Článek
Volno, které jste měli, bylo netradičně krátké. Co jste stihl?
Přišlo mi, že ani žádné nebylo. Měli jsme svátky, s těmi souvisí návštěvy rodiny, nejbližších, takže to utíkalo jako voda. Pak jsme jeli na pár dnů do Polska na hory, vrátili se a na druhý den jsem se už hlásil tady. Bylo to fakt krátké. Soustředil jsem se hlavně na to, abych znovu načerpal energii a dostal chuť do fotbalu. Na druhou stranu myslím, že jsme díky tomu toho moc neztratili a budeme lépe připraveni na jaře.
Máte už za sebou kondiční testy. Zvládl jste je?
Jo, je to ale nejen pro mě nutné zlo, které musíme absolvovat. Jsou z toho čísla, ukazatele pro kondiční trenéry. Běhali jsme na pásu, cvičili, skákali. Měřili nám například i sílu stehenních svalů. Mám to za sebou a přežil jsem. Nejdůležitější ale stejně je hřiště, na to se soustředím především.
Co jídlo a pití? Spořádal jste toho hodně?
Jasně, byly svátky. I fotbalista si někdy může něco dopřát. Zvláště v tomto období. Hlavně to, co během sezóny nesmí. Jak se ale blíží začátek přípravy, hlídáte se.
Do Sigmy jste se vrátil s velkými očekáváními. Jak se z vašeho pohledu naplnila?
Myslím, že začátek byl nadmíru dobrý. Pak jsem si možná na sebe sám vytvořil až příliš velký tlak. Jsem maximalista. A samozřejmě vím, že křivka šla trochu dolů. Od nového roku mám však v hlavě jen to, že na jaře ukážu svoji nejlepší verzi. Jsem přesvědčen, že náš tým potáhnu tak, abychom byli co nejúspěšnější.
Dost se toho namluvilo o vašem vztahu s trenérem Václavem Jílkem. Ten měl k vám občas výhrady a na několik zápasů vás i vyndal ze základní sestavy?
Ze sestavy jsem vypadával i kvůli tomu, že jsem měl menší zdravotní problém a nebyl jsem stoprocentně na celé zápasy nachystaný. Možná jste o tom nevěděli, a proto jste šli zbytečně po trenérovi. Jsme však v pohodě. Často komunikujeme a vždycky se společně snažíme najít nejlepší řešení. Samozřejmě byly i zápasy, kdy jsem si myslel, že hrát mám, a nehrál jsem, byť jsem byl zdravý. Do toho se však už pouštět nechci. Je to za mnou a jak říkám, teď jsem nachystaný tak, že si tu pozici vybuduji zpátky a budu nositelem kvality pro Sigmu.
Nebyl zakopaný pes v tom, že se pro vás nepodařilo najít optimální roli, abyste mohl plně ukázat svůj nesporný potenciál?
Nevím. Když jsem přišel, fungovalo to. Pak si ale soupeři, kteří mě prakticky neznali, léta mě neměli tolik na očích, začali na mě dávat větší pozor. Najednou jsem cítil, že mi lítají pořád za zadkem. Prostě začali se na mě chystat jinak, a proto jsem v některých utkáních nebyl tolik ve hře. S tím se ale musím smířit. Jsem přesvědčený, že na jaře uvidíte Martina Pospíšila takového, jaký byl, když se vrátil.
Co od jara očekáváte z pohledu celého týmu?
Hlavně to, že budeme hrát o pohárové příčky. Když jsem se vrátil, prohlašoval jsem, že chci se Sigmou zase nějaký úspěch. A pohárová Evropa je nyní ta meta. Na to, abychom ji vybojovali, určitě máme.
Návštěvnost zápasů v naší nejvyšší soutěži šla letos nahoru, ač o Olomouci to příliš neplatí. Jak to vnímáte? Z Polska, kde jste několik posledních let působil, jste byl zvyklý na plné ochozy…
Překvapilo mě to. Když jsem českou ligu sledoval zpovzdálí, viděl jsem poloprázdné tribuny. To byl jeden z důvodů, který mě od návratu odrazoval. Lidi ale teď chodí a to mě těší. V Olomouci bychom si jich ovšem představovali víc. Pořád věřím, že když budeme hrát o přední příčky, cestu na stadion si najdou. Proč u nás nechodí, ale fakt nevím. Když dorazili v hojném počtu na zápasy se zvučnými týmy a my je nezvládli, tak je to asi odradilo. To je jediné, co mě napadá. Potřebovali bychom však, aby chodili třeba i na Zlín, Teplice, Pardubice, aby jich v hledišti pravidelně bylo kolem pěti tisíc.