Článek
Začalo se vám říkat sparťanský kat, jak se vám to zamlouvá?
Zní to trochu morbidně... (úsměv) A možná je to i přehnaný. Ale je fakt, že proti Spartě se mi gólově daří. Nevím, jestli je to náhoda, každopádně udělám maximum, abych v tom pokračoval. Se Spartou i Jabloncem máme lepší vzájemné zápasy, každý bod se v nadstavbě bude počítat.
Slýcháte teď tuhle přezdívku často?
Říkají mi tak hlavně kluci v kabině a už si z toho dělají spíš srandu. Když jsme cestou z pohárového semifinále v Olomouci zjistili, že máme ve finále Spartu, smáli jsme se tomu.
Tomáš Malinský ze Slovanu Liberec oslavuje gól na Letné.
Vy jste si ji přál?
To ne, bylo mi to jedno. Sparta i Plzeň mají kvalitní týmy a ve finále se může stát cokoliv. Bude to ale moje první finále, hrajeme doma, takže by bylo hodně pěkné vyhrát. Je snem každého fotbalisty mít na krku zlatou placku.
Na podzim jste dal Letenským dva góly a početný sparťanský národ naštval výroky po sporné penaltě. Na jaře jste zášť přiživil dalšími dvěma zásahy. Jak těžké je být sparťanským nepřítelem?
Nijak zvlášť to neprožívám. Fanouškům se to ale samozřejmě nelíbí. Zvlášť když jde o klub, kde zápas s Libercem berou jako povinné body. A my je dvakrát porazíme. Takže se jim to nekouše dobře.
Dostal jste spoustu vzkazů na sociálních sítích, zažil jste i nějakou nepříjemnou příhodu?
Všechno se odehrává jen na těch sítích. Většinou jde ale jen o takové silácké řeči. Mimo sociální sítě jsem nic negativního nezažil.
Co bylo nejhorší ve virtuálním světě?
Po tom prvním zápase doma se objevilo hodně ohlasů. Výhrůžky, nadávky... Myslím, že to bylo zbytečný a za hranou. Holt někdo má ale takový styl vyjadřování. Každý jsme nějaký, člověk to neovlivní. Ale účet na Instagramu jsem pak uzavřel, protože jsem nechtěl, aby to četli moji blízcí, rodina, mladší sourozenci...
Jan Krob z Jablonce a Tomáš Malinský z Liberce během utkání nejvyšší soutěže.
Na jaře jste přiznal, že jste si vysnil gól i na Letné, a dal jste dokonce dva. O čem sníte teď?
Hlavně se strašně těším. Jak Sparta postoupila do finále, tak komentátor v televizi říkal, že Malinského už určitě svrběj nohy. Přiznávám, svrběj mě. Udělám všechno pro to, abychom vyhráli znovu. Myslím, že z toho už by se sparťani asi osypali... (úsměv) Ale proč do toho nejít s tímhle cílem? A přeju si dát gól. Ale to v každém zápase.
Sparťany by mohlo dráždit i vaše číslo dresu 6. Právě tolik gólů jste jim už dokázal dát.
Šestka na dresu, šest gólů... To si ale asi nikdo nespojí.
Na startu jara jste odstřelil kouče Václava Jílka a místo něho tým převzal Václav Kotal, kterého dobře znáte.
Neřekl bych, že jsem trenéra Jílka odstřelil já. Sparta si za to může sama... Všechny hráče nevyhodíte, spíš se zbavíte trenéra, takže to odnesl on. A myslím, že moc možností, kdo po něm tým převezme, nebylo. Sáhli po tom nejjednodušším řešení. A pan Kotal si přivedl asistenta Šmardu. Znám je oba dobře.
Trenér Škorpil vyprávěl, jak vás před deseti lety objevil v Chrudimi a Kotalovi, tehdejšímu kouči Hradce Králové, doporučil.
Myslím, že v tu dobu jsem zaujal hlavně pana Škorpila, a jemu za přestup vděčím. Nevím, jestli byl pan Kotal úplně příznivcem tohoto transferu. Ale vděčím mu za to, že mi dal šanci v první lize, kterou jsem pod ním začal hrávat.
Za tento zákrok Matěje Hanouska ze Sparty na libereckého Tomáše Malinského nařídil sudí Julínek na doporučení VAR penaltu ve prospěch Slovanu.
Jak na něj vzpomínáte?
Byl velký pedant. Dbal na detaily. Zpracování o zem dělám dodnes, na to hodně dbal. Vždycky, když zakřičel, měl respekt. Nepamatuju se, že by mu někdo v kabině někdy odsekl nebo šel proti němu. A dobrou atmosféru tam určitě dělá jeho asistent Šmarda, který s kabinou komunikuje. Oni se vzájemně dobře doplňují. Zhruba vím, co chtějí hrát a jakou cestu razí.
Takže tušíte, zda a jak se budou chystat konkrétně na vás?
Nevím, ale asi budou. Nejspíš se budou připravovat na náš rychlý přechod do útoku. Pan Kotal je detailista, takže to budou hodně rozebírat. Uvidíme, jak se s tím poperou a jak se s tím popasujeme my. Obecně je to teď pro mě náročnější.
Jak to?
Určitě jsem v očích trenérů určitou hrozbou, dokážu situace brát víc na sebe, takže se na mě víc i připravují. Člověk ale v takové pozici chce být. Pokud chci být úspěšný, musím to zvládat. Beru to jako výzvu. Když se s tím poperu, můžu se posunout výš. Když to nezvládnu, nejspíš jsem dosáhl na nějaký strop a na další posun v kariéře to asi už není.
Což vám nejspíš nehrozí, neboť o vaše služby projevila zájem Slavia. V jaké je to fázi?
Nechtěl bych to rozebírat. Uvidíme, co přinesou další dny. Až bude něco jasného, rád se k tomu vyjádřím. Teď se mi ale daří a víceméně je to pro mě asi poslední šance se někam posunout. Jelikož už mám i nějaký věk, musím koukat i na finanční stránku. Takže doufám, že pokud by přišla dobrá nabídka pro mě i pro klub, nebude mi v odchodu bránit.
David Bartek z Bohemians bojuje o míč s Tomášem Malinským z Liberce
Zájem Slavie má logiku. Právě její kouč Trpišovský se sportovním ředitelem Nezmarem si vás před třemi lety přivedli do Liberce.
Ale zase na druhou stranu jsem pod panem Trpišovským nehrál...
Když na to vzpomínáte, je z vašich slov patrná hořkost.
Tak to není. Pan Trpišovský si zvolil jedenáctku a já byl bohužel na tribuně, což jsem ale těžce kousal, to je pravda.
Navíc kata Sparty by v Edenu bezesporu přivítali rádi...
(úsměv) Hlavně jde o výkony. Ale je pravda, že když jsem dal Spartě góly, psalo mi hodně slávistů a byli rádi. Třeba dám ale v nadstavbě dva góly i Slavii a potěším zase sparťany... Popravdě, nemám žádný citový vztah ani k jednomu klubu. Na hřišti jsem schopný umřít jen pro svůj aktuální tým. To musejí lidi pochopit. Takový jsem a nic se na tom nezmění.
Za poslední rok jste se stal jednou z ligových hvězd. Jak se vám změnil život?
Událo se toho kolem mě hodně, ale nepozoruju, že by se mi nějak měnil život. Jsem pořád v Liberci, dělám stejné věci. Akorát se teď občas něco napíše, což je ale zapříčiněné výkony, které mají podle mě vzrůstající tendenci, a doufám, že to ještě chvíli bude pokračovat...
