Článek
Roman Pivarník totiž na ně vyrukoval s represinkem. Pojetím, kdy mají okamžitě po ztrátě míče napadat soupeře, aby ho získali zpátky a mohli hrát zase oni.
Stylem, kdy i obrana je hodně vysunutá a hrne před sebou hráče středové řady, aby byli k balónům co nejblíž. Pochopitelně že jde o herní styl náročnější, než jaký mistrovský celek hrával. Vyžaduje větší a hlavně soustavný pohyb, je i o daleko větší zodpovědnosti.
Každý trenér chce něco jiného
Jenže jedno i druhé představuje pro hráče Viktorie problém. Byli navyklí na svůj fotbal, s nímž dosáhli na domácí scéně na čtyři tituly, a dvakrát jim přinesl postup do základní skupiny Ligy mistrů. A najednou změna.
„Pochopitelně, každý trenér chce něco jiného," přiznává Jan Kopic, že jiné představy měli Koubek či Krejčí, takže je logické, že i Pivarník přišel do Plzně se svým záměrem, jak hru mužstva pozvednout, aby se Viktoria dál držela na výsluní a třeba se dostala i do vysněné Ligy mistrů.
„Teď je to zase něco jiného, než v předchozích sezónách. Sice se snažíme hrát, co trenér ordinuje, ale optimální to v našem podání není. Míč sice v držení máme, ale nedostáváme se do šancí, jako tomu bývalo dřív, do soupeřovy šestnáctky chodí málo míčů, málo je i individuálních průniků a akcí, takže ani střelecké příležitosti si nevytváříme," vysvětloval plzeňskou trýzeň obránce Radim Řezník.
„Musíme si zvyknout, aby naše hra byla lepší," hledal recept na to, jak Plzeň může dojít k fotbalové proměně.
Jen v čase ovšem příčina mistrovské trýzně nespočívá. „Trenér i jeho asistent Pavel Horváth pojmenovali po remíze s Bohemkou důvody přesně. Nehrajeme kolektivně. Jeden z nás má míč, ale nabízí se mu jen jeden spoluhráč, místo aby měl tři čtyři možnosti volby," prozrazoval Kopic, jaké výtky zazněly v kabině po bodech ztracených v domácí ligové premiéře s klokany.
Fotbal chladný, unylý, nezáživný
Možnost volby bezprostředně souvisí s pohybem. S nabízením se spoluhráči, který je právě u balónu. S ochotou ho vybojovat zpátky, když jde o riskantní přihrávku, po níž následuje ztráta míče.
Jenže plzeňským hráčům se riskovat nechce. Proto je jejich fotbal chladný, unylý, nezáživný, proto v něm chybí překvapení, šance, střelba a hlavně góly. I proto jsou výsledky rozpačité. A to přesto, že první podzimní úkol zvládli a s notnou dávkou štěstí se dostali do play off Ligy mistrů, což jim bez ohledu na výsledek konfrontace s bulharským Ludogorcem Razgrad garantuje už teď účinkování na evropské pohárové scéně po celý podzim.
„Také jsem si myslel, že nás postup uklidní a do hry se promítne, ale nic podobného se nedostavilo," přiznal Kopic, který jako jeden z mála vyčnívá nad dosavadní plzeňskou herní mizérii. Brankami, které dává, přihrávkami, jež spoluhráčům servíruje, výkony, které snesou přísnější měřítko.
Z problémů se rodí alibismus
„Jenže my musíme vyhrávat jako tým. Potíž je ovšem v tom, že máme problémy s mezihrou kolem půlící čáry. Za obranný val soupeře se těžko dostáváme, a jakmile ztratíme míč, je naše obrana hodně vysunutá a tudíž zranitelná," vysvětloval Kopic, proč tolik alibistických přihrávek na jistotu, zdlouhavé a tudíž dopředu čitelné kombinace, nespočet kontaktů s míčem, míče směřující dozadu, o absenci předfinálních finálních přihrávek či nabíhání za soupeřovu obranu nemluvě.
Takovýto fotbal logicky nemůže přinášet šance, góly a výhry.
„Je to od nás profesorský fotbal, měli bychom víc riskovat," přiznávají Kopic i Řezník.
„Musíme si ale zvyknout, protože jde o něco jiného, než jsme hráli," připomíná Řezník.
Odmítají však, že by se na zdlouhavém přivykaní podepsalo atypické léto, kdy se čeští a slovenští reprezentanti startující na evropském šampionátu ve Francii připojili k mužstvu Viktorie opožděně.
„Do nácviku kombinace a herních situací se už zapojili," namítá Kopic.
Na trenérovi Pivarníkovi proto teď bude, aby přišel na to, proč vstřebávání jeho požadavků a představ v Plzni vázne. Moc času ale nemá, neboť už příští středu čeká na jeho tým první díl play off Ligy mistrů s bulharským mistrem.
„Máme týden na to, abychom pracovali, popasovali se s tím a posunuli se dál," věří plzeňský kouč, že k proměně své svěřence dovede. Zda k ní ale dojde už při konfrontaci s Ludogorcem, tím si vzhledem k momentální situaci nemůže být ani on jistý.
