Panák a Krejčí stále spolu: Píšeme si co dva dny. Řešíme nás i Gironu

Marbella (od našeho zpravodaje) - Když má 29letý Panák zmínit nejsilnější moment uplynulých měsíců, je hned jasno. „Určitě postup do Ligy mistrů. Celkově předkola, odveta doma s Malmö byla třešničkou, kterou jsme si mohli pořádně užít,“ zdůrazňuje.

Určitě hezká, ale bylo mi jedno, jestli jsem kapitán, nebo bych šel poslední v řadě. Hymna a to, že můžete stát na hřišti, je něco, co si každý kluk vysní, co by chtěl zažít v jakémkoliv dresu. Znamená to hodně pro nás i klub a jsme rádi, že to stále zažíváme. Celkově šlo o strašně hezké období, na které nikdy nezapomenu.

Kvalita soupeřů je obrovská. Každý zápas odkryl něco, v čem jsou lepší. Nejvíce narážíme na fotbalové dovednosti, které se snažíme nahradit bojovností nebo dravostí. Týmy jsou ale tak vyspělé a hráči individuálně schopní, že se jim rovná těžko. Vidíme level, na jaký bychom se chtěli dostat. Je to blízko a zároveň daleko, protože hrajeme stejný sport, jenže v jiné kvalitě a intenzitě.

Přesně. Pro většinu z nás jde o velkou premiéru. Sice se na tým jako City nebo Atlétiko díváte v televizi, ale až na trávníku zjistíte, jaká je realita. Jak si hráči dokážou převzít balon, strašně těžce se jim v daný moment rovná. Zápasy musíte zažít, abyste byli lépe připravení na to, co přijde. Abyste mohli být konkurenceschopní. Je jasné, že co nám projde v lize, tady většinou ne. Začátek byl fakt dobrý. Výhra nad Salcburkem, remíza na Stuttgartu. Je škoda, že jsme pak začali prohrávat a dostali tolik gólů.

Situace byla náročná, všechno jsme si přenášeli z jedné soutěže do druhé. Je hrozně náročné zápasy oddělit a říct si, že tohle je najednou jiný level, že teď je potřeba přepnout na ten náš.

Upřímně jsem vlastně nic moc nového nečekal. Doufal jsem, že budeme pokračovat dál a stále vyhrávat. Jak už padlo, start byl super. Problémy nás potkaly i minulou sezonu, ale dokázaly jsme je přetavit třeba v těsné výhry. To se teď postupem podzimu přestalo dařit. Tlak sílil a bylo složité honit výsledky zpátky. Samozřejmě jsem si průběh ročníku představoval jinak. Musíme bojovat s tím, co máme před sebou, abychom jaro zvládli co nejlépe. Odrazit se od třech výher v řadě před zimní pauzou, ty nám hodně pomohly.

Nechci si úplně připouštět, že by moje pozice byla moc těžká, ale samozřejmě vás najednou každý hodnotí podle toho, jak hraje celý tým, a ne úplně zrovna vy. Třeba se mi nějaký zápas povedl, ale protože jsme prohráli, svezlo se to se mnou nebo námi staršími. Záleží mi hlavně na názoru lidí kolem mě, tedy spoluhráčů, trenérů, Tomášů Rosického a Sivoka. Zkrátka lidí, ke kterým mám respekt, se kterými se vidím na dennodenní bázi.

Vědí, co pro tým a Spartu dělám, jejich radami se snažím řídit. Víte, pozice sama o sobě moc neznamená. Vždy kolem sebe potřebujete další kluky, jinak tým nemůže fungovat. U nás to jsou Lukáš Haraslín, Jarda Zelený, Asger Sörensen, Lukáš Sadílek, Qazim Laci a další, kteří mi všechno ulehčují.

Byl s námi dlouho, hodně jsme rozebírali i témata mimo fotbal. Rozuměli jsme si. Jsem rád, že na Strahově zůstane. A jen o patro níž, takže se s ním budu potkávat. V kabině bude chybět nám všem. I když nehrál tolik, kolik by chtěl, všem nám hrozně pomáhal.

Napíšeme si třeba jednou tak za dva tři dny. Sleduji jeho zápasy, on naopak naše, tak je pak společně rozebíráme. Jak on vidí Spartu a já naopak Gironu, co se nám nelíbilo a podobně. Pak řešíme samozřejmě i věci mimo fotbal, jak se daří přítelkyním, kdy se uvidíme a nějaké naše další srandy. Baví mě to s ním. (úsměv)

Vždy jdeme na hřiště s tím, že chceme předvést to nejlepší. Nikdo nám pak nemusí říkat, že se zápas nepovedl, víme to sami. Prohráli jsme 0:6. Věděli jsme, že takový výsledek jsme rozhodně nechtěli. Staly se věci, které chci, aby zůstaly mezi námi a fanoušky. Situaci jsme pak vyhodnotili takhle, teď už jde pro nás o uzavřenou záležitost.

Jsem takový, že nad fotbalem nedokážu nepřemýšlet. Přehrávám si pozitivní i negativní věci. Snažím se vysvětlit si, jak nás kdo přehrál, proč se něco stalo. Proč nám vyjeli z presinku a my jim ne. Jestli je to kvalitou, nebo si tolik nevěříme.

