Hlavní obsah

Pimpara, eso, které liberecký kouč vynáší, když chce rozhodnout zápas. Už podruhé mu to vyšlo

Teplice

Měl jediné přání. „Jdi a dej gól,“ posílal liberecký kouč Jaroslav Šilhavý čtyři minuty před koncem severočeského derby na teplická Stínadla svého žolíka Jiřího Pimparu. „Ale šlo jen o přání zbožné,“ přiznával Šilhavý, že sám moc nevěřil, že mu střídání vyjde stejně, jako v domácím duelu s Příbramí. V desátém ligovém kole totiž vypustil svého vysokého, urostlého svěřence na trávník až v nastaveném čase, Pimpara však po půl minutě zápas rozhodl. V Teplicích nastoupil čtyři minuty před závěrečným hvizdem a tentokrát mu stačilo jen pár sekund a první dotek s míčem, aby se postaral o vyrovnání.

Foto: Libor Zavoral, ČTK

Obránci Liberce zleva Martin Frýdek, střelec Jiří Pimpara a záložník Josef Šural se radují z vyrovnávacího gólu v Teplicích.

Článek
Fotogalerie

Zklamání je slabé slovo. V domácím táboře zavládla hořkost a neskonalé rozčarování. Šancí měly Teplice v duelu s Libercem na tři zápasy, ale nakonec jim Pimpara i hubenou jednogólovou výhru sebral.

V Teplicích vyrostl, i tak slavil

Ke všemu hráč, který v Teplicích vyrůstal, pár let pendloval mezi rezervou a áčkem, ale protože moc šancí na ligové scéně nedostával, odešel do Varnsdorfu a odtud dál na libereckou štaci.

„Za teplického odchovance se sice považuji, neboť jsem tady od jedenácti vyrůstal, ale protože jsem na Stínadlech odehrál snad tři čtyři ligové zápasy, nijak jsem se nerozpakoval vyrovnávací branku slavit," svěřoval se fotbalista, jehož kariéru brzdila a brzdí zranění, stejně jako problémy s nedomykavostí srdeční chlopně, kvůli níž musel dokonce před třemi lety podstoupit operaci.

Teď je však zpátky. Jako liberecký žolík. Jako eso, které trenér Šilhavý vynáší, když potřebuje rozhodnout zápas.

„Je velký, má dispozice k tomu, aby se v hlavičkových soubojích prosadil, navíc už gól v podobné situaci dal, takže i zkušenosti má," zdůvodňoval liberecký kouč, proč vsadil při střídání právě na Pimparu, svého specialistu na rychlé góly.

„Hlavičky trénuji, takže jsem rád, že jsem splnil úkol, s nímž mě trenér na hřiště posílal," přiznával šestadvacetiletý fotbalista, jak šťastný je z vyrovnávacího gólu.

„Jasně, byla to náhoda, ale proto je fotbal tak krásný," uznával Pimpara a přijímal gratulace i od teplických protihráčů.

Náhoda? Nemyslím, oponoval Ščasný

Náhoda. A také štěstí, které se Liberce drží na evropské scéně i v lize, zaznívalo z domácího tábora.

„Nemluvil bych o štěstí a nesnižoval tím liberecké výkony. Soupeř má výborné mužstvo, což dokazuje v pohárové Evropě i v domácí soutěži. Každý soudný člověk musí vidět, že žádný zápas nezabalí a hraje až do úplného konce. A v závěru nasadí třeba Pimparu, který se střelecky prosadí, což byl i náš problém," reagoval na podobné hlášky domácí trenér Zdeněk Ščasný.

„Byla to naše chyba. Ljevakovič se srazil s Jablonským, takže Pimpara si naběhl z hloubi pole na centr a nádherně se trefil," glosoval moment, který navzdory převaze a spoustě šancí připravil jeho tým o výhru, po níž už už sahal.

„Když nedáte Liberci po tolika šancích druhý gól, musíte počítat s tím, že ho sami dostanete," jen těžko Ščasný zastíral hořkost a zklamání, které cítil.

Související témata: