Článek
Bylo složité nachystat tréninky, které probíhají v omezeném režimu - ve skupinách a bez kontaktu hráčů?
„S realizačním týmem jsme v uplynulém týdnu dva dny seděli, dali jsme všechno dohromady. Hlavně zajištění celého tréninku, harmonogram. Rozhodili jsme mužstvo do tří skupin, pracujeme souběžně na třech hřištích. Na každém probíhá jiná náplň, skupiny mezi sebou rotují."
Na přípravu s omezeními panují také negativní názory. Dotyční fotbal bez kontaktu považují za jiný sport.
„Hráče tohle bude bavit první týden, možná polovinu druhého. Pak jim ale bude hra na dva chybět. Vždycky dělám tréninky takové, tedy pokud lze, aby jejich vyvrcholením byla hra. Vyvrcholením tréninkového cyklu je pak zápas. Když tohle není, pracuje se jako u mládeže. Posunujete hráče kondičně a technicky. Potom se přejde do taktických nácviků, například protiútoků. Takže kondičně na tom může být hráč dobře, jenže zápasové tempo je něco jiného."
Dá se při takových omezeních připravit na ostré zápasy?
„Předpokládám, že minimálně čtyři přípravná utkání nás nechají odehrát, než by liga začala. Když po fyzické přípravě máte odehrát přátelské utkání, po půli toho máte dost. Zápasová kondice se musí nabrat."
Kompenzujete herní absenci soutěžemi, například oblíbenými břevínky?
„Podobné věci musejí na každém tréninku být, aby kluci nasáli soutěživost, hecovali se. K tomu jsou vedeni celý život. Přemýšlím také o bagu, myslím, že půjde nějakým způsobem hrát."
Co cítí trenér, který přijde do nového angažmá, a po třech trénincích mu tým na několik týdnů zmizí z očí?
„Takovou situaci nezažil předtím žádný trenér. Dva dny jsme trénovali, pak jsme měli předzápasový trénink. O den později jsme měli hrát ligu v Jablonci. Těsně před odjezdem přišla zpráva, že se liga odkládá. Přidali jsme si půlhodinku tréninku a rozešli se domů. Já se ale do minulosti nikdy moc nedívám, nastalou situaci jsem vzal jako realitu. Věřím, že toto období překleneme, že půjde všechno správnou, lidskou cestou."
Jaký byl váš program v době karantény?
„Byl čas udělat něco kolem domu. Pozval jsem řemeslníky, dělal jim stavební dozor. Mám stavební průmyslovku, dokonce jsem tři roky projektoval. Takže jsem se k tomu vrátil. Obor pro mě není neznámá, nicméně za pětatřicet let se toho hodně změnilo, používají se jiné materiály. Ale člověk se v tom zorientuje. Chodil jsem i na procházky se psem, s manželkou jsme vyráželi na elektrokole do hor, kde jsme nikoho nepotkali. Pokračoval jsem vlastně v aktivním životě. A samozřejmě, spoustu času jsem věnoval poznávání mužstva."
Byl jste v kontaktu s realizačním týmem?
Setkávali jsme se na poradách. Seděli jsme ve velké zasedačce v předepsané vzdálenosti od sebe. Sledovali jsme zápasy Zlína, přehled o mužstvu mám. Co jsem počítal, jednu třetinu hráčů ze současného kádru jsem trénoval během předchozího angažmá ve Zlíně. S mnoha dalšími jsem se potkal v jiných klubech. Neznám spíš jen zahraniční hráče."
Napadlo by vás, že se do Zlína vrátíte tak brzy?
„Nejsem člověk, který za sebou pálí mosty, když odchází. Snažím se rozumně domluvit, podat si ruce. Odejít v dobrém, pracovně přátelském nastavení. Nedovedu si představit, že bych si s lidmi z klubů, v nichž jsem pracoval, nepodal při setkání v budoucnu ruku. Ve Zlíně jsem byl dlouhou dobu, vedení zůstalo, nic se nezměnilo ani v řízení klubu, stejný je i realizační tým. Jen jsme oprášili staré dobré vztahy. Máme k sobě důvěru."