Takhle úplně ne, i když musím říct, že přítelkyně rozumí fotbalu docela dost a je pro ni někdy složité, když přijdu domů. (úsměv) Samozřejmě se bavíme, co jsme zažili, co se zrovna děje, jaké byly například mítinky. Hodně mi pomáhá a stejně tak dcera, které je tři a půl roku a je jí jedno, jestli prohrajeme 0:5 nebo zvítězíme. Otevřu dveře a vždy mě vítá úplně stejně. Prostě na mě čeká někdo, kdo fotbal nebo práci tolik neřeší.

Snažím se, ale moc to nejde. Pořád vám věci v hlavě šrotují, jedete 24/7. Co se mohlo udělat lépe, co se naopak povedlo. I když si jdu hrát s dcerou, tak třeba na hodinu zapomenu, ale stejně se mi všechno vrátí zpátky. Že je zítra trénink a za dva dny další zápas, ze kterého nejde utéct a musíte ho zvládnout. Nejde ho přeskočit. Občas by nám určitě pomohlo, kdybychom mohli pět šest dní potrénovat, program je ale takový, jaký je. Na to se nemůžeme a nechceme vymlouvat.

Bylo jich spoustu. Třeba doma s Teplicemi po reprezentační pauze (1:1). Věřil jsem, že se všechno obrátí, že nám volno pomohlo, ale bohužel. Pak se vždy upínáte k dalšímu a dalšímu utkání. Říkáte si, že teď už to bude lepší. Jenže nemůžete tolik trénovat, všechno se ukazuje jen na videu a není prostor si to zkusit na hřišti. A ještě třeba Plzeň.

Dopředu jsme nepředvedli skoro nic. Uplynulo 90 minut a jediné, co se stalo, bylo, že jsme dostali gól. Vrtalo mi hlavou, proč se nemůžeme dostat do šance. Pořád myslím, že to bylo námi. Utekli jsme od toho, co nám dříve vycházelo. Najednou jsme nakopávali, což je voda na mlýn týmům, které jsou vzadu silné jako právě Plzeň.

Když se mi něco povede, je tišší a kýve, že to bylo v pohodě. V opačném případě mi řekne vždy svůj názor, jak to zrovna cítí, i když není hezký. Od ní slova beru. Zažila si toho se mnou hodně, takže ona může. (úsměv)

Jestli to původně říkali oni, určitě to pravda není. (smích) Nemyslím, že by byli lepší, ale jsou dobří, to rozhodně. Jen třeba neměli takové možnosti a touhu jako já. Je jim teď 23, trochu jim ujel vlak, hrají u nás v Příboře. Nejšikovnější by mohl být nejmladší, ale současná doba je těžká. Já měl štěstí, že jsem si musel jít kopat ven, nic jiného nebylo. Takže ano, všichni jsou velmi dobří fotbalisté. Ne třeba na profi úroveň, ale umí to.

Jasně, hodně. (úsměv) Když máme volno a jdeme si spolu kopnout, chtějí si na mně honit ego, pořád to zkouší. Když se mi něco nepovede, nebo jim zase jo, rádi si píchnou. Vyloženě o zápasech Sparty se ale nebavíme nebo ne o těch nepovedených. Jsou přející a spíše dokážou povzbudit. Nerýpou ve chvíli, kdy to není moc vhodné.

Vlastně pořád stejně. Koleno mě bolí hodně a pořád. Když se jdu projít, proběhnout, i na hřišti. Ale naučil jsem se s tím pracovat. Vím, co můžu, co naopak ne. Snažíme se to udržovat na stejné vlně. Realizační tým a kondičáci vědí, že když mě stáhnou z nějakého tréninku, zápas odehraju. Naopak někdy si já řeknu, co zrovna potřebuju. Všechno je o vzájemné komunikaci a musím všem ve Spartě moc poděkovat, protože si vycházíme hodně vstříc.

Žádný přesný plán jsme neměli, ale vím, že kluci nechtějí, abych měl tři zápasy v týdnu. Jednou za dva měsíce nevadí, ale teď se to stávalo pravidelně. Musel jsem do utkání jít a odehrát ho nejlépe, jak jsem v danou chvíli uměl. Člověk to ale musí brát. Jsem ve Spartě od toho, abych nastupoval. Všechno ostatní je můj osobní boj, se kterým se musím popasovat. A věřit, že zdraví vydrží.

Potkáváme si, voláme si, bavíme se asi více, než kdybych nebyl kapitán. Mám obrovský respekt k tomu, jakou udělal kariéru. O to víc, když teď v Lize mistrů vidíme, proti komu hrajeme. On ve světe byl, a ještě jeden z nejlepších. Každý jeho názor si beru k srdci a jsem za něj strašně vděčný. K němu patří i Tomáš Sivok. Oba prošli velkým fotbalem a vidí i nepříjemné věci, což je pro nás obrovská škola.

Vždy jde o vzájemnou komunikaci. Každý řekneme svůj názor, Tomáš Rosický je ale pořád sportovní ředitel. A vedle toho byl, je a bude daleko lepší fotbalista než já. To si uvědomuju. Kdyby každý v Česku viděl fotbal alespoň z deseti procent tak jako on, šli bychom celkově strašně nahoru. Dokáže během sekundy definovat jednotlivé situace na hřišti. Někdo na to potřebuje jedno video, někdo dvě, někdo pomoc dalších lidí a někdo to nepozná vůbec. I když si myslím opak, jdu se na daný moment radši podívat a často se stává, že mu dám za pravdu. Také moc dobře ví, jaké je to bojovat se zraněními. I zde je mi obrovskou pomocí.