Olatunji otevřeně: Makám, do Nigérie nechci. Pochlubil se, co z něj vyletí, když nedá šanci

Marbella (od našeho zpravodaje) - Přesně pochopit, kde a jak Olatunji strávil dětství, není jednoduché. „Narodil jsem se v Sokotu na severu země, tam jsem žil asi do pěti let. Původem jsem ze státu Osun na jihozápadě Nigérie, protože tam odtud je můj otec,“ snaží se vysvětlovat a postupně ukazuje na mapě na jedno místo za druhým.

„Ano, takhle to máme. V Sokotu byl tehdy táta pracovně a máma tam musela cestovat s ním. Vlastně jsme se podle jeho zaměstnání stěhovali vícekrát. Pobývali jsme v Abuje, fotbal jsem hrál ve městě Ilorin. Odtud jsem se dostal do Lagosu a pak už sám do Evropy. V Osunu jsem byl vlastně jen jednou v životě,“ vyjmenovává 25letý forvard.

Ano, byla to velká změna, ale také příležitost. Víte, než jsem mohl vycestovat do Evropy, prošel jsem si různými etapami, zkušenostmi. Na zkouškách, kam dorazili skauti, nás bylo asi 1500. A já dal asi za tři minuty gól. Povedlo se, vybrali mě a stěhoval jsem se na Slovensko. A tam byla fakt zima. (smích)

Upřímně přiznávám, že vůbec nic. Chci ale říct, že ke Slovensku chovám obrovský respekt. Začínal jsem tam s velkým fotbalem, zůstal mi tam kus srdce. Bydlel jsem tehdy ve Stupavě, to je oproti Bratislavě fakt malá vesnice. Bylo těžké si zvyknout, opravdu těžké. Ale věděl jsem, že když zůstanu odhodlaný a mentálně silný, všechno bude jednou dobré. Přes Podbrezovou jsem se dostal do Rakouska, na Kypr, do Liberce a teď jsem ve Spartě.

To v hlavě vůbec nemám. Vždy jsem věděl, že jakmile Nigérii opustím, budu se snažit ze všech sil, abych se nevrátil zpět. Život tam je někdy dobrý, ale potřebujete vydělat peníze, abyste přežili. Prostě jsem si řekl, že pokud budu úspěšný, do Nigérie se nevrátím. Makám, jak nejlépe umím, tvrdě na sobě pracuji. To je klíč k tomu, aby člověk ve fotbale prorazil. Musíte mít dobře nastavenou hlavu.

S rodiči ale mluvím každý den a osobně se vidíme vždy po konci sezony. Vždyť oni jsou důvodem, že hraju fotbal v Evropě, že jsem se stal profesionálem. Ale nikdo z blízkých mi zatím neřekl, abych se vrátil. Vědí, co chci.

Mým snem je, abych stále hrál fotbal. Abych se vážně nezranil. Jsem ve Spartě spokojený, ale samozřejmě bych se rád dostal do co nejlepší soutěže. Když jdete v kariéře krok po kroku nahoru, nechcete udělat ani jeden zpět. Mně se to zatím daří, tvrdě na tom pracuji. Takže jasně, mám cíl hrát v budoucnu v pěti nejlepších ligách v Evropě.

Myslím, že jsem mentálně i fyzicky velmi dobře připraven. Na dvě stě procent. Kdyby taková příležitost přišla, jsem nachystaný ji přijmout a zvládnout. Je to jako při zápase. Než dáte gól, musí míč projít přes několik překážek. Postupně odzadu směrem dopředu, od nejmenší pravděpodobnosti úspěchu k šanci. V kariéře pak také začínáte dole a svou cestou šplháte nahoru.

Asi jde zrovna o to, jakým hrajeme systém, jaký je zrovna stav. Když 10 minut před koncem prohráváte, tak víte, že do všeho musíte jít naplno. Někdy ale spíše jen chcete držet míč, soupeře vytlačit a nutit k chybám. Fakt záleží, jak se utkání vyvíjí.

Jakmile se vám daří, mnoho lidí vás oslavuje. Máme dost vynikajících hráčů, hlavně útočníků. Victor Boniface, Victor Osimhem, Odion Ighalo, Ademola Lookman a další. Pokud si uděláte takové jméno, jsou z vás v Nigérii opravdové celebrity.

Vůbec se tak nevnímám. Já jsem prostě Victor a jdu si vlastní cestou.

Má ohromný vliv na celý fotbal. Pokud chcete být opravdu úspěšný, měl byste mít mentalitu jako on. I když třeba nemáte tolik talentu. Tvrdím, že jakmile budete tvrdě pracovat, výsledky se dostaví. Co fotbalu dáte, to vám dřív nebo později vrátí. Ronaldo je přesně takhle pracovitý a to se mi líbí. Vzhlížím k němu.

Možná to brzy změním, ale zatím jo. (smích) V první řadě jde o projevení respektu k němu. No a také si vás najednou lidé začnou více všímat. Koukají, co to děláte. Kdo to neví, stejně hned zjistí, že oslava není moje originální. Tím se vracím ke slovům o respektu.

To zase ne. Začáteční písmena jsou prohozená, protože jsem raději, když se říká „Olatunji Victor“. Jednoduše mé iniciály a číslo. To je u fotbalistů normální. Ale ne jako Ronaldo, OV7 jsem prostě já.

V Nigérii je teď tato věta trend. Vysvětlení je delší, ale má církevní podtext a jde o semknutí věřících proti posměškům právě pod heslem „Jsem vyvolený!“. Kamarád říkal, že slogan nedokážu zviditelnit. Odpověděl jsem mu, že jo a že nápis ukážu, jakmile dám nějaký důležitý gól ve velkém zápase. Salcburk byl ideální. V létě jsme s nimi hráli přípravu a já jako střídající v závěru vyrovnal. Věřil jsem si, že v Lize mistrů se trefím znovu. Všechno bylo připravené a vyšlo to! Navíc jsem měl ještě asistenci.

Nemyslím. Jako první se mi vybaví Dinamo Záhřeb minulou sezonu. Dal jsem svůj první gól v pohárech, i když vím, že nešlo o hlavní fázi, ale předkolo Evropské ligy. Byl jsem opravdu hodně šťastný. Víte, mám fakt rád velké zápasy. Tam můžeme ukázat, jak dobrá Sparta doopravdy je. I když jsme si připsali nějaké porážky, myslím, že historií a současnou kvalitou do Ligy mistrů patříme.

Jasně, jen se trochu vrátím do minulosti. Zastávám názor, že každý by si měl jako dítě osahat více sportů a neupínat se jen k jednomu. I když jsem tak od pěti let věděl, že chci hrát fotbal, zkusil jsem plavání nebo běh. Jen mi to pomohlo. Teď jsem vděčný Bohu, že je ze mě profesionální fotbalista, že mohu hrát právě třeba Ligu mistrů.

(Mluví česky) Ahoj! Čau! Dobrý den! Dobré ráno! A taky „Do p**i!“. (smích a přepíná zpět do angličtiny) To poslední mě baví. Líbí se mi, že to můžu použít kdykoliv. Když jsem naštvaný i šťastný, když třeba nedám šanci. Je to jedno. (úsměv)