Článek
„Vždycky to je tady pro mě speciální. Něco jsem tady odehrál. Člověk, když dá gól, má z toho samozřejmě radost. Tady si to ale nemohu tolik užít. Je to takové hořkosladké. Uvnitř vás to hřeje, ale nechcete tu nějak moc jásat,“ vysvětlil.
S bývalými spoluhráči se před utkáním nehecoval. „Pár kluků, co jsem s nimi hrával, tu ještě je, ale ti, ke kterým jsem měl nejblíže, jsou už pryč. Odliv je tady veliký. Nebylo tedy s kým se špičkovat,“ prohlásil s tím, že ani kamarády z Olomouce v hledišti neměl, jen rodiče a příbuzné. „Ti, co kvůli mně přišli, Sigmě zrovna nefandí. Byli v dresech Bohemky,“ podotkl.
Ve 40. minutě je potěšil, když přesnou střelou k tyči srovnal na konečných 2:2. Gólu předcházela jeho specialita, zasekávačka, při níž posadil na zem Ventúru. „Pořád funguje. Naštěstí, jak už jsem říkal, moc domácích hráčů mě tady už nezná. Být tam někdo, kdo mě ještě pamatuje, tak by se mi to možná nepodařilo. Četl jsem už ale pár zpráv, co mi přišly na mobil, a psali tam, že jel na saních. Musím se na to podívat,“ smál se.
Na své konto si mohl připsat i dvě asistence. Jenže, nestalo se. „V prvním případě jsem to patičkou nahrával Ristovskému. Než to ale zpracoval, seběhli se k němu olomoučtí zadáci a bylo po všem,“ popsal. Více ho mrzela druhá situace, kdy se stejným hráčem vyrazili do rychlého protiútoku. „Na začátku akce jsem měl pocit, že Milan je za mnou, ale když jsem mu nahrál, viděl jsem, že je daleko. Škoda. Měl jsem to vzít na sebe. Byla to dobrá pozice, ale nakonec z toho byl brejk Sigmy,“ sypal si popel na hlavu.
Litoval také, že jeho celek na Hané nevyhrál. „Chtěli jsme využít rozpoložení domácích. Věděli jsme, co se tady dělo, že nejsou v pořádku. Vstoupili jsme do zápasu dobře, vedli, ale pak jsme upadli do něčeho, nevím ani, jak to nazvat, a Sigma nás dvěma góly potrestala. Pak se mi naštěstí podařilo vyrovnat. Druhý poločas už byl spíše kdo s koho, o tom, zda to někdo ve vítězství přetaví. Bod bereme, je zvenku, ale chtěli jsme tři,“ přiznal jednatřicetiletý borec.
