Slovenskou hvězdu Dynama žene reprezentace. Po kariéře chce napodobit Poborského

Pekarík mimo jiné vysvětluje, jakou roli hrála při jeho rozhodování reprezentace. Odkrývá jiné nabídky, které měl. Pochvaluje si atmosféru v Dynamu. Vypráví o své disciplíně a důrazu na životosprávu, budoucí roli v Hertě nebo bývalém spoluhráči Vladimíru Daridovi. Příjemně mluvit by se s ním dalo hodiny.

Systém hry na čtyři obránce vyhovoval požadavkům reprezentace, to pro mě bylo podstatné. Chtěl jsem si také vyzkoušet českou ligu. České Budějovice projevily v tomto směru upřímný zájem.

Ano, komunikoval jsem s ním a dá se říct, že mi doporučil, abych šel do týmu, který hraje ve čtyřčlenné obraně jako reprezentace. I proto jsem skončil v Žilině, kam jsem se v létě po letech v Německu vrátil. Žilina mi otevřela cestu do profesionálního fotbalu, chtěl jsem jí to vrátit. A podzim klapnul na výbornou, drželi jsme se v boji o titul. Systém v Žilině je však založený na wingbecích, hraje 3-4-3, já potřeboval hrát kvůli reprezentaci jinde.

Do konce ledna jsem zůstával v Hertě Berlín, kde jsem se i připravoval. Řešila možný odchod pravého beka do Anglie, ale nakonec ho nepustila. I tak mi ale Hertha nabízela možnost, že bych zůstal a mohl na pozici pravého obránce alternovat. Ale chtěl jsem nadále pravidelně hrát v kvalitní lize a mít kvůli reprezentaci vytížení.

Ano, měl. Třeba nabídky z Asie, které byly finančně velmi zajímavé, ale ze sportovního hlediska mi nedávaly smysl. Nikdy v kariéře jsem se neorientoval na finanční stránku, vždy jsem se především díval na sportovní hledisko. To jsem v Asii neviděl. Když už jsem byl finálně dohodnutý s Dynamem, přišly ještě tři nabídky z Evropy.

Situace není jednoduchá, na druhou stranu si myslím, že tým v jarní části odvádí pod staronovými trenéry panem Lerchem a Jirkou Kladrubským dobrou a poctivou práci a je na něm vidět progres. Mužstvo převzali po velmi náročné podzimní části ligy a dělají maximum, aby náš tým pozvedli. Oni dva jsou správní lidé na správném místě. Od nich, ale i od lidí z vedení, realizačního týmu, správce stadionu a všech dalších cítím, jak blízký vztah ke klubu mají.

Všichni víme, jaká je situace. Ovšem když přijdu na stadion, cítím, že mě všichni i za této situace nabíjí pozitivní energií. Výsledky nejsou optimální, ale myslím si, že se náš herní projev na jaře zlepšil. Vybouchli jsme jen s Ostravou, jinak naše zápasy rozhodují detaily. Je vidět, že se mužstvo chce za celý klub prát.

Když je potkám ve městě, vždy se ptají na situaci v klubu. Zajímá je a říkají mi: za Dynamo v dobrém i ve zlém. Cítím, že pouto s fanoušky je silné. Je na nás, abychom v každém zápase vyslali signály, že se za klub budeme bít do posledního zápasu.

Přeji si, abychom to ještě trochu zdramatizovali. Dokud je minimálně šance, budeme se rvát. Ale samozřejmě je už nutné bodovat. Nejdůležitější je nastavení kabiny. Víra a motivace, kterou v ní teď vidím, se nesmějí vytratit. Nikdo nemá svěšenou hlavu nebo negativní náladu. Trenéři na mužstvo přenášejí velkou motivaci, věřím, že detaily, které rozhodují zápasy, dokážeme překlopit na svou stranu. Jde o to, aby se každý z nás mohl po sezoně podívat do zrcadla a říct si, že pro klub odvedl maximum. Dynamo si to zaslouží. Hraje se i o jeho budoucnost.

