Článek
„Trochu nervózní jsem byl, ale spadlo to ze mě poměrně brzy. Na hřiště jsem šel za rozhodnutého stavu. Vždyť jsem byl na trávníku nějakých deset minut, moc jsem toho nestihl," říkal s úsměvem. „O tom, že půjdu na lavičku, mi trenér řekl v sobotu. To byl báječný pocit, ale spal jsem dobře. Těšil jsem se a doufal, že se dostanu i na plac. To se mi povedlo a splnil se mi tak veliký klukovský sen. Hrál jsem ligu za áčko," dodal.
Tátova rada: První dotek s míčem tě uklidní
Christian, který se Frýdkovým narodil v Leverkusenu, kde táta hrál, má v rodině dva dobré rádce. „Něco mi poradili. Hlavně táta mi řekl, abych první míč hned neodehrával, ale zpracoval si ho. První kontakt s balónem je důležitý pro uklidnění," prozradil. Dobře si uvědomuje, že jméno Frýdek má ve Spartě zvuk. „Táta patřil k oporám hlavně v devadesátých letech, starší bráška Martin už si také vydobyl jméno. Teď je to na mně. Samozřejmě nechci Frýdkům udělat ostudu, ale nesvazuje mě to, naopak, motivuje," pravil hrdě.
Když nastupoval, tribuny mu mohutně aplaudovaly. Ocenily také každý jeho kontakt s míčem. „Samozřejmě jsem ty reakce vnímal, bylo to moc příjemné a povzbuzující, užíval jsem si to," culil se. Doufal také, že si ligu zahraje o něco dřív. V létě byl v přípravě áčka, ale po rakouském soustředění se vrátil do juniorky.
Možná i proti Southamptonu
„Krátce po návratu k juniorce jsem se zranil, takže všechno se zpomalilo, ale dělal jsem maximum, abych si vybojoval šanci dostat se znovu do áčka. Hrál jsem hlavně za U19, tedy i juniorskou Ligu mistrů. Věřil jsem, že šance přijde, pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte věřit a jít za tím. Vzhledem ke zraněním je teď v áčku z juniorky hodně kluků. Trenér Holoubek nás zná a důvěřuje nám. Každý se chce ukázat a chytit, aby se v kádru udržel, i když se kluci budou vracet. To je samozřejmě i můj cíl," řekl přesvědčivě.
Na lavičce by se měl objevit i ve čtvrtek v pohárové bitvě se Southamptonem. „To by byla paráda," pravil zasněně nejmladší z rodu Frýdků.
