Článek
Pojďme po stopách dlouholetého přátelství dvou ligových fotbalistů, v dresu Sparty majitelů titulů z posledních dvou sezon. A také otců nebo manželů.
Tomáš Wiesner: „Asi největší faktor byla reprezentace do 21 let.“
Vojtěch Vorel: „Šli jsme spolu na pokoj, protože jsme byli ze stejného klubu. Mě to pak táhlo na Slovensko, Tomáš byl například v Liberci, takže jsme se rozdělili. Bylo to tehdy běžné kamarádství.“
Wiesner: „Nezapomeň na Vlašim, kde jsme byli spolu.“
Wiesner pokračuje: „Když jsme byli každý jinde, občas jsme si napsali. Jakmile Vojta přijel zpět do Česka, viděli jsme se. Ale nic velkého. Pak se Vojtáno přemístil do Českých Budějovic, kde jsem si našel přítelkyni a teď už manželku. Kamarádství se zase rozjelo.“
Vorel: „Začali jsme se vídat i mimo fotbal. Tomáš jezdil za Verčou, já na jihu hrál. Tím, že jsme o sobě z minulosti věděli a byli kamarádi, chodili jsme na večeře a na kafe. Tam se to asi zlomilo a mým návratem do Sparty…“
Wiesner: „Vykrystalizovalo. Prostě tehdy na repre, rok 2017 a 2018, jsme si prvně sedli, tam začala ta pořádná sranda (smích).“
Vorel: „Byli jsme mladí kluci, nevybouření. Pak nastala zmíněná odmlka a začali jsme se bavit už seriózněji. Jako dospěláci!“
Wiesner: „Máme rodiny, jsme ženáči. Už se to docela posunulo.“
Vorel: „Mimo fotbal se teď moc nevídáme. Jsme spolu každý den. Třeba poslední sezona byla s ohledem na cestování náročná, takže člověk je rád, když je chvíli v klidu doma. Ve volnu jsme se viděli na svatbě a jedné večeři, jinak chcete stihnout i dovolené. Navíc máme obrovské rodiny. Trvá, než člověk všechny objede.“
Wiesner: „Máme jistotu, že se v klubu uvidíme skoro pořád, takže se pak zase věnujeme jiným lidem a věcem. Chodíme spolu někam třeba jednou za týden až dva. S rodinami, nebo bez.“
Kabina Sparty se za poslední sezony hodně proměnila. Mnoho odchodů i příchodů, zejména ze zahraničí. Nejsou tedy Vorel s Wiesnerem v kádru těmi největšími parťáky?
Vorel: „Máme menší partu tátů, kde nás je pět nebo šest. Jen u nás dvou trvá kamarádství déle. Ale neřekl bych, že jsme nějak oddělení. Bavíme se všichni se všemi, to je super. Ale když je řeč o dvojičkách, třeba minulou sezonu byli pořád spolu Qazim a Indrit (Albánci Laci a Tuci, pozn. red.). Když jste hledal jednoho, věděl jste, že najdete oba (smích). Ale my jít do zahraničí spolu, vypadalo by to stejně.“
Wiesner: „Souhlasím, cizinci se dost zapojují. Učí se česky, což je za mě super. Charakterově v kabině nikdo nevypadává.“
Jak bylo zmíněno, oba mají o příjemné starosti navíc. Vorel se stará o dvouletou Emu a Wiesner o roční Miu.
Vorel: „Na jednadvacítce jsme se natáčeli, jak děláme blbosti. Teď řešíme, kolikrát kdo přebaluje.“
Wiesner: „Ano, volám třeba Vojtovi: ‚Malá začala chodit.‘ A podobné věci.“
Vorel: „Je hezké, jak se život posouvá. Když jdeme na večeři, třeba sami, věnujeme nějaký čas i těmto ‚problémům‘. Máme každý doma dvě ženský, tak si o nich musíme něco říct (smích).“
Wiesner: „To je asi všude stejný (smích).“
Vorel: „Všechno je čerstvé, učíme se sami od sebe. Když si předáváme informace, je to pro druhého určitý návod, jak něco dělat, nebo naopak nedělat. Myslím, že se doplňujeme.“
Wiesner: „Nežiju s Vojtou 24 hodin denně, takže nevím, kdo z nás je třeba víc starostlivý nebo tak. Věřím, že pro holky děláme oba maximum. Každý má na výchovu trochu jiný pohled. V něčem se shodneme, v něčem ne. To je, myslím, běžné.“
Wiesner pokračuje: „Narození dcery bylo něco strašně nového. Říká se, že člověk je připravený, ale není. Ohromně si otcovství užívám. Dokážu se odreagovat od okolních věcí. Nejen od fotbalu. Najednou vypnu, na všechno zapomenu a dcerka s partnerkou jsou pro mě vším.“
Vorel: „Tohle je nejdůležitější. Přijdete domů a někdo na vás čeká. A teď ještě malý přírůstek. Nejlepší věc, která vás dostane z nepohody, když se třeba v práci něco nepovedlo.“
Na oba čekají doma manželky. Konkrétně Wiesner měl svatbu před pár týdny a Vorel se ženil už dříve na Maledivách.
Vorel: „Šel jsem Tomášovi za družbu. Byli jsme tam ve třech.“
Wiesner: „Tři moji nejlepší kamarádi, mezi ně Vojta rozhodně patří. Jiná volba nebyla.“
Vorel: „Wiesy měl za svědka našeho společného kamaráda Zdeňka, který nás doprovázel už ve Vlašimi a tak. Nehraje fotbal, ale jezdil za námi. Na Slovensko, do Liberce, do Budějovic, teď chodí na Spartu. Nejlepší společný přítel. A vlastně byl za svědka nám oběma. U mě teda ne na dovolené, ale na oficiální svatbě v Česku.“
Wiesner: „Doufám, že ji bude mít taky.“
Vorel: „Teď ho lákáme. Říkáme mu, že je poslední!“
Wiesner: „To nejlepší na konec! (smích).“
Vorel: „Ale více bych nechtěl rozebírat někoho jiného. Uvidíme, jak se rozhodne.“
Wiesner: „Snad správně! Že něco bude.“
Vorel: „A jeden z nás to pak dobře podepíše!“