Dávám si krátkodobé cíle, dopředu se moc nedívám. Soustředím se na věci, které mohu ovlivnit v daný čas. Každopádně nevylučuji, že se v Dynamu zdržím déle. Uvidíme, jaká bude v létě situace. Po zdravotní a fyzické stránce se cítím stále výborně, až na poslední menší svalové zranění nemám žádná omezení. Stále mám obrovskou motivaci a radost z fotbalu. Pokud tohle všechno bude platit i po sezoně, dovedu si představit, že budu v kariéře pokračovat.

Každý hráč by měl mít ambice a cíle. Kdyby přišla nabídka z jiných českých klubů, určitě bych si ji vyhodnotil. Ale to v tuto chvíli vůbec neřeším, momentálně se stoprocentně soustředím a koncentruji jen na svoje výkony v dresu Dynama.

Na konci sezony budeme hrát dvě přípravná utkání, po nich si vše vyhodnotíme. Ale pokud budu zdravotně v pořádku, ve formě a trenér Calzona mě bude chtít, rád přijedu. Reprezentace je pro mě obrovskou motivací, která mě žene stále vpřed. I proto se snažím dávat tělu absolutní maximum, co potřebuje. Nic nepodceňuji, dbám na každý detail a nedělám žádné kompromisy.

Za svou dlouhou kariéru vděčím právě své životosprávě, kterou mám roky nastavenou. Nejdůležitější je disciplína. V německé bundeslize se na ni hodně dbá a já tam strávil patnáct let. Když povolíte v jedné věci, náhle polevíte v další a pak vše nabere raketový spád. Když něco ošidíte, tělo vám to vrátí. Neoklamete ho. A pokud mu dáte vše, co potřebuje a vyžaduje, vrátí vám to v dobrém. Tělo je největší kapitál profesionálního fotbalisty. Když vás poslouchá a vše klape, cítíte se dobře a zátěž zvládnete. To se mi zatím daří.

Životosprávu řeším každý den. Pokračuji v tom, co mi v tréninku vyhovuje. Mám i individuální program. Stravu má na starosti moje manželka, která mi ji ladí podle míry. Komunikuje s odborníky a lékaři, kteří jsou našimi kamarády. Snažíme se to vyladit do posledního detailu. Myslím, že se to celkem daří.

Zatím to v plánu nemám. (úsměv) Mám představu o dalších sportovních metách, o věcech, které bych chtěl po kariéře zažít nebo zkusit. Cítím, že až skončím s profesionálním fotbalem, stejně se budu od disciplíny velmi těžko odtrhávat. Mám totiž určitý režim nastavený roky, a když se člověk fyzicky i mentálně cítí výborně, velmi rád se těch věcí drží.

Trefili jste se. (úsměv) V Hertě jsme se popichovali s kondičním trenérem, že jednou si zaběhneme maraton v Berlíně. Je to meta, kterou bych si chtěl splnit.

(smích) Jo. S Vladim jsme toho v Hertě hodně zažili a naběhali. Působil v klubu přes sedm let a bylo to úspěšné období, hráli jsme i Evropskou ligu. Od začátku jsme si s Vladim sedli, stejně tak se sblížily naše manželky. Trávili jsme spolu volný čas, při různých cvičeních na trénincích jsme byli ve dvojici. Je to úžasný a skromný člověk se skvělým charakterem. Na hřišti je z něj motorová myš, vždy tam nechal všechno, byl duší týmu. Myslím, že to platilo i v české reprezentaci.

Při fyzických testech jsme my dva vždy končili v první trojici z celého mužstva. Vladi hrál na jiné pozici než já, ve středu zálohy toho hráči naběhají vždy nejvíc. Vždyť vynikal v celé bundeslize, měl v ní nejlepší čísla. Ale i po fotbalové stránce byl vynikající, dal hře myšlenku, dokázal něco vymyslet. Obětoval se pro tým.

