Článek
Chystáte se už i do fotbalové penze?
Do důchodu nechci v žádném případě! Ještě chci nějakou dobu trénovat. Ale 46 let jsem v Česku pracoval, platil sociální pojištění, daně a státu nedám ani korunu. Ať mi dají, co mi patří, protože tady není vše, jak by mělo. Na tohle jsem hodně důrazný. Vím, že by teď byli nejraději, abych co nejdřív zakokrhal...
Když jste v Jablonci v pondělí skončil, spadl z vás tlak, ulevilo se vám?
Neulevilo. Už když jsem jel dopoledne domů, tak jsem si říkal, jak by mohli nastoupit, a přemýšlel o sestavě Karviné. Už tam jsou však jiní trenéři a ti si to musí udělat podle sebe. Když postaví tři nové hráče a bude to mít účinek, jedině dobře. Tlak a stres byl, ale dokud nebude Jablonec zachráněný, nervózní budu pořád. Situace není jednoduchá, psychicky je složitá, každý další neúspěch se může dál projevit.
Půjdete se v neděli podívat na zápas Jablonce s Karvinou?
Ne, nepůjdu. Nebylo by to ani vhodný. Pokud to dotáhnou a zvládnou, čemuž věřím, tak v novém ročníku budu na fotbal do Jablonce chodit, pokud budu mít čas. Myslím, že tam nemám ani důvod nejezdit, i když závěr nebyl podle představ.
Takže manželka bude ráda, že vás bude mít o víkendu doma?
Paní ví, na jakou dráhu jsem se dal. Furt jsem byl někde jako hráč nebo trenér. Za těch 37 let, co jsme spolu, si spíš na samotu zvykla. Naštěstí jsem všude dojížděl, takže jsme se každý den viděli. Ona se mnou stejně nikam spíš nechce ani chodit, aby si na nás lidi neukazovali, jak jsem se někdy choval jako rapl... V divadle jsme byli, když se museli nosit roušky, ve který mě nikdo nepoznával. (směje se)
S jabloneckými hráči se chcete rozloučit, až se v lize zachrání. Jak to probíhalo s majitelem klubu Miroslavem Peltou?
Taky jsme se ještě nerozloučili. Chvíli mluvil ke kabině, samozřejmě byl naštvaný, a pak hned odjel do Prahy a už jsme se neviděli. Jen jsme si druhý den volali. Ptal se, jak je. Tak jsem mu taky říkal, že jsem byl už ve čtvrt na pět vzhůru. Taky o tom doma přemýšlím, není mi to jedno, budu nervózní. Doufám, že můj odchod pomůže. Pořád spolu asi budeme mít bližší vztah. Prožili jsme spolu osm a půl let, což nějakou stopu zanechá. Jsem rád, že jsem s ním mohl být. Myslím, že jsem mu taky pomohl. Sice nám to poslední půl rok nešlo, ale jinak jsme hráli nahoře, za mého působení se vydělaly velké peníze.
Máte je spočítané?
Nemám, ale myslím, že to může být dost peněz. Klidně půl miliardy. Za čtyři roky jsme hráli dvakrát základní skupinu v Evropě a nevím už přesně, kolik hráčů se za tu dobu prodalo nejen ven, ale do špičkových klubů, které jsou ekonomicky jinde. Mě peníze jinak moc nezajímají, ale určitě pan Pelta nemůže říct, že by mě tady měl a prodělal se mnou nebo udělal nějaký propadák.
Jablonci se přestalo dařit, když na konci listopadu soud zatím nepravomocně poslal Peltu na šest let do vězení. Od té doby jste v lize vyhráli dvakrát. Je v tom souvislost?
Myslím, že vliv by to na kluky mít nemělo. Táhne se to už několik let a předtím jsme hráli dobře. Hráči určitě na hřišti v hlavách nemají, že prezident má nějaké problémy. Když budou někde sedět, možná, jinak by to mělo jít mimo ně. Chci věřit tomu, že to dobře dopadne, protože žádný finance se neztratily. Klub je závislý na panu Peltovi, s ním stojí i padá. A že jsme hráli špatně je naše chyba, ne jeho!
