Článek
„Oba sporty se podle mě skloubit daly. Ve fotbalovém Hradci s tím ale byl problém, proto jsem odešel do místní Olympie. Tři roky jsem potom ještě chodil hrát hokej s kamarády, nechtěl jsem se ho úplně vzdát," říká Vlkanova.
Některé návyky z hokeje se mu hodí i ve fotbale. „Nebojím se chodit do soubojů, i když jsem menší. Jasně, každý má jiné fyzické dispozice, pokud se srazím s někým urostlým, je jedno, co v souboji udělám," směje se 28letý záložník, který hokejku držel naposledy v době před covidem.
„Bojím se, že bych se zranil. Kdyby šel ale po sezoně celý tým, rád bych se přidal. Dlouho jsem si hokej nezahrál," podotýká Vlkanova. Na českou extraligu prý nechodí, v televizi sleduje kanadsko-americkou NHL. Nemá vyloženě oblíbený tým. Přeje však českým hokejistům, proti kterým nastupoval v mládeži - hvězdě Bostonu Davidu Pastrňákovi a útočníkovi Detroitu Jakubu Vránovi.
„Osobně se neznáme, ale moc jim přeju. Vzpomínám si především na Vránu. Byl o dva roky mladší než my ostatní, hrál za Letňany. Před zápasy jsme vždycky sledovali, jestli bude hrát. Pokud nebyl, věděli jsme, že vyhrajeme třeba o deset gólů. Pokud hrál, tak jsme deset nula dostali. Byl už tenkrát neuvěřitelný," popisuje Vlkanova, který během podzimu udělal obrovský skok.
Přestože po minulé sezoně byl jednou nohou ve Slavii nebo v zahraničí, v polovině srpna vypadalo, že nakonec zůstane v Hradci Králové. Díky postupu Plzně Ligy mistrů, kterou zachránil od krachu stamilionový bonus, se stěhoval do Doosan Areny. Záhy se stal oporou obhájce.
„Měl jsem v hlavě nastavené, že buď v létě něco na poslední chvíli vyjde nebo půjdu po sezoně zadarmo. Byl jsem rád, že vyšla Plzeň. Mohl jsem zažít Ligu mistrů, mám větší šanci být v reprezentaci. Splnil jsem si sny. Podzim ale docením až déle," tvrdí Vlkanova. Jaký další posun chce udělat? „Nezískal jsem titul, takže tohle je můj další cíl," uzavírá záložník.
