Článek
Ani jeden z Hollého gólů neobletí hitparády nejkrásnějších tref soutěže. V prvním kole proti Mladé Boleslavi se trefil z malého vápna po zpětné přihrávce, s Duklou i naposledy proti Bohemians z podobného místa po standardce.
Jeho branky jsou ale stejně platné, jako kdyby se jednalo o životní bomby z pětadvaceti metrů pod víko. Momentálně to tam ofenzivnímu středopolaři Severočechů prostě padá. Už nyní vyrovnal své sezonní maximum vstřelených gólů z debutového ročníku mezi dospělými, kdy coby teenager kopal v Trenčíně. A moudro Ludvíka Hovorky z Okresního přeboru „čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme“ platí pochopitelně i pro Jablonec, který si apetitu nově nalezeného střelce váží.
„Pomáhá mi i náš styl hry, ale je to hlavně týmová spolupráce. Máme nacvičené signály. Kluci mě pokaždé najdou,“ těšilo Hollého.
„Je trošku jiný než naši hráči. Hodně gólový, ukazuje to i v tréninku. Výborně chodí do koncovky,“ chválil kouč Luboš Kozel. „Navíc na to nevypadá, ale stále je ještě mladý,“ dodal s úsměvem.
Talent s vizáží borce, který už má přece jen něco mezi dospělými odkrouceno, Jablonec svými góly zatím táhne. Mužstvo v minulém ročníku kopalo ve skupině o záchranu, teď z prvních šesti kol i přes těžký los (čtyři pohároví účastníci a dva zápasy venku) vydolovalo deset bodů. Míří vzhůru.
„Vždycky se dá vytěžit víc, ale samozřejmě jsme rádi,“ hodnotil dosavadní výsledky Hollý.
Jehož si, mimochodem, Kozel přál přivést už v minulé sezoně do Liberce. Přestup nedopadl. Jenže stěhováním trenéra do sousedního města se cesty obou mužů, kteří za prozatímním jabloneckým vzestupem stojí, stejně střetly.
Šťastný konec?
„S odstupem se dá říct že ano,“ smál se Kozel.