si, že je tam trochu sám. A když má ještě v kabině kluky, o kterých ví, že ho nemají rádi… Jsou pořád spolu a vy prostě víte, že vás rádi nemají. To je stoprocentní. Birma mi víc neřekl. Ale myslím si, že není úplně šťastný z toho, co se děje. Ani z toho, co se píše.

Nebylo by to pro mě jednoduché, vážně. Všichni ve Spartě ví, jak napjaté jsou vztahy mezi našimi národy. Nevím, proč to udělali, i když fotbalově to třeba smysl dávalo.

Pokud bych byl ve stejné situaci a měl za sebou takový rok, bylo by asi logické, že půjdu. Domluvil bych se s klubem, že kdyby přišlo něco dobrého pro obě strany, chtěl bych odejít. Jen Birma ví, jak to bude. Ale má platnou smlouvu, takže se po zranění vrátit musí. Jestli chce, nebo nechce? To ví jen on.

Ne, nemám nutkání škodit. K mému odchodu – chtěl jsem dát rozhovor, když jsem přišel do Slavie. Že to celé nebylo jen tak, jak se povídá. Lidé znají jen pohled Sparty. Nakonec jsem se do médií rozhodl nic nepouštět, někteří by si stejně mysleli svoje.

Když jsem mluvil s trenérem Vrbou a s kluky z kabiny, podepsáno ve Slavii jsem neměl. Až později mi agent volal, že existuje konkrétní zájem. Sparta využila situace a tvrdila, že jsem lhal. V první chvíli jsem chtěl zůstat ve Spartě. Ale končila mi smlouva a ona ne a ne nabídnout novou. Pamatuji si, jak se v květnu před zápasem s Baníkem psalo, že jdu do Slavie. Ale já fakt nic podepsáno neměl. Agent jednal s několika týmy.

Přesně tak. Já se o to v tu chvíli nezajímal. Jak jsem už říkal, až později volal agent, že Slavia má opravdu zájem. Pak už mi bylo jasné, že budu vypadat, že jsem lhal. A že mi nikdo nebude věřit, že se to upeklo potom. Chápu, že to klub využil.

Jakmile se začalo psát, že jdu do Slavie, Sparta po mně na kameru chtěla, abych řekl, že zůstávám. To jsem odmítl. Sám jsem nevěděl, co bude. Oni s tím byli v pohodě, pokud něco napíšu na instagram. Dal jsem tam fotku v dresu Sparty, z klubu mi poslali, co mám napsat. Já to překopíroval a hodil do popisku. Sám od sebe bych to tam nedával, kdybych věděl, že skončím ve Slavii. Nejsem deb­­­­*l, tohle bych nikdy neudělal.

Jo, tak jsem to přesně myslel. Neměl jsem přestup v hlavě, nemyslel na Slavii. V Praze jsem byl spokojený, pod Pavlem Vrbou jsem začal více hrát. Neměl jsem důvod cokoliv měnit a chtěl zůstat v Česku. Někde jsem také četl, že mi prý Sparta dala stejné podmínky jako Slavia. Ale to až ve chvíli, kdy jsem řekl, že v ní pokračovat nechci. Je mi líto, že si hodně lidí myslí, že jsem klukům lhal do očí. I Vrbovi jsem to pak vysvětloval, když jsme se potkali v Baníku.

Občas si napíšu třeba s trenérem Pavlem Hapalem. Kromě Muhameda Tijaniho či Jana Laštůvky se bavíme i třeba s malým Matějem Šínem nebo Jiřím Boulou. A taky si píšu a volám s Nemanjou Kuzmanovičem, Robertem Miškovičem a Eldarem Šehićem. Tyhle musím zmínit, jinak by mi nadávali. (smích)

Měl jsem velkou radost, když jsem se dozvěděl, že dostali pozvánku. Vím, jací to jsou kluci. Jak makají. Fakt si to zasloužili. Šín bojoval s rakovinou zrovna v době, když jsem byl v klubu. Zprvu ani netrénoval, pomalu začínal běhat, ani ještě neměl vlasy… Za něj jsem opravdu moc rád.

Stíháte je, nebo jiné bývalé kluby, sledovat v české lize?

U Sparty si pustím alespoň sestřihy v Lize mistrů, kvůli Birmovi pak koukám i na výsledky. Celé zápasy nestíhám. Koukám na CZ Bělehrad, občas na Slavii. S některými lidmi odtamtud jsem také v kontaktu.

Tehdy jsem si zranil vnitřní vaz v koleni, praskl mi. Dva a půl měsíce jsem to léčil. A v květnu mi asi na čtvrtém tréninku při rozcvičce praskla achilovka. Teď je to šest měsíců od operace, pomalu začínám běhat. Za dva, možná tři týdny bych mohl začít na hřišti s míčem. Plánuji se v lednu vrátit do klubu na přípravu.

Jo. Všechno fungovalo. Raków hraje trošku jiný fotbal, než jsem byl zvyklý, třeba brání zónově. První měsíc a půl jsem si zvykal, když jsem to pochopil, začal jsem pravidelně hrát. Dostali jsme se do Evropské ligy, tam se mi povedly zápasy třeba proti Atalantě a Sportingu. Byl o mě zájem z Francie, kdybych se nezranil, v létě by se řešil přestup.

Poslední rok byl asi nejhorší a nejtěžší v kariéře. Neměl jsem štěstí, trošku se to otočilo. Nejdůležitější je, abych se brzy vrátil. Je mi 28 let. Ještě mám na to, abych udělal jeden super transfer do Evropy. Zatím jsem nedokázal vše, co můžu.