Na Bazalech prohrál i slavný Bayern Mnichov

Historie pohárových zápasů se na Bazalech začala psát v červenci 1959. Čtvrt roku po otevření stadiónu na Bazalech přijel do Ostravy jugoslávský Partizan Bělehrad a ve čtvrtfinále Středoevropského poháru vybojoval remízu 1:1.

Mnohem slavnější okamžiky ale přišly až v 70. letech minulého století. Pod Tomášem Pospíchalem v letech 1972 až 1975, Jiřím Rubášem (1976 až 1977) a Evženem Hadamczikem (1978 až 1983) Baník pravidelně nastupoval v evropských pohárech a na Bazalech hrály německý Bayern Mnichov, španělská Valencie či italská Neapol. A Baník v soubojích s evropskými velikány několikrát uspěl.

V sezóně 1974/75 v Poháru UEFA postupně vyřadil španělský San Sebastian, francouzské FC Nantes a poté i italskou Neapol. „V Neapoli bylo v ochozech přes padesát tisíc diváků, přesto jsme tam vyhráli 2:0. Doma nám pak stačila k postupu i remíza. A tu jsme také uhráli a mohli se těšit na čtvrtfinále proti tehdy skvělé Borussii Mönchengladbach. Doma jsme prohráli, když jedinou branku dal Jupp Heynckes, v Německu už jsme pak vyřazení neodvrátili," vzpomínal jeden z nejlepších ostravských obránců všech dob Rostislav Vojáček.

Excelentní hlavičkář a rekordman v počtu startů za Baník (381 utkání) Vojáček se podílel na premiérovém titulu Ostravy v roce 1976, který ostravští hráči mohli slavit po výhře v Plzni i účinkování v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) v sezóně následující. Ostravané v prvním kole vyřadili norský Stavanger, ve druhém kole je ale čekal Bayern Mnichov s nejlepším brankářem světa Seppem Maierem a excelentními fotbalisty Uli Hoenessem, Karl-Heinzem Rummeniggem, Gerdem Müllerem či Francem Beckenbauerem.

V ochozech Bazalů se v říjnu 1976 mačkalo 32 tisíc diváků a viděli něco, v co ani nedoufali. Baník bez sedmi hráčů základní sestavy porazil Bayern díky brankám Ličky a Lorence 2:1. „Náš úkol jsme splnili na dvě stě procent. Mrzí mě, že jsem dostal gól, ale Gerd Müller je světová extratřída," svěřoval se před 40 lety novinářům tehdejší brankář Baníku Pavol Michalík, který v Mnichově lovil míč ze sítě pětkrát, čímž cesta PMEZ pro tuto sezónu skončila.

Neskončily naopak ostravské úspěchy v Evropě. Hned v roce příštím si Baník vyzkoušel podruhé v historii Pohár vítězů pohárů a došel až do semifinále proti Fortuně Düsseldorf. „Dost jsme si na ně věřili, vždyť do té doby jsme v poháru prohráli jenom v Magdeburgu. Říkali jsme si, že je doma spláchneme a postoupíme," vybavoval si záložník Zdeněk Šreiner. Jenomže Baník v Německu podlehl 1:3 a doma vyhrál jen 2:1. „Když se mě dnes někdo na ten zápas ptá, řeknu jen, mohli jsme hrát finále s Barcelonou, více není třeba dodávat. Měli jsme na to, ale asi nám scházelo štěstí," lituje i po šestatřiceti letech Šreiner.

I v dalších letech vítaly Bazaly mnohé slavné týmy a hráče. V Ostravě se ještě jednou ukázal Bayern Mnichov (2:4), přijela Valencie (0:0), Anderlecht Brusel (2:2), Dynamo Kyjev (1:1), Aston Villa (1:2), Galatasaray Istanbul (1:2) či Bayer Leverskusen (2:1). Naposledy se z výhry nad evropským týmem těšily Bazaly v sezóně 2005/2006, kdy Baník v 1. kole Poháru UEFA porazil góly Klimpla a Magery nizozemský Heerenveen 2:0.

Vůbec posledním týmem, který se v Ostravě představil v evropském poháru, byl před pěti lety ve 3. předkole Evropské ligy běloruský Dněpr Mogilev. Porážka 1:2 s bezejmenným mužstvem jakoby předznamenala, kam Baník směřuje.