Článek
Tomáši o prodloužení smlouvy ve Slavii padla zmínka už během tiskové konference před startem sezony. Nový kontrakt jste podepsal až nyní. Byl jste nervózní, aby se něco nezadrhlo?
Je fakt, že se jednání táhla, ale já jsem na vyřešení nijak nespěchal. Vše jsem nechal na zastupující agentuře Sport Invest a konec je dobrý. V mých očích smlouva absolutně odráží důvěru, kterou mám ze strany vedení Slavie. Nový kontrakt představuje i obrovskou motivaci potvrdit, že moje ocenění je zasloužené. Jsem ve Slavii třetím rokem. Ukázal jsem, jak platným hráčem mohu být.
Během letní pauzy se objevovaly informace o zájemcích z Německa a Belgie. Řešil jste nabídky ze zahraničí?
Splnil jsem si hodně snů a cílů. Působení v zahraničí bych se nebránil. Ale je mi osmadvacet let a uvědomuji si, že v trendu jsou mladí hráči. Vážím si proto dlouhodobého kontraktu ve Slavii. A věřím, že dokážeme počtvrté v řadě pro klub získat mistrovský titul. Pro mě je nejdůležitější dění v Edenu.
Během loňského ročníku a zejména pak v závěru jara i letního mistrovství Evropy na vaši adresu padala jen samá pochvalná slova. Jak jste vnímal přívlastky jako kometa, hvězda?
Je samozřejmě super pocit něco takového číst nebo poslouchat. Neznám člověka, kterého by netěšila pochvala. Byl jsem rád, že se mi dařilo. Ale zase musím říct, že nic nepřeceňuji. Nelétám v oblacích. Snažím se dělat maximum, abych výkony zopakoval a chvála, které se mi dostává, byla trvalá.
Mezi klíčové hráče Slavie jste se zařadil v osmadvaceti letech. Vážíte si dlouhodobého kontraktu o to více?
Určitě! Přišlo to pozdě. Každý hráč má svoji cestu a já dlouho pendloval mezi první a druhou ligou. Nesmírně si vážím, kam jsem se dostal. Hraju za nejlepší klub v zemi, prosadil jsem se do reprezentace. Mladým klukům v šatně říkám, aby si uvědomovali, kde jsou, makali a nezahodili šanci, kterou dostali.
Ve Slavii jste od července 2019. Dlouho jste z herního hlediska jen paběrkoval, střídal posty a byl taková záplata pro potřeby trenérů. Bál jste se, že vám místo v základní sestavě není souzené?
Hlavně čekání na příležitost během prvního podzimu bylo hodně nepříjemné. Ale uklidňoval jsem se, že Slavia má nadupaný tým, a tak musím být trpělivý. Nechtěl jsem se vzdávat. Jak čas přibýval, už jsem si připustil, že pokud nevyjde ani jaro, budu muset hledat jiné varianty. Ale měl jsem štěstí. Po změnách v kádru trenéři našli post, který mi sedí. A všechno se otočilo.
Stal jste se náhradou za Tomáše Součka, který odešel do West Hamu a pro Slavii se jevil jako nepostradatelný. Nebyla to spíše deprimující pozice?
Tomáš předváděl skvělé výkony, pracoval fantasticky. Když mi trenéři řekli, jaké mají záměry, moc jsem nevěřil, že by to mohlo fungovat. Vůbec jsem přitom neřešil, kolik dával Tomáš gólů a jak byl produktivní. Ale já byl celý život zvyklý hrát na straně sestavy, kde jsem měl z jedné strany lajnu. Cítil jsem se ve středu pole dobře, první zápasy se vydařily a já si rychle zvykl.
Takže už žádné myšlenky na návrat k pozici krajního obránce?
Já věděl, že přes Vláďu Coufala se neprosadím. A v záloze jsem viděl šanci, jak se na hřiště dostat. Bylo mi jasné, jak obtížný úkol mě čeká, ale chtěl jsem do sestavy. A jinudy to prostě nešlo...
Čekal jste, že bitva o sestavu bude tak dlouhá?
Po přestupu z Jablonce do Slavie jsem si byl jistý, jak budu v pohodě. Říkal jsem si, že mám zkušenosti z Evropské ligy a pravidelně hraju ligu. Ale asi potřebuji poznat tým i lidi kolem. Protože když jsem přišel do Jablonce, bylo to vlastně stejné. Třeba je to i pohledem ostatních, že jim chvíli trvá, než zjistí, co ve mně je. Vážně nevím. Jedině v Hradci jsem měl výhodu jako odchovanec. Trenéři mě tehdy drželi a já jako jeden z mála kluků, co prošli tamní mládeží, hrál.
Letošní rok zakončí mistrovství světa v Kataru, o které budete hrát s českou reprezentací. Právě v jejím dresu jste vyšperkoval na mistrovství Evropy minulou sezonu, přestože jste na šampionát odjížděl jako náhradník. Sníte o největším fotbalovém turnaji světa?
Mě nikdy ani nenapadlo, že bych se mohl dostat do reprezentace. A ještě abych v ní střílet důležité góly. Je to trochu šílené. Dokázal jsem chytit šanci za pačesy. Ději se mi poslední dobou šťastné věci. Občas se ohlédnu a jenom se usmívám, co se za ten rok událo. Nedávno byl los baráže, tak víme, jaké překážky stojí v cestě. A všichni si moc přejeme uspět a hrát podruhé v historii země na mistrovství světa.
Přehráváte si vydařené okamžiky minulé sezony často?
Jo. Myslím na ně pravidelně. Třeba když se chystám na zápas. Pustím si na počítači svoje nejlepší momenty, abych dostal do hlavy pozitivní myšlení. Někdy si to přehrávám jenom v hlavě, když už stojíme v tunelu cestou na hřiště.
A prozradíte top okamžiky pro motivaci a povzbuzení?
Branka z mistrovství Evropy proti Nizozemsku, respektive celý zápas, trefa v Evropské lize na Arsenalu nebo góly Spartě, to vše mi pomáhá v dalších zápasech.
Věnujete se psychologii hodně?
Naučil jsem se s hlavou pracovat, abych správně fungoval. V Hradci Králové a v Jablonci jsem to řešil hodně. Hlava a sebevědomí hrají klíčovou roli. Obojí je potřeba trénovat stejně jako tělo na hřišti. Už se mi daří být správně nastavený.
Využíváte služeb mentálního trenéra?
Využíval jsem. Ale ve Slavii už ne. Úspěchy mě posunuly. Naučil jsem se připravit sám. A jak se nabalují vydařené momenty, hodně mi pomáhají.
Během podzimu jste vstřelil jeden gól Feyenoordu v Konferenční lize, a pak jste přidal dvě branky v posledním kole před zimní pauzou na Baníku. Řešil jste hodně vlastní špatnou produktivitu?
Moc. Nedostával jsem se tolik do šancí. Možná to bylo trošku i zásahy v sestavě, protože jsme měli velké problémy v obraně a já kolikrát nastupoval s hodně defenzivními úkoly nebo dokonce přímo na pozici stopera. Až ke konci podzimu jsem cítil, že se konečně dostávám do pozic, z kterých mohu střílet. A zápas v Ostravě vše zachránil, jinak by to bylo hodně špatné. Doufám, že během jara můj gólový příspěvek bude bohatší. Hlavní však je, abychom byli úspěšní jako tým. To je zásadní a rozhodující. Obhájit trofeje v domácích soutěžích a probojovat se daleko v Konferenční lize.