Hráči to možná vnímali skrz výplaty.
Byl jsem tady už před 15 lety a vždy nějaký zpoždění bylo. To je pravda. Ale za celou tu dobu neznám člověka, který by nedostal, co měl slíbeno. Možná později, ale vždy peníze každý dostal a určitě nezůstal nikomu dlužný. Hráči věděli, jak to chodí a po téhle stránce by to na ně mít vliv taky nemělo.
Udělal byste za poslední půl rok něco jinak?
Na podzim jsem mohl trochu víc točit hráče. Hráli jsme Konferenční ligu i ligu a byl jsem trochu konzervativní, nechtělo se mi do toho moc sahat a změn jsem dělal málo. Zpětně bych sestavu víc protočil. A v posledním půlroce jsem asi nebyl důrazný tak, jak bych měl. Nepustil bych pryč tolik útočníků. V létě odešel Schranz, v zimě i Doležal a Čvančara. Nejsem sice ten, kdo by hráči chtěl bránit a kazit mu kariéru. Většinou jsme o tom s panem Peltou diskutovali, někdy měl pravdu on, ale většinou já, protože jsem s týmem každý den. On je obchodník. Měl jsem být ráznější. Nemyslel jsem, že to půjde až do takovéto krize.
Po delší době jste bez angažmá, co teď budete dělat?
Pořád budu sledovat fotbal. Hlavně Jablonec, aby závěr dobře dopadl a zachránil se. Půjdu se na nějaký fotbal i podívat. Na Bohemku, Spartu, Slavii, možná zajedu do Plzně nebo na Hradec. Mám i dobrý pocit, když někam jdu a někdo mě pozdraví, řekne, ať se daří, chce se se mnou vyfotit. Bez fotbalu nemůžu být, to po mně nikdo nemůže chtít! Když jsme hráli v Olomouci, z kabiny jsem slyšel Petra Uličného.
Vaše krevní skupina, že?
Ano, tak jsem vylezl a šel za ním. Taky bez fotbalu nemůže být. Bavím se s Máčalou, to je pro mě čest. Na Spartě potkám Vláďu Táborskýho, Vencu Maška, Pepíka Vojtů. Je mu skoro 90 a on za vámi přijde do kabiny. To je takový balzám! To si nikdo nedovede představit. Když jsem v pondělí odešel z Jablonce, jel jsem pomalu a vzpomněl jsem si, že Pepa Dvořák má zrovna osmdesáté narozeniny. Tak jsem poprosil o číslo a volal jsem mu a popřál. A on vám řekne: Péťo, děkuju, to jsi mě překvapil, vážím si toho. To jsou momenty, na který budu vzpomínat celý život. Pro mě větší ocenění než deset výher za sebou.
Když už jste byl volný, nelanařil vás do Bohemians jako jejich fanoušek?
(směje se) Ne, ale vím, že jim fandí. Potkali jsme se na Amfoře. Tam jsem se seznámil i s Jardou Satoranským, kterému je už taky 82 let. Bohužel se mi v Jablonci nesplnilo, že nemohl přijet, když jsem ho zval na naše zápasy v Evropě. Jak byl covid, tak byl pak hodně vytěžovaný a vždy měl někde hraní. To jsou však věci, které mě naplňují. Jako malý kluk jsem si říkal: Ty jo, to jsou borci. Jsem rád, že takové lidi znám.
Třeba pana Satoranského budete moci pozvat na zápasy Dukly. Spekuluje se, že byste ji mohl převzít.
Spekuluje, ale s nikým jsem nejednal a žádnou nabídku nedostal. A nevím, zda ještě přijde. Uvidíme, co se může stát. Samozřejmě by to bylo něco jiného. Ve dvaceti jsem v Dukle začínal a po 43 let by se tam měl vrátit, tak je to nostalgie. Ale to spoluhráč Vízek někde něco vyštrachal a teď to všude pouští. (usměje se) Kdyby se pak ozval Bayern Mnichov, aby si neříkali, že už mám nabídku z Dukly! (směje se)
