Hlavní obsah

Opory odešly, přesto Slovan sahá po Evropě. Kabina se musela vyprofilovat jinak, tvrdí Hoftych

Olomouc

Po závěrečném hvizdu zvedli ruce nad hlavu a Andrův stadion v Olomouci rázem proměnili ve fontánu liberecké radosti. Fotbalisté Slovanu po pěti letech proklouzli do finále MOL Cupu a jejich trenér Pavel Hoftych sršel dobrou náladou. Právem. Modrobílé už 1. července povede U Nisy proti Spartě do boje o trofej!

Foto: Luděk Peřina, ČTK

Hráči Liberce se radují z druhého gólu v semifinále MOL Cupu proti Olomouci.

Článek

A taky o vstupenku do evropských pohárů, do nichž máte blízko i v lize. Do skupiny o titul vstoupíte s tříbodovým mankem na třetí Spartu. Týmu se daří, přitom zkraje sezony vám nebylo lehce. Po triumfu v Ostravě jste v lize čtyřikrát v řadě padli...

Naštěstí jsme pak vyhráli v Karviné. Bylo důležité, že jsme zápas zvládli, protože jinak bych tady už asi netrénoval. Pak jsme se zachytili ve střední skupině, ale hráči byli furt zvyklí na trochu jiný fotbal. Hodně dotyků, hodně kombinace v málo nebezpečné zóně, my jsme chtěli do hry dostat přímočarost. Chvíli trvalo, než byli kluci ochotni běžecky náročnej fotbal hrát. Ale zjistili, že styl, který jim ordinujeme, jim vyhovuje.

V zimě odešla z Liberce řada opor, ať už střelec Musa, Oscar, Potočný nebo v únoru kapitán Breite, přesto tým na jaře šlape. Čemu to přičítáte?

Tihle kluci byli lídři v kabině. Třeba Breite nebo Potočný měli v mužstvu dlouhodobě silnou pozici, byli to fakt kvalitní fotbalisti, kteří pro Slovan odvedli perfektní služby. Kabina se musela vyprofilovat trochu jinak. Hráči, kteří v tu dobu neměli tak široká ramena, si vydobyli lepší pozice, než měli předtím.

Sílu jste ukázali i v pohárovém semifinále na Hané. Vsadili jste na důslednou obranu, trpělivě čekali na brejkové šance, které jsou vaší zbraní. V první půli jste se urvali do dvougólového trháku, jaké pokyny jste udílel hráčům pro druhou půli?

Chtěli jsme dál splétat pavučinu v defenzivním bloku, abychom zachytávali přihrávky soupeře. Být aktivní v tlaku na míč až na naší půlce a počkat si na brejkové situace. Věděli jsme si, že kdykoliv může přijít kontaktní gól. Připomněli jsme jim slavnou Csaplárovu past a jsem rád, že jsme do ní nespadli. Od začátku zápasu jsme chtěli na Sigmu hodit tlak, že ona musí a my byli ti, kteří chodili do otevřených prostorů.

Semifinále jste zvládli, po vyloučení Kuchty byl ovšem závěr hektický. Tlačil jste čas dopředu?

Bylo to nechutný, čas vůbec neutíkal. Medy (asistent Pavel Medynský) mi říká dvě minuty do konce, já se ho za dvě minuty ptám, kolik zbývá a on odpoví, že ještě minuta a půl. Čas má úplně jinou realitu. Jsem rád, že jsme to dokončili. Klobouk dolů před klukama, protože někteří mají v nohách osmý zápas během 24 dnů. Smekám.

Zatímco vy jste se stal opěvovaným mužem, kouče Sigmy Radoslava Látala, s nímž jste působil v Trnavě, někteří fandové vyzývali k odchodu. Jak jste to vnímal?

Nic příjemného. Tohle jsem zažil i já v Trnavě, druhý rok se nám nedařilo a taky na mě jednou něco zakřičeli. Je to nepříjemný pro každého kouče. Být hlavní trenér je krásná práce, když se vám daří, ale těžká, když se nedaří. Máte pak pocit, že jste v tom sám a veškerá zodpovědnost jde za vámi. Žádnému trenérovi nezávidím, když se dostane pod tlak fanoušků. My naštěstí jedeme na jiné šňůře a jsme za to rádi. Mám k dispozici skvělý realizační tým, jako mužstvo fungujeme velmi dobře.