Nebyl jsem vězeň Sparty, nejlepší nabídku mi dala Slavia, líčí Pulkrab. Německo je pro něj vysvobození

Valletta (Od našeho zpravodaje) - Již v úterý Sandhausen nastoupí na Tipsport Malta Cupu proti Zlínu. Pražský rodák se nedáno dočetl, že právě Ševci o něm teď v zimě uvažovali. Za trenérem Pavlem Vrbou, pod nímž ve Spartě moc nehrál, by nejspíš nešel. „Asi bych to nerozváděl (úsměv). Jsem rád tam, kde jsem. Nechci se teď vracet do české ligy, odkud jsem nedávno odešel," konstatuje Matěj Pulkrab.

Nabídku ze Slavie jste ovšem měl. Proč teď nehrajete v Edenu?

Bylo to blízko, byli jsme na všem podstatném domluveni. Záleželo opravdu v podstatě jen na mně. Já se pak rozhodoval, kterou cestu zvolit. A zvolil jsem cestu jít pryč. Po náročném jaru, které jsem ve Spartě měl, je to pro mě teď vysvobození, mám klid a jsem spokojený.

Bál jste se tlaku veřejnosti?

Ne, tlak by byl všude. Schytával jsem to i jako odchovanec Sparty. Takže Sparta, Slavia, to si nevyberete. Vyhodnotil jsem si, že se nechci dokola točit v české lize, ale zkusit něco jiného. Motivace naučit se jazyk, kdy jindy se podívat do ciziny.

Jenže v Německu nehrajete o titul, o poháry.

Slavia by pro mě byla jistota. S tímto trenérským štábem bude pořád nahoře, o tom jsem přesvědčený. Tak jsem jim to řekl, když jsem jim oznámil, že nabídku nepřijmu. S jejich trenérským umem a přístupem se jim bude dařit, ať už u toho já budu, nebo ne. Poděkoval jsem za nabídku, myslím, že vše proběhlo korektně z obou stran. Doufám. Domluvili jsme se jako velcí kluci...

Hrál pro vás zásadní roli asistent Jaroslav Köstl?

Nemyslím si, že by přesvědčoval ostatní ve Slavii, ale byl to první člověk, s nímž jsem to řešil. Troufnu si říct, že je to kamarád.

Bylo by pikantní, kdyby se dva bývalí sparťané potkali v Edenu.

Takové jsou fotbalové osudy. Máte pravdu, dřív jsme se ve Spartě potkávali. Ale oni, myslím trenérský štáb s panem Trpišovským, tam taky měli nakročeno zpátky. Někdy v roce 2017 jsme se tam mohli sejít všichni. Kdo ví, jak by to vypadalo. Třeba by Sparta teď byla ta úspěšná.

Jak se všechno událo z vašeho pohledu?

Smlouva mi končila v létě, nové angažmá jsem tedy mohl začít hledat až v zimě. Na Spartě mi už během podzimu řekli, že mi novou smlouvu zatím nenabídnou, že počkáme. Dokonce to vypadalo, že skončím po podzimu a odejdu. Ale za prosinec jsem dal dost gólů, byl jsem nejlepší střelec týmu. Najednou jsem nemohl odejít.

Takový přístup by potěšil málokterého hráče.

Já chtěl pryč. Říkal jsem si, že i kdyby mi nabídli prodloužení smlouvy, nebudu tam.

V zimě přišla nabídka Slavie?

Ne, ještě ne. Bylo to na jaře, myslím v březnu. Hned na to se ozvala Sparta. Rozhodoval jsem se a čekal. Nechtěl jsem nic podepisovat před koncem sezony, taková byla domluva, že se rozhodnu až po ní. Tak jsem to i udělal. Do té doby se na mě nakydala spousta špíny, ale nějak jsem to přežil a žádné prohlášení vydávat nebudu.

Dovedl jste si představit, že byste jako odchovanec Sparty působil ve Slavii?

Můj největší sen byl hrát za Spartu, dávat góly za ni. Jiná věc je, že to nevyšlo. Několikrát jsem hostoval jinde a zase se vracel. Tak to je. Klidně bych tam byl celou kariéru, kdyby situace byla trochu jiná. A byl bych šťastný. Nedopadlo to, chtěl jsem hrát, takže jsem se prostě musel posunout dál. Nikdy jsem se netajil, že hrát za Spartu je můj sen. Byl jsem tam odmalička, chodil na zápasy. Ale to vyprchalo a byl čas se posunout.