Jsme v pravidelném kontaktu, říkal mi, že řecké sluníčko mu velmi pomohlo. S rodinou je tam velmi šťastný, řecká liga je kvalitní, lidé tam fotbal milují. Přiznávám, že mi nabídka přišla i z teplejších krajin, například z Kypru. Ale ze sportovního hlediska mi to prozatím kvůli reprezentaci nedávalo smysl.

S Hertou jsme na všem dohodnutí. V lednu jsme smluvně dotáhli detaily o mé spolupráci po kariéře. Jsem za to velmi rád. Je to možná i ocenění mé dvanáctileté práce v klubu. Hodně si toho vážím. Také mě těší, že klub mi vyšel vstříc v tom, že dokud budu chtít pokračovat v profesionální kariéře, tak můžu. A nastoupit mohu až pak. Neberu to jako samozřejmost.

Klub byl velmi nakloněný tomu, abych vyzkoušel trenérskou cestu. Mám áčkovou licenci, po kariéře bych si chtěl určitě udělat profi licenci. Teď to není možné skloubit. Klub by mě rád zabudoval do akademie, buď k mládežnickým mužstvům, nebo k týmu do 23 let. Ještě uvidíme.

Ano. Je jasné, že na začátku to bude ode mě vyžadovat velkou snahu a ochotu učit se novým věcem. Trenérská práce je úplně odlišná, než když jste hráč, kdy se koncentrujete jen na svůj vlastní výkon. Jako trenér řešíte milion dalších věcí. Ale hodně mě to láká, mám zkušenosti a rád bych pomáhal mladší generaci v růstu.

Lukáš podává stabilní výkony, je oporou Sparty, v ofenzivě odvede obrovskou práci pro tým, je velmi efektivní. Myslím, že nabídku z top pěti evropských lig by si za své výkony zasloužil. A svou pozici by si tam obhájil. Znám ho. Uměl bych si představit, že by se mohl posunout výš, ale Sparta má obrovské jméno a tradici. V této sezoně hrála Ligu mistrů, musí se tam cítit výborně. Určitě si vyhodnotí, co je pro něj nejlepší.

Tomáše sleduji. Hned na prvním tréninku ve slovenské reprezentaci mě zaujal. Má fotbalový drajv i ofenzivní myšlení, cítění. Dokáže v zápase něco vymyslet. Pokud si udrží výkonnost a budou se mu vyhýbat zranění, umím si představit, že se určitě posune dál.

Myslím, že o ní nemusíme moc polemizovat, každým rokem stoupá, o čemž svědčí fakt, že v evropských pohárech byly čtyři české týmy a byly konkurenceschopné. Česká liga má i díky tomu vysoký koeficient při nasazování mužstev do evropských pohárů. Skvělé je, že vítěz ligy z této sezony si přímo zajistí postup do skupinové fáze Ligy mistrů.

Mohu mluvit jen sám za sebe a za své známé, kteří fotbal sledují. Z tohoto pohledu mohu říct, že Slováci Čechům přejí, pokud nehrajeme proti sobě. Neplatí to jen pro fotbal, ale pro jakýkoliv sport. V zahraničí jsem měl několik českých spoluhráčů, bral jsem je jako své krajany. Narodil jsem se ještě do Československa, máme k sobě jako národy blízko. Myslím, že i Češi přejí Slovákům, pokud hrají proti někomu jinému. Je to vzájemné.

I když jsem hrál za Žilinu, v Evropě jsem Slovanu fandil. Pomohl celému slovenskému fotbalu i koeficientu. V tomto směru odvádí skvělou práci, už poněkolikáté se dostal do základní skupiny evropského poháru. Každý rok má vysoké ambice a k tomu i nutný potenciál. Držím mu palce, aby v tom pokračoval. Ale fandím i všem dalším slovenským klubům.