Článek
Osm měsíců a jeden den. Co vám tenhle časový údaj říká?
To mi snad ani neříkejte... Tak dlouho jsem v lize nedal gól? Naposledy v říjnovém utkání Slavii v Edenu, to si pamatuji. Ale že to je tak hrozně dlouhá doba mezi ním a tím dnešním, to mě nenapadlo. Kam mi paměť sahá, tak dlouho jsem na gól v kariéře nikdy nečekal. Jsem rád, že čekání skončilo.
Co se událo ve vašem fotbalovém životě za těch osm měsíců?
Moc se nám nedařilo. Osmnáct zápasů jsme nevyhráli, v tom jen čtyři remízy... Nedávali jsme góly, ani já ne, i když rozjezd sezony jsem měl dobrý. V zimní přípravě jsme doufali, že se to změní, ale v Jablonci i Plzni jsme prohráli 0:4 a byli jsme na tom ještě hůř, nejen bodově, ale i psychicky. Tak strašnou sérii jsem v kariéře nezažil. Vyměnil se trenér a přišla koronavirová pauza. Po ní jsme pod trenérem Pavlem Horváthem konečně začali sbírat body, ale dál se rveme o záchranu a baráž.
Tři body s Olomoucí jsou pro Příbram zlaté. Cestu k nim jste otevřel z pokutového kopu. Co vám v tu chvíli letělo hlavou?
Myslel jsem, že na ni půjde Honza Rezek, ale ten poslal mne, s tím, že mám dát gól. To jsem splnil. Byl to pro vývoj zápasu důležitý moment, a hlavně moje vůbec první penalta v nejvyšší soutěži. Hodně krát jsem byl na penaltu určený, ale zrovna jsme ji v tom utkání nekopali. O to větší radost jsem měl z gólu, ale vůbec mě nenapadlo, že jsem se trefil po tak dlouhé době.
V takový okamžik asi z člověka napětí v zápase o život spadne...
Vedení nás uklidnilo, cítili jsme šanci na tři body. Když jako útočník dáte gól, zvedne vám to sebevědomí. Hrálo se mi mnohem líp. Důležité bylo, že Jarda Tregler vedení pojistil parádní ránou k tyči. To už jsme věřili, že tyhle tři body nepustíme.
Zápasy skupiny o záchranu se hrají souběžně. Máte možnost dozvědět se průběžný stav na ostatních stadionech, nebo vás nezajímá?
Když jsem vystřídal, a zápas se blížil k závěru, tak jsem se ptal, jak hraje Opava, jako náš nejbližší soupeř v boji o baráž. Prohrála ve Zlíně 1:3 a Karviná v Teplicích 1:4, to jsou pro nás dobré výsledky. My ale musíme koukat na sebe, záchranu nám nikdo nevybojuje, to musíme zvládnout sami. V úterý nás čeká duel ve Zlíně.
Určitě tam pojede s cílem urvat nějaký bod, zejména, když před pár týdny jste tam prohráli z penalty...
My potřebujeme navázat na vítězné zápasy, což se nám zatím nedaří. Po výhře v Olomouci jsme prohráli se Slavií a pak ve Zlíně. Když jsme porazili doma Liberec a jeli do Teplic s nadějí, dostali jsme tam čtyři góly... Ve Zlíně tuhle bilanci budeme chtít zlomit.
Díváte se dopředu, třeba že před Opavou jste patnáctí o bod, ale na čtrnáctou Karvinou ztrácíte jen dva?
Pochopitelně to víme, ale nechceme moc koukat na tabulku a kalkulovat, co by, kdyby... Nemá smysl si stavět vzdušné zámky. Hlavním cílem je baráž. Když se nám bude dařit sbírat body, uvidíme na konci nadstavby, na co budou stačit. Zápasy s těmi dvěma máme venku a budou nesmírně důležité. To ale všechny, které nás čekají. Myslím si, že můžeme vyhrát každý z těch zápasů. Dokázali jsme porazit Liberec, který je čtvrtý ve skupině o titul. Dvakrát jsme zdolali Olomouc, nejsilnější tým skupiny o záchranu, tak proč ne. Chceme vyhrát každý zápas a jdeme do nich s pokorou a respektem k soupeři, ale beze strachu.
Cítíte v kabině lepší atmosféru po úspěšných zápasech a netrápíte se tolik po prohraných?
Určitě. V té hrozné sérii, o níž jsem mluvil, jsme byli psychicky nad ně. V depresi. Nemáte náladu trénovat, nic vás netěší... Po remíze s Baníkem a výhře v Olomouci se nálada zvedla. I když jsme pak dvakrát prohráli, věděli jsme, že náš výkon nebyl špatný a jsme schopní se o záchranu s ostatními poprat. Z prohry v Teplicích jsme si vzali poučení a hodili ji za hlavu. My prostě musíme jít zápas od zápasu. Sebevědomí nám určitě zvedne i sobotní výhra nad Sigmou, a přesně tohle potřebujeme.
Když vybojujete baráž, mohli byste znovu potkat Brno, jako před rokem...
(usmívá se) To jsem ale ještě byl na druhé straně barikády. Je to možné. Bylo by to pro mne pikantní, ale nepřemýšlím o tom. Doufám, že baráž uhrajeme, a pak se uvidí, na koho v ní narazíme.
Vašemu bratrovi Milanovi chybí jediný gól ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů, sledujete ho, a kdybyste mohl, věnoval byste mu jeden svůj?
Milana pochopitelně sleduji jako on mne, nejméně dvakrát v týdnu jsme spolu v kontaktu. Ten zatím poslední gól dal z dorážky z penalty. Nějaký bych mu věnoval, ale nejde to (směje se). Brácha si tu stovku určitě ukope sám. První příležitost bude mít v pondělí, kdy jeho Rizespor hraje v Antalyi. Věřím, že do elitního kanonýrského klubu vstoupí už tam. Strašně moc mu to přeju. My si fandíme, určitě jsem mu dneska udělal radost.