Bál jste se otázky, jestli jste ve Slavii pořád sparťanem? Na ni se nedá odpovědět dobře...

Jo, na tomhle by mě každý mohl nachytat. Nikomu nemám za zlé, že mi to ve Spartě nevyšlo. Klidně bych byl ve Spartě celou kariéru, pokud by situace byla jiná, a byl bych šťastný. Ale potřeboval jsem hrát. Věděl jsem, že můžu podepsat tuhle smlouvu ve Spartě a být tam, ale jen občas chodit do zápasů a občas nebýt nominovaný. To nebyla cesta pro mě.

Jaká byla na Letné komunikace s trenéry a managementem?

Byl jsem i v Liberci, Bohemce, vždy záleží na daném trenérovi. Někdo je víc komunikativní, jiný méně. Někdo chce být s hráči kamarád, jiný naopak. S vedením do styku zas tak často nepřijdete, pokud se neřeší třeba odchod nebo nějaký problém. Většinou člověk komunikuje s Tomášem Rosickým, ale v největší míře s trenérským štábem. Těch jsem tam zažil požehnaně.

Kdo byl nejlepší?

Těžká otázka. Nejlépe se samozřejmě hraje pod těmi, pod kterými se vám daří, a staví vás. Ve Spartě jsem měl určitě rád trenéra Radu, i když jsem pod ním toho tolik neodehrál vlivem zranění. Trenér Ščasný, za něhož jsme s Michalem Sáčkem do áčka přišli, nás bral a implementoval do kádru, sestavy, když tam ještě byla řada zkušených hráčů z éry, kdy vyhráli titul. Na něj taky nemůžu říct nic špatného a taky David Holoubek, pod kterým se mi dařilo v Liberci. Tam jsem cítil, že mi věří a že ví, co pro něj můžu odehrát. Nechci na nikoho zapomenout, protože trenérů tam bylo opravdu hodně.

Sledoval jste na podzim Spartu?

Někdy na začátku, pak míň, protože moji kluci už nehráli. Spíš mě zajímá, když hraje někdo, s kým se kamarádím. Ze současného kádru Michal Sáček a Lukáš Juliš dostali na podzim minut poskrovnu, Krejda byl zraněný a Pany nehrál vůbec. Zas tam byla na začátku taková ta energie, kterou jsme tam zažili tolikrát, že jsme si říkali, že se to zlomí a přišel nějaký útlum a dopadlo to vždycky stejně. Teď doufám, že to udrží déle, vypadá to lépe a jestli se povedou posily... Jak jsem se bavil i s klukama, tak to zatím vypadá, že trenér Priske je dobrá volba.

Sparta má úspěšnou akademii, podle statistik vychová pro evropské ligy víc hráčů než Barcelona či Arsenal. Také hodně střelců, ale spíš pro jiné. Jako by je nedokázala zužitkovat. Jak je to možné?

U útočníků hraje roli i věk. Třeba David Lafata začal dávat spoustu gólů až v pětadvaceti. Je strašně těžké přijít do týmu, jako je Sparta, v devatenácti, a aby to na vás celé gólově stálo. Je to tam podobné jako s trenéry, že je hrozný tlak na okamžité výsledky, nedá se vám jako odchovanci čas. Posila ho dostane víc. Občas se nedá gól pět zápasů, tři neproměněné šance - já to tedy nezažil, tolik času jsem nikdy za sebou nedostal, ale tam si člověk nemůže dovolit třikrát za sebou nedat šanci a v pěti zápasech nedat gól. Okamžitě přichází střídání a na jeho post nastupuje někdo jiný. V menších klubech se to neděje. Tam může kluk vyrůst.

Tomáš Rosický vás jmenoval jako zklamání, když mluvil o tom, že chtěl stavět na střední sparťanské generaci. Není to trochu zvláštní postoj Sparty?

Určitě to vnímám podobně. Mně bylo před tím, než jsem začal dávat góly, oznámeno, že mě pustí. Pak jsem dal góly, a najednou že už mě nepustí. Říkám ok, mám smlouvu podepsanou do léta. Nebudu tady dělat nějakou kauzu, já tady budu rád a půjdu pryč v létě. Když se ozvala Slavia, já i agent Pavel Paska jsme to hned oznámili vedení Sparty, že tam nabídka je, že jsem ji ze stolu nesmetl, ale nic nepodepsal a na ničem nejsme domluvení. Na to Sparta těsně potom reagovala nabídkou. V tu chvíli byla nabídka Slavie nejlepší, co jsem měl. Říkal jsem Rosickému, že bych taky šel rád do Arsenalu či Dortmundu, ale že tak dobrý nejsem a musím si vybírat z nabídek, které mám. A abych šel hrát někam jen proto, abych nezklamal vedení Sparty, že jsem někde jinde podepsal? Nebyl jsem jejich vězeň, necítil jsem se tak, mně smlouva končila. Zklamání, no... Já byl taky občas zklamaný jejich jednáním a taky jsem to nikde neventiloval.

