Článek
Čerstvé květiny, zapálené svíčky a obraz připomínající slavného hráče. V pondělí v podvečer proběhla u sochy Josefa Masopusta neformální tryzna, které se zúčastnili také internacionálové Dukly. Na svého bývalého spoluhráče vzpomínali i v klubovně během svého tradičního setkání.
„Pepík byl na Julisce celý život jako doma, vždyť tady dole pod stadiónem bydlel. Ale bohužel, všichni jsme smrtelní," uvědomoval si Jiří Čadek.
Ačkoliv je Masopust jedním ze dvou českých držitelů Zlatého míče, na hvězdu si v kabině Dukly nikdy nehrál.
Přímý člověk s vůdcovskou povahou
„Já sem přišel jako kluk z Ratíškovic a hned mi nabídl tykání. A když jsem dostal nabídku z jednoho moravského klubu, přemluvil mě, abych v Dukle zůstal. Pomáhal mi i dál, právě díky Pepíkovu doporučení a jeho kontaktům v Belgii jsem se pak dostal do Lokerenu," s vděčností vzpomínal Josef Vacenovský, který později pro změnu dostal do belgického klubu své české nástupce včetně Jana Kollera.
„Byli jsme dobrá parta, to přináší výsledky. Každý musel něco umět a odevzdat mužstvu svůj díl. Když se Pepa moc vracel před vlastní branku, tak jsme ho hned vyháněli, ať si jde kličkovat radši dál a do bezpečné vzdálenosti," usmál se důrazný obránce Čadek.
„Pepík měl vůdcovskou povahu a díky dokonalému ovládání míče také velké fotbalové umění. Byl to taky přímý člověk, což dokazoval nejen na hřišti," vyzdvihl Vacenovský.