O útoku fanoušků či Kaniově proslovu po historickém debaklu. Mluvil hodně v emocích, prozradil Halinský

Rozhodně to nebylo lehké rozhodování, protože jsem tam byl s trenérem Kováčem, který mi dal šanci nakouknout do první ligy v Pardubicích, kde jsem pod ním odehrál asi většinu zápasů, co šlo. Znal jsem tam i hodně kluků z Pardubic, celý trenérský tým, takže loučení bylo hodně těžké.

Samozřejmě měnit častěji tým není nic jednoduchého. V uvozovkách mě samotného štve, že jsem teď kluby střídal trochu víc, ale situaci jsme si vyhodnotili tak, že asi teď půjde o nejlepší variantu. Věřím, že se tady usadím a ukážu, co ve mně je.

Bylo to hodně nahoru dolů, ale hodnotím ho pozitivně. V mé kariéře to bylo poprvé, kdy jsem nehrál. Vždy jsem zatím většinou hrál a teď jsem najednou dostal facku, když jsem nenastupoval od začátku. Bylo to pro mě něco nového, ale hodnotím to pozitivně. Potom jsem se už prosadil. Mou nevýhodou bylo, že jsem tam byl hráčem na hostování, což oni teď vůbec nechtějí, takže jsem se musel rozhodnout takhle.

Abych řekl pravdu, tak tlak samozřejmě byl, ale trenér Kováč na nás celou dobu apeloval, že ho nemáme vůbec řešit a že máme hrát, co on po nás chce. Vlastně mi přišlo, že kabina tohle ani nějak moc neřešila, abychom se pod ten tlak nedostávali. Ale samozřejmě, tlak už tam je. Liberec má nějaké ambice, kór teď. Chtějí se dostat do top šestky, tlak tam určitě bude.

To byl bohužel asi obrovský zkrat a na rovinu musím říct, že to bylo hrozné. Asi týden jsem nemohl spát. Nemám ještě kariéru nějakou obrovskou, takže to byl můj nejhorší fotbalový zážitek. Všichni jsme tam z toho byli úplně hotoví. To byla asi ta největší facka, co v Liberci kdy byla, a nikdo už nechce, aby se tohle opakovalo.

Ano, jsem. Tyhle věci jen tak za hlavu opravdu hodit neumím, štvou mě hodně. Říkal jsem si, že tohle se už nikdy nesmí opakovat. Po zápase s Jabloncem byla repre pauza a mně vlastně pomohlo, že jsem odjel na sraz. Ale furt jsem to v hlavě měl. Samozřejmě mě to mrzelo hlavně vůči fanouškům.

Nemyslím si, že to bylo zase tak hrozné. Ale samozřejmě fanoušci nám chtěli ukázat, že jsou nespokojení s tím, co jsme na hřišti předvedli, a jenom nám chtěli něco vysvětlit, ale tak dramatické to určitě nebylo. Fanoušci nám chtěli říct, že takhle to dál určitě nepůjde.

Ne, k nám se fanoušci nedostali. Starší kluci z Liberce, Rabušic a Mikula, za nimi šli a snažili se je nějak uklidnit tím, že už se tohle opakovat nebude. Ale abych řekl pravdu, tak úplně nevím, jak to bylo do detailů. Vím, že fanoušci chtěli za námi jít do vipky, což už nebylo možné, protože jsme tam měli zrovna sezení s majitelem Kaniou.

Abych řekl pravdu, tak mě to zase tak nepřekvapilo, protože dostat 0:5 v derby a ještě doma, to je velký průser…

Snažili jsme se tohle neřešit, ale samozřejmě některá vyjádření byla taková, že někdy to bylo až moc. Ale myslím, že k fotbalu takové hecování taky tak trochu patří. Ale jak jsem říkal, v kabině jsme to ani nějak neřešili.

Myslím, že pan majitel Kania mluvil hodně v emocích. Dal do klubu hodně peněz, chtěl z něj udělat větší klub, než Liberec byl. A pak jsme předvedli na hřišti tohle… Takže se mu možná ani nedivím, že tam takhle v emocích mluvil. Už v Liberci nejsem, ale klukům věřím, že tohle už nezopakují.

Vlastně tam byl jenom po tom Jablonci, jinak za námi ani nechodil. Snažil se, ať si to vyřešíme my s trenérem. Myslím si však, že bylo dobře, že za námi po Jablonci přišel.

No… Já jsem ani moc neřešil, že tam byly kamery. Samozřejmě, když se vyhrál zápas, tak to bylo hezké, že tam byly kamery, nikomu to nevadilo. Ale když pak sedíme v kabině smutní, že jsme prohráli, a kamery tam jsou, je to samozřejmě nepříjemné. Ale mně osobně to určitě nijak nevadilo.

Už jsme se bavili o derby, neodehrál jsem nějaké dobré zápasy. Dostávali jsme hodně gólů, takže musela přijít nějaká změna. Pak se obrana poskládala jinak a přestali jsme dostávat góly, takže trenér Kováč nemohl dělat změny, protože obrana seděla, takže jsem z toho vypadl. Už jsem říkal, že chci hrát furt. Každý fotbalista, který nehraje, to, v uvozovkách, nese těžce. Ale bral jsem to pozitivně, trochu jsem si pak i přidával.

Měl jsem více možností, ale s trenérem Slavie i trenérem Kováčem jsme si vyhodnotili, co pro mě bude nejlepší, a rozhodli jsme se pro Teplice.

Jo, od trenéra Kováče jsem se snažil čerpat vše, co mi řekl. Víme, jakou měl kariéru a co ve fotbale dokázal. Myslím si, že se ještě našel jako trenér a byl jsem s ním maximálně spokojený.

Trenér Kováč byl ve fotbale vždy hodně emotivní, byl takovou vůdčí osobností. Myslím, že to mě naučil. A naučil mě, abych se nebál hrát. Když se něco pokazilo, tak chtěl, aby to ten hráč udělal znovu. V tomhle mě asi nejvíc posunul.

Jsem typ hráče, který chce hrát. Nemám rád, když jsem jen na lavičce. Takže Slavia by asi v tuhle chvíli byl nesmysl. Myslím, že Teplice jsou pro mě ten nejlepší krok, jaký jsem mohl udělat. Je jasné, že v hlavě pořád mám, že jednou za Slavii budu hrát, ale nejprve se chci ukázat tady v Teplicích, jak pro Slavii, tak pro teplický fotbal.

Ševa v Liberci ukázal, že je výborný obránce. Ve Spartě teď mají trochu problém s obránci, takže si myslím, že má velkou šanci, aby tam nějakou minutáž nasbíral.

Knápa si tady udělal velké jméno, takže to nebude nic jednoduchého. Ale věřím, že jsem takový hráč, že ho můžu nahradit jednoduše. (směje se) Hráč je to vynikající, těším se na to. Knápa je taky trochu jiný typ obránce než já. On je důraznější, já jsem víc konstruktivnější.

Samozřejmě tohle svou roli v rozhodování hrálo také, chtěl bych si s ním zahrát. Volali jsme si každý den a přemlouval mě, abych sem šel. Spolu jsme ještě nikdy nehráli, maximálně proti sobě.

(směje se) On je trochu vtipálek. Bylo hezké, když jsme hráli proti sobě, ale myslím, že to bude ještě hezčí, když budeme hrát spolu.

Asi jo, už jsme se o tom i bavili, že to bude hezké. Těším se na to. Snad uděláme pěknou půlsezonu.

Určitě, i tohle jsem musel brát hodně v potaz. Musím tento půlrok ukázat, že mám na to, abych jel na mistrovství jednadvacítek.