Pech sparťanského Hulka. Na vrcholu přišlo zranění, Štetina se zase hrabe ze dna

Zářijové derby s českou reprezentací v Bratislavě ho přišlo draho. A Spartu s ním. Poraněné zkřížené vazy v koleně, operace. Odhadovaná pauza půl roku.

„Po zranění jsem ještě měl naději, že to nebude tak zlé. Ale nebyla velká, protože jsem hned cítil, že se v koleni stalo něco většího a že asi nebude dobré. První vyšetření nebyla jasná, tak jsem ještě doufal. Ale bohužel..." líčí Lukáš Štetina v rozhovoru pro klubovou televizi.

Ke zranění navíc došlo po souboji s klubovým spoluhráčem Bořkem Dočkalem. Svalnatý stoper, jemuž v kabině nejčastěji říkají Hulk, měl obrovskou smůlu.

„Dočky byl za mnou hned po zápase a omlouval se. V první chvíli jsem ani nevěděl, co říct, protože v zápase podstoupím mnoho horších soubojů a tohle bylo docela nevinné, nikoho by nenapadlo, že z takového souboje dopadnu takhle. Beru jako smůlu, že zranění bylo způsobené mým špatným dostoupením," přehrává si osudný střet.

Během jara si Štetina ve stoperské dvojici sedl s krajanem Dávidem Hanckem, na hřišti i mimo ně držel ochrannou ruku nad talentovaným teenagerem Adamem Hložkem. Tvrďákova absence je pro Spartu citelnou ztrátou. Tím spíš, že prožíval své nejlepší období letenského angažmá.

„Když se podívám dozadu, tak si člověk říká, že se vyhrabal z absolutního dna. Vidí vrchol, že si zahraje evropské soutěže. A po třech letech pak zrovna v tuhle chvíli přijde takové zranění," kroutí hlavou.

Nepodléhá však marnosti. Snaží se zůstat pozitivní, motivuje ho co nejrychlejší návrat na trávník. „Mrzí mě to. Na druhou stranu, beru situaci tak, jak je. Nevracím se a dívám se dopředu. Těším se, až začnu běhat," dává si Štetina první postupný cíl.