O Pardubicích jsem ztratil veškeré iluze, říká bývalý sportovní manažer

Martine, jak zpětně vnímáte váš odchod?

Už je to nějaký čas, takže se snažím necítit křivdu. Nikdo by ji v sobě neměl nosit. S odstupem je zřejmé, že můj odchod byl nevyhnutelný.

Jak to myslíte?

Poslední dva roky jsem cítil, že můj vliv v klubu slábne. Majitelé chtěli jít svou cestou a to se v závěru potvrdilo. Bylo mi oznámeno, že klub se chce vydat jiným směrem, což se neslučovalo s mým setrváním. Myslím si ale, že víc než o pracovní důvody šlo spíše o osobní rovinu.

Co se stalo, že se osobní vztahy natolik změnily?

Klub jsme vybudovali na základě pevných vztahů, dovolím si říct až kamarádských. Jenže postupem času se z něj stala firma, která potřebovala vedení a jasnou strukturu. Pořád jsme měli stejný cíl – vrátit do Pardubic fotbal na vysoké úrovni.

Povedlo se, Pardubice kopou ligu.

Máte pravdu. Navíc se teď liga hraje na novém stadionu, což byl pro nás splněný sen. Po první úspěšné sezoně v první lize se ale věci začaly měnit. Začalo nás dohánět turbulentní období plné úspěchů. Místo abychom zůstali pokorní a drželi se naší identity, začalo se mluvit o pohárech. Najednou jsme se pasovali do role, která nám reálně nepříslušela.

A co ty vztahy, o nichž jste mluvil?

Člověk pozná, když se něco mění. Na klub se začali nabalovat lidé a rádci, kteří získali velký vliv. To se na vztazích odrazilo. Já navíc vždy říkám věci na rovinu, což se majitelům nemuselo líbit. Ale vždy jsem jednal ve prospěch Pardubic. Ve velkém fotbale ale hrají roli politika, peníze a další faktory. Nikdy se nezavděčíte všem. Jsem ale rád, že jsem neztratil tvář, i když se to někomu nelíbilo. Celou dobu jsem byl přesvědčen, že jsme jeden tým, i přes rozdílné názory. Byl jsem však naivní.

Zmiňujete peníze a politiku. Co tím myslíte?

Dám vám konkrétní příklad, který mě rozčílil. Jan Trédl přišel ze Slavie na přestup a ve vzájemném zápase nemohl nastoupit, i když byl předtím jen hráčem jejich rezervy. Naopak Dominik Mareš, který přestoupil do Mladé Boleslavi ve stejném období, proti nám hrát mohl. To už není pardubická cesta.

Jaká cesta to tedy je?

Sportovní ředitel klubu pan Zavřel už před rokem naznačil, že Pardubice chtějí lovit mimo českou ligu a reprezentaci do 20 let, kde působím. Prý už nenabízí potřebnou kvalitu. S tím nesouhlasím. Tomáš Vlček, Lukáš Červ, Robin Hranáč nebo Michal Hlavatý také nepřišli jako hvězdy, ale teď o nich každý mluví. Teď sem chodí hráči z celého světa jen na základě dat, bez zkoušky, za velké peníze. Největším problémem je, že je nemáme ověřené po charakterní stránce, což je v malém klubu klíčové. A navíc jsou to často průměrní hráči. Dřív nás lidská kvalita dostala do ligy a pomohla nám ji udržet. Teď, když Pardubice prohrály derby, jsem na tvářích hráčů viděl úsměv. To mě neuvěřitelně štve.

Kdo je za tyto změny zodpovědný?

V médiích se často skloňuje jméno analytika Jakuba Dobiáše. Nechci to házet jen na něj, protože smlouvu si sám nepodepsal. Přivedl například Tristana Thomase, který dělá přípravu na zápasy, stříhá videa, točí tréninky. Ten je velkým přínosem.

Není datová analýza v současnosti již nutností?

Samozřejmě, fotbal dnes data vyžaduje. Já jsem kvůli skautingu opustil práci s gólmany, abych mohl hráče sledovat naživo. A tady je problém. Já je viděl v reálném prostředí, jak se chovají, nejen skrz čísla. Data by měla spíše potvrzovat zjištěné informace. Pan Dobiáš měl dostat jasné mantinely – neměl zasahovat do věcí, jako je analýza zápasů. Kabina je živý organismus, ne umělá inteligence. Datová analýza vám neřekne, že příliš mnoho cizinců může být problém. Upozorňoval jsem na to už při jeho příchodu, ale očividně to byl jen můj názor…

Vede tedy cesta Pardubic přes zahraniční hráče?

Ano. Na konci mého působení začali přicházet mladí hráči z Ameriky, které doporučuje Martin Hašek nebo spřátelení agenti. Tito fotbalisté pak blokují místo našim klukům, kteří jsou na stejné, nebo dokonce lepší úrovni. Naše akademie patří mezi nejlepší v republice, ale ti kluci pak v dospělosti nedostanou šanci. To je obrovský problém.

