Článek
Jaká je aktuální situace?
Probíhají jednání na úrovni klubů a řeší se podmínky a detaily, ale zatím je to hodně pomalé, což je způsobené více faktory. V Turecku se mění pravidla ohledně finančních stropů a spekulovalo se i o změně limitů pro cizince. Změny ještě nejsou definitivně rozseknuté. Přijde mi, že asi i kvůli tomu Kasimpasa vyjednávání v rámci taktiky natahuje a vytváří si tím manévrovací prostor.
Jak reálný je tedy podle vás návrat domů?
Vzhledem k tomu, že jsem té variantě hodně nakloněný, věřím, že to klapne. Byla by to pro mě výzva a rád bych to zkusil. Když jsme se s Kasimpasou definitivně zachránili v první lize, byla má agentura Sport Invest v úzkém kontaktu s vedením Sparty, což jsem vedení Kasimpasy oznámil s tím, že bych rád tuto nabídku akceptoval.
Co na to Kasimpasa?
Řekli mi, že to chápou, neboť jsem tady už dlouho, ale že jsem pro ně důležitý hráč a chtěli by to vyřešit ke spokojenosti všech stran. Samozřejmě chápu, že mě nepustí zadarmo, doufám však, že mě tady nebudou chtít držet za každou cenu. Za rok mi končí smlouva a za pár měsíců bych začal svou budoucnost intenzivně řešit tak jako tak. Už v zimě bych dle stávajících podmínek mohl podepsat smlouvu kdekoliv bez jakékoliv finanční kompenzace pro Kasimpasu. Myslím, že to klub vnímá.
Vázne to tedy jen na penězích?
Myslím, že ano. Samozřejmě každý tým má nějaké představy a Kasimpasa z toho bude chtít vytěžit co nejvíce. Doufám však, že vzhledem k tomu, jaká je nyní situace ve světě a tomu, že jsem měl uplynulou sezonu lehce poznamenanou zraněními, se sejdeme na reálných číslech.
V Česku se liga už rozjíždí, do kdy chcete mít jasno?
Co nejdříve. Chvíli to vypadalo, že bych stihl už herní soustředění v Rakousku, nakonec se to protáhlo. Každý den navíc je pochopitelně špatně. Přestupní termín je ještě docela dlouhý, takže v tomhle směru žádná panika není. Nerad bych však čekal až do zimy. Před novou sezonou mi to samozřejmě dává nejvíc smysl.
Angažmá v zahraničí je snem většiny fotbalistů, co vás táhne zpátky do české ligy?
Je potřeba říct, že za těch čtyři a půl roku nebyl větší důvod se vracet. Šlo o úžasné roky a klub se o mě postaral nadstandardně i v tom těžkém období, kdy jsem byl vážně zraněný. Za to mu patří velký dík. Ale podobá se to situaci, kdy jsem odcházel z Liberce. Víceméně jsem také neměl žádný důvod. Vnitřně jsem však cítil, že bych to chtěl zkusit. Tým se hodně měnil, kluci okolo mě končili a já cítil, že je čas taky pro nějakou změnu. Teď je to víceméně stejné.
Hrála nějakou roli i koronavirová pandemie?
Rozhodování samozřejmě trochu ovlivnila. Osm měsíců jsme byli s rodinou odříznutí od světa a nebyla možnost cestovat. Byl jsem tu sice s manželkou a s dětmi, ale hned první možný termín jsem je poslal domů, protože tady byla situace ještě horší než v Čechách. Trochu se bojím toho, že jestli se to nezmění, tak další sezona může vypadat podobně. Znamenalo by to zákaz vycházení, pro děti úplný. I tohle nás trochu nahlodalo, i když určitě se nejednalo o rozhodující věc. Důležité bylo, že mě oslovila Sparta, kde jsem vyrůstal.
Zůstal jste sparťanem?
Ano. Když tam člověk stráví skoro půlku svého života, těžko to ze sebe dostanete. Jasně, sledujete Slovácko a hlavně Liberec, za které jsem hrál, ale když hraje v televizi Sparta, pomalu vždy si ji zapnete. V mládí jsem se tam moc neprosadil a když teď mám ještě jednu šanci to zkusit a dokázat, že jsem na Spartu měl, láká mě to. Stejně jako naplnit cíle ohledně trofejí. Klub teď jde nahoru, s velkou pravděpodobností bude hrát evropské poháry, které jsem dlouho nehrál.
Naposledy ještě v dresu Liberce před téměř pěti lety. Chybí vám?
Ano, asi jako jediná věc v Turecku. Vždy jsem se hrozně moc těšil na nároďák, protože najednou byl cítit tlak, od fanoušků či médií, zápasy dostávaly úplně jiný rozměr. Vždy jsem měl rád, když se hrálo každé tři dny a pořád o něco. V Kasimpase nám poháry sice dvakrát o kousek utekly, ale jinak jsme byli na hony vzdálení týmovým předsezonním cílům.
To je však Sparta v posledních letech také.
Ale Tomáš Rosický je pro mě velkou zárukou. Za prvé je to hráč, ke kterému jsme všichni vzhlíželi a když vám zavolá s tím, že vás chce do mančaftu, je samozřejmě těžké říkat ne. Zadruhé mě zaujala jeho vize a jakým způsobem tým buduje. Má tam hodně dobrý mladý jádro se zkušeným Bořkem Dočkalem, teď navíc přivedli další jako Láďu Krejčího nebo Ondru Čelůstku. V tuhle chvíli mi to dává prostě smysl. Už na jaře ukázala svou sílu. Myslím, že fanoušci jsou hladoví a všichni už čekají, že Sparta bude zase jako bývala.
Ovlivnil vaše rozhodování i odchod Kangy?
Vůbec. Osobně ho sice neznám, mohl jsem ho vnímat jen přes televizi, kde na mě působil jako fantastický hráč. Samozřejmě jsem zaznamenal i jiné názory na něj a na jeho povahu, ale musím říct, že na tohle jsem z ciziny už zvyklý. Tady je vždy hodně hráčů, kteří hledí spíš na sebe než na týmové zájmy. V tomhle je Česko stále specifické. Za mě jde o skvělého hráče a kdyby zůstal, byla by v mužstvu větší konkurence. Šlo by jen o to najít způsob, jak společně fungovat a urvat si místo v sestavě.
Letos jste měl mezi sezonami extrémně krátkou pauzu, stačil jste si odpočinout?
Pro mě byla minulá sezona náročná z toho pohledu, že jsem byl na dvou operacích a spoustu tréninků jsem doháněl. Možná horší než fyzická únava byla ta psychická. Potřeboval jsem jen trochu změnit prostředí, na pár dnů si vyčistit hlavu. Viděl jsem se s rodiči, prarodiči, bráchou, potkal se s pár kamarády. A to byla celá má dovolená. Ono se toho samozřejmě za těch deset dnů nedá moc stihnout. Ale i to mě zase nabilo. Doufám, že jsem stihl to, co jsem potřeboval, abych byl na novou sezonu nachystaný. A uvidíme, co bude dál.