Článek
Přemýšlel jste v průběhu dosavadní kariéry o možnosti zahraničního angažmá?
Mým snem nikdy nebyla zahraniční akademie, českou cestu jsem si společně s rodinou i agenturou vyhodnotil jako ideální. Na stole navíc nebyla konkrétní nabídka z ciziny, která by mě nutila tento pohled přehodnotit. V Boleslavi standardně dávají prostor mladým hráčům, kteří mohou růst vedle výjimečných osobností. Každý jednotlivý trénink s hráči jako Marek Matějovský, Marek Suchý, Jirka Skalák nebo Milan Škoda mě přesvědčuje o tom, že jsem zvolil správně.
Jak náročné bylo stát se v mladém věku součástí takhle nabité kabiny?
Pro mě bylo paradoxně výhodou, že jsem s týmem začal trénovat v době pandemie. Cvičení a tréninky jsme tak startovali ve dvojicích, následně ve skupinkách po třech nebo čtyřech hráčích. S klukama jsem se tak poznával postupně a úplně přirozeně. Kluci se ke mně chovají skvěle, ale pořád mám samozřejmě respekt. Vždyť sedím vedle reprezentantů, hráčů se stovkami startů v nejvyšší soutěži i v zahraničí. Snažím se od nich učit nejen na hřišti. Sleduji, jak poctivě se věnují regeneraci, jak vstřícně se chovají k mladým klukům a obdivovatelům třeba z žákovských kategorií. Učím se doslova každou minutu.
Vidíte právě v možnosti tréninku s nimi hlavní přednost domácí cesty?
Určitě ano. Zahraniční angažmá má samozřejmě spoustu plusů, ale v drtivé většině tam mladí hráči trénují se svými vrstevníky. Sice těmi nejlepšími ve svých ročnících, ale pořád se jedná o mládežnické kategorie. Tady jsem dostal možnost trénovat s ligovým týmem, postupně nabírám zkušenosti i ligové minuty. Každý zápas, každý trénink i každé jednotlivé cvičení jsou pro mě ohromnou školou.
Jak snášíte vyhlášenou náročnost trenéra Karla Jarolíma?
Pro nás mladé je jeho angažmá v Boleslavi parádní možností. Dostáváme šanci, hodně se nám věnuje v tréninku i v individuálních cvičeních mimo klasické tréninkové jednotky. Jeho zkušenosti i dosavadní úspěchy mluví za sebe. Právě ve vedení mládežnických týmů je další plus takzvané české cesty. Neumím samozřejmě posoudit kvalitu trenérů v zahraničí, ale počítám, že málokdy dostanete možnost přípravy pod trenérem s ligovými tituly a reprezentační minulostí.
Přesto zůstává zahraničí vaším snem?
Každý kluk, který začne hrát fotbal, sní o startech v Lize mistrů a nejlepších soutěžích světa. Nejsem výjimkou, osobně bych si chtěl vyzkoušet německou bundesligu. Ale mým prvním fotbalovým cílem byly odjakživa ligové starty v dresu Boleslavi a tenhle cíl pořád trvá. Ideálním scénářem by bylo stabilní místo v základní sestavě Boleslavi, velký úspěch v podobě postupu do evropských pohárů a následně přesun do zahraničí. Vím, že jsou to sny odvážné, ale makám pro ně každý den.
Z pozice týmového benjamínka přijíždíte na reprezentační srazy jako jedna z opor. Cítíte v reprezentaci jiný tlak či zodpovědnost?
Sám sebe bych nepasoval do role jedné z opor. Jsme dobrý tým, skvělá parta. Mnozí z nás už mají něco odkopáno v první či druhé lize, ale pořád jsme na startu cesty. Každý reprezentační sraz si užívám, ale není to tak, že bych se cítil výrazně jinak než v klubu. V obou týmech makám na sto procent, chci pomoct týmovému úspěchu.
Řešíte se spoluhráči v reprezentaci do devatenácti let ideální cestu, jak se přiblížit svým snům?
Fotbal rozebíráme neustále. Někteří mají za sebou zahraniční stáže, jiné tato cesta ani neláká. Nejde podle mě zvolit univerzální recept, každý hráč je jiný. S jiným nastavením, jiným zázemím. Mě například vyhovuje domácí prostředí, jsem rád za blízkost rodiny a kamarádů. Zároveň ale chci být připraven, kdyby šance ze zahraničí v budoucnu přišla. Samozřejmostí v naší generaci je tak vedle fotbalu třeba i studium angličtiny.