Zmínil jste Martina Haška. Můžete rozvést jeho vliv na klub?

Doufám, že až takový vliv nemá. Panu Zavřelovi ale vybírá talentované hráče z USA. Klub si tuto cestu zvolil místo práce s vlastními odchovanci. Neříkám, že ti hráči nejsou dobří, ale jejich adaptace je složitá a v uvozovkách zabírají místo našim klukům, kteří jsou na stejné úrovni, a navíc je máte prověřené i charakterově. A také stojí méně peněz.

Máte konkrétní případ přestupu, který vám nedává smysl?

Nedává mi smysl žádný hráč, kterého neschválí trenér nebo sportovní manažer. Můžu zmínit třeba Yahayu. Já i Radek Kováč jsme jeho příchod nechtěli, stejně jako Mahutu. Přesto oba přišli a teď se ukazuje realita. Pan Dobiáš zpětně tvrdí, že jsem byl jeho nadřízený, ale když se podíváte, jak to dopadlo, tak mi to úplně nesedí. I to je důvod, proč už v klubu nejsem.

Co říkáte na hostování Vojtěcha Vorla ze Sparty? Po zápase s Mladou Boleslaví byl v nelibosti fanoušků.

Je to kvalitní brankář, o tom se nemusíme bavit. V minulosti jsme jeho jméno také řešili. Na konci podzimu se ale naše defenziva zlepšila a problém jsem viděl spíš v ofenzivě. Honza Stejskal se vrátil do Pardubic a bylo vidět, jak si šance váží. Udělal pár chyb, ale pořád jsem měl dojem, že se situace ve dvojici s Budinským dá zvládnout. Vorel je posila, ale co dál v létě? Budinský nemá důvod se vracet a Stejsky nebude mít herní praxi. Opět se bude řešit gólmanská otázka.

Před dvěma lety však přišel Florin Nita a stal se miláčkem fanoušků…

To je pravda, ale situace byla jiná. Byli jsme na sestup, otevíral se nový stadion a s Florinem to byl i skvělý marketingový tah. Musím však zpětně přiznat, že to pro mě osobně nebyla jednoduchá situace. V pátek jsem Budinskému oznámil, že bude jednička a krýt záda mu bude Markovič. V sobotu už bylo všechno jinak. Florin ale svou kvalitu potvrdil, ligu jsme zachránili a pro fanoušky to byl nezapomenutelný půlrok.

Těžká zřejmě pro vás byla i vaše poslední část kariéry v Pardubicích?

Bylo to složité období. Místo toho, abychom se v klubu semkli, se stal pravý opak. Přicházel nový trenér, skládali jsme tým od nuly. Spousta věcí se rozpadla, řada posil nevyšla a museli jsme budovat úplně od začátku. Navíc nebyl čas. Zpětně ale nerozumím jedné věci.

Pokračujte.

Čtrnáct dní před ukončením smlouvy s trenérem Jirkou Saňákem jeden z majitelů tvrdil, že jdeme správnou cestou. Podle něj to chtělo jen čas a klid, ale najednou byli Jirka i Mára Kulič vyhozeni. Zpětně před nimi smekám, jak to zvládli. Samozřejmě chybovali – možná měli být nekompromisnější při výběru posil – ale celé to jen dokazuje nekoncepčnost vedení.

V té době jste ale ještě v klubu působil a měl vliv na výběr trenérů.

To je pravda, ale už po zápase s Duklou jsem začal cítit, že něco není v pořádku. Poslední týden bylo chování pana Zavřela dost zvláštní. Byli jsme tým, a najednou se ke mně zachoval naprosto nekolegiálně. Potvrdilo se mi, že můj odchod byl spíš plánovanou politickou akcí.

Můžete to rozvést?

Mám pocit, že klub si odstranil antivir. Asi jsem ho v očích majitelů brzdil v dalším rozvoji. Pan Zavřel dokonce tvrdil, že moje osoba brání vstupu velkého sponzora do Pardubic. To samozřejmě zamrzí, ale jako rodák se pořád těším na lepší fotbalové časy. Nechci působit ubrečeně, ale způsob jednání mě zklamal.

Nemyslíte si zpětně, že zůstat na pozici trenéra brankářů by pro vás bylo nejlepší?

Práci s gólmany miluju, ale byl čas se posunout dál. Věděl jsem, že kompetence v klubu nebyly ideálně nastavené, ale věřil jsem, že můžu pomoci. Vedení má samozřejmě právo řešit věci po svém, jen si myslím, že chybí větší odpovědnost vůči fanouškům, městu i podporovatelům. Dnes i laik vidí, že problém není v tom, že chybí střelec nebo že se prohrává. To je jen povrch. Skutečný problém je daleko hlouběji zakořeněný.

Vedle vás z klubu odešli i další důležité postavy – tiskový mluvčí Radek Klier nebo legenda Honza Jeřábek. Čím to?

