Článek
A přitom to není tak dávno, co si slávističtí fobalisté užívali podobnou trachtaci. Vždyť od ní utekly pouhé dva roky... Navíc se odehrála se stejnou slavobránou i pódiem ve tvaru červenobílé hvězdy, girlandami a konfetami v klubových barvách, mančaftem a fanoušky opájejícími se nadšením přímo na trávníku.
Jenže Olayinka u toho před dvěma lety na pražském Strahově nebyl, protože Slavia si ho pořídila z belgického Gentu až loni v červenci. Proto samozřejmě netušil, jak taková fotbalová sláva v Čechách probíhá.
To další z legionářů nového mistra Michael Ngadeu už v obraze byl a na korunovaci se patřičně nachystal. I vlajku své rodné země si přinesl na pódium, aby opásán kamerunským praporem se mohl se spoluhráči předhánět, kdo bude juchat nejvíc a skákat nejvýš. A také komu se povede co nejvíc napěnit lahev s nezbytným šampaňským a zlít od hlavy k patě spoluhráče navlečené během jediného týdne už do třetí sady slavnostních trik.
Stejně jako minulou neděli v Ostravě, kde Slavia cestu za titulem završila, v bílém provedení, tentokrát ovšem se dvěma zlatými poháry na zádech.
Za triumf v poháru i lize.
„Nedokázal jsem si představit, že by nám tažení za titulem letos nevyšlo a vyhrál ho někdo jiný. Byli jsme favorité a museli roli zvládnout," vykládal kapitán mužstva Milan Škoda, když konečně zvedl nad hlavu pohár určený šampionovi a Edenem zněl tradiční chorál We are the Champions.
Těžko říct, zda si ho i dva představitelé čínského majitele pobrukovali, protože v nastálé vřavě se jaksi ztratili. Své mistrovské medaile na krku ovšem měli a mačkali je, aby o ně v tom lidském mumraji nepřišli. Ex post se ale i oni dočkali od fanoušků aplausu a nadšeného provolávání slávy za peníze, které do Slavie investovali, protože bez jejich milionů by samozřejmě nebyl ani titul.
Pro Slavii už devatenáctý a pochopitelně oslavovaný stejně bouřlivě, jako ten předloňský. „Já si ho tedy užívám a cením daleko víc než ten minulý. To jsem byl ve Slavii jen půl roku, takže mi ho patřila jen půlka," přiznával momentálně určitě nejcennější a nejdražší hráč nového mistra Tomáš Souček, na něhož dopadá v posledních měsících a týdnech téměř stejně nabídek, jako dopadalo červenobílých konfet na jeho spoluhráče.
„Všem jsem odpovídal, že chci dokončit sezonu s čistou hlavou, abych necítil žádný tlak a mohl se soustředit jenom na fotbal. A sezona skončila až teď," mazaně se vykroutil z dotazů, zda bude v srpnu u toho, až bude Slavia usilovat o účast v Lize mistrů.
„A to bude třetí vrchol naší sezony. Prvním byla Evropská liga, druhým zisk double, třetím srpnová kvalifikace o Ligu mistrů. K ní teď budeme upínat veškerou pozornost," odpověděl možná i za Součka slávistický šéf Jaroslav Tvrdík, který i během probíhající slávy přemítal, jak svůj klub posunout o další level dál a výš.
Do Champions League.
Tam, kde hrají opravdoví šampioni.