Když vám řeknou, že s vámi nepočítají...

Ano, a pak si člověk hledá možnosti. Mohl jsem skončit kariéru, aby byli všichni spokojení. Kdybych tam byl osm let klíčový hráč, kdybych tam zažil tituly, a najednou šel za nějakou obrovskou finanční nabídku k rivalovi, tak chápu, že můžou být třeba naštvaní. Že by s tím třeba nepočítali, ale já tam za kolik let téměř nic neodehrál a nikdy jsem necítil důvěru: teď to bude stát na tobě, teď jsi tady. Vždycky jsem byl přinejlepším druhá, spíš třetí možnost. Hledal jsem možnosti a Slavia mi nabídku a vizi dala, takže jsem o tom přemýšlel, ale stejně to nakonec nedopadlo. Akorát zbytečně vydali svoje prohlášení, čímž se shodili spíš oni sami, než že by shodili mě. Protože mi dávali zdravotní péči, když jsem byl zraněný, no tak děkuju, no. Taky mě mohli nechat vyléčit se doma a mohl jsem přijít potom. A podobných prohlášení a dost věcí v časové ose chybělo, ale jak říkám: nemám potřebu to upřesňovat, protože každý si udělá názor sám.

První knížku, kterou jste četl, byla o Tomáši Rosickém, obdivoval jste ho. Je to zklamání?

Z jeho pozice to chápu. Celou dobu mě mrzelo, že to musíme řešit zrovna s ním. Ale já jsem mu v životě neřekl žádnou lež, v životě jsem mu nic nezatajil, jednal jsem s ním úplně na rovinu. To byl osvobozující pocit, že jsem nemusel chodit po špičkách a bát se, co kde vyplave. Všichni to věděli, řekl jsem to i klukům v kabině, což pro mě bylo nejpříjemnější, protože mě brali, chtěli, abych s nimi chodil na zápasy, když už jsem s nimi nemohl trénovat. Pořád jsme spolu kamarádili, nemusel jsem tam chodit někde bokem a převlékat se bokem, a vlastně stanovisko od nich bylo takové, že by chápali, kdybych to udělal po tom, co se tam stalo. A že by mi přáli, aby se mi tam dařilo. Co může být víc? To si klidně můžu rozhádat celé vedení, když s klukama, se kterými jsem v kontaktu, máte tuhle zpětnou vazbu, tak víte, že jste se zachoval dobře.

Na Spartu jste tedy nezanevřel?

Určitě ne, mě tam nikdo neudělal nic špatného. To spíš byla jejich reakce na to, že by jejich odchovanec odešel do Slavie. Jinak já do té doby žádný problém neměl. Na nikoho špínu házet nebudu, i s Tomášem Rosickým jsem byl celou dobu v kontaktu. Že ho to zklamalo, je nějaký jeho pohled, já se necítím nijak vinný. Spartu ale budu určitě sledovat dál, už jen proto, že tam mám kamarády.

Případný návrat není vyloučen?

Z mé strany určitě ne, ale nějak to nevidím, že bych tam ještě končil kariéru (smích). Nejsem rozhodně taková hvězda, jestli se bude někdy vracet Adam Hložek nebo Patrik Schick, to je trochu jiná situace. Já ve Spartě nemám nikomu nic za zlé. Bral jsem to čistě jako pracovní nabídku od Slavie, a nakonec se rozhodl stejně jinak, takže mi to celkově přijde úplně zbytečné. Nepochopil jsem vřavu kolem, protože jsem nikomu neslíbil, že to podepíšu, nikomu jsem neslíbil, že to nepodepíšu. Říkal jsem, že se rozhodnu po sezoně, což jsem udělal. Spíš mě mrzí, že to takhle dopadlo, že i Tomáš z toho měl problémy. Ale já jednal podle svého nejlepšího svědomí, nikomu jsem nic nezatajoval. Určitě se můžu každému podívat do očí.