Radek to jako jediný zvládl s grácií a odešel sám. Já bych na to neměl odvahu. Jeho ztráta je navíc nenahraditelná. Co se týče Honzy Jeřábka, to mě pořád mrzí. Přestal se se mnou bavit, ale já v té kauze vůbec nefiguroval. To šlo za vedením klubu. Tehdy to skončilo na penězích nebo rozdílných představách obou stran. Nerozumím tomu. Honzu jsem do Pardubic přivedl, dělali jsme spolu správce na Vinici, převzal po mně kapitánskou pásku. Vždy jsme si rozuměli, proto mě mrzí, co má teď v hlavě.

Nezmínili jsme vaši partnerku, fyzioterapeutku Lenku Konvalinovou, která byla také odejita.

Záměrně jsem ji vynechal, protože jsem nepochopil chování majitelů ani trenéra Střihavky. Byli spolu dohodnutí, ale tušila, že se odchod může týkat i jí. A nakonec se jí o vyhazovu ani neobtěžoval říct pan Zavřel, se kterým roky spolupracovala. Nebyl schopný jí dodnes napsat ani slovo. David Střihavka se ozval, ale až po deseti dnech – spíš laciné gesto.

Lenku to mrzí, protože hráče brala jako své děti, byla jim k dispozici 24 hodin denně. Obětovala tomu čas s rodinou i privátní klientelu. Na závěr dostala poděkování ve stylu trapného dohadování o poslední výplatě, kterou si řádně odpracovala. Tím pro mě skončily veškeré iluze o Pardubicích.

Nejsou to až moc tvrdá slova?

Pardubice pro mě budou vždy srdcovou záležitostí. Nechci sypat sůl do rány, ale pokud si někdo myslí, že jde jen o sportovní problém, a nemá k tomu sebereflexi, tak se mýlí. Problém bude hnít dál.

Zklamal vás tedy i trenér Střihavka?

Moc mě zamrzelo, když po prohře s Mladou Boleslaví řekl na adresu Kamila Vacka, že je pod tlakem realizačního týmu a vedení. Hezké, že to ví, ale je to on, kdo ho má od toho tlaku chránit! Zvlášť když je Kamil na jaře skoro jediným hráčem s konstantním výkonem. Pro mě je to jen alibismus…

Proč jste tehdy sáhli po angažování Jiřího Saňáka, a ne Martina Hyského?

Jak už jsem zmínil, tehdy na Jirkovi Saňákovi panovala shoda – chtěli jsme ho všichni, včetně vedení. Už před příchodem Radka Kováče jsme o něj stáli, ale Olomouc ho tehdy nechtěla pustit. Tentokrát jsme na Sigmu tlačili, ale zároveň jsme měli připravený plán B v podobě Martina Hyského. Je pravda, že by si přivedl vlastní realizační tým, což nebylo ideální, ale nějak bychom se domluvili. Nakonec jsme však upřednostnili jednání s Jirkou Saňákem.

Byla to chyba?

Dodnes nad tím přemýšlím. Pořád mi vrtá hlavou, proč to nedopadlo. Možná jsme až příliš tlačili na taktiku, což byla chyba. Složení týmu nebylo špatné. Spoléhali jsme na to, že Jirka je skvělý teoretik a rétor, zatímco Mára Kulič fotbalu rozumí z praktického hlediska. Věřili jsme, že to bude fungovat. Jenže se proti nám spousta věcí spikla. Měli jsme hodně zraněných, což je problém i dnešních Pardubic – v tom se nic nezměnilo. Možná kdybychom dostali více času, vypadalo by to jinak. Ale to už se nikdy nedozvíme.

Když Radoslav Kováč odcházel do Liberce, nechtěl si vás vzít jako trenéra brankářů?

Ne, tahle možnost nikdy nebyla na stole. S jeho asistentem Michalem Hamplem máme dlouhodobě napjaté vztahy, což není žádné tajemství. S Radkem jsme ale jinak v pohodě, pořád jsme v kontaktu. I on byl dost nešťastný z toho, že mezi mnou a Hamplem v Pardubicích nefungovala spolupráce.

Co se mezi vámi stalo?

Nesouhlasil jsem s jeho metodami. On je dost asociální typ. Jsem zastánce kombinace cukru a biče, ale on razil jenom bič. Kvůli tomu jsme se často dostávali do sporů.

Už víte, jaká bude vaše budoucnost?

Nějaké nabídky už přišly, uvidíme, co bude dál. Konkrétní ale zatím být nemůžu. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych pracoval pro jiný klub než Pardubice, ale situace se změnila. Mám možnost odletět s jedním německým týmem na soustředění do Turecka jako trenér brankářů, o tom dost přemýšlím. Zároveň dál působím jako trenér gólmanů v reprezentaci do 20 let, což mi dává čas sledovat zápasy a skautovat hráče. Uvidíme, kam mě to zavede.