Paradox! Gól slavit nechtěl, ale z radosti ho sestřelil spoluhráč. Jsem jako Harry Potter, smál se Martinec

Do jaké míry se vám po první výhře v sezoně ulevilo?

Samozřejmě je to velká úleva. Čekali jsme na první vítězství dlouho. Doufám, že není na delší dobu poslední a že to teď nastartujeme a výher bude čím dál víc. Je důležité se odpíchnout od druhého poločasu a takové týmové výkony předvádět dál. Touha po vítězství byla velká a snad nám vydrží i v dalších zápasech.

Dal jste druhý gól, ale neslavil ho. Měl jste to v plánu, nebo to byla instinktivní reakce?

Zrovna před zápasem jsem nad tím přemýšlel. Většinou to totiž bývá tak, že proti svému bývalému klubu gól dáte a cítil jsem, že bych se mohl trefit. Dopředu jsem s tím počítal, že ho slavit nebudu. Je to výraz úcty k mateřskému klubu, kterým pro mě Hradec je.

Přesto jste z gólové oslavy odešel se zraněním a dohrával s obvázanou hlavou. Co se stalo?

Po gólu jsme měli lehce kolečko, s kluky jsem se chtěl jen obejmout a Joshua (Akpudje) to trochu přehnal a s Chramem (Chramosta) nás oba sestřelil. Jak jsme byli s hlavami u sebe, tak jsme se trefili. Bohužel on to odnesl poraněným nosem a já mám jizvu na čele jako Harry Potter. (usměje se)

Jak se vám vedle nové posily Akpudjeho hrálo?

Myslím, že pomohl jako každý druhý, co na place byl. Vyhrával souboje, což bylo pro nás v tomhle zápase důležité, protože Hradec je na tom soubojově dobře. My jsme je v posledních zápasech tak dobré neměli, takže v tom jsme se mu chtěli vyrovnat a Josua do toho přinesl právě ten důraz. Vzadu jsme s ním byli pevnější.

Nevypsal jste prémie za výhru jako bývalý hráč Hradce?

Teď ne. Tak ono je nás tam Hradečáků docela dost. Vašek Pilař sice už odešel, ale je tam furt Malina (Malínský), Hany (Hanuš). Mohli bychom nějaký občerstvení do kabiny přinést, ale asi to necháme až repre pauzu. Za tři dny hrajeme domácí pohár, takže to jde teď stranou.