Musím s tím žít, nedá se nic dělat, glosoval Fenin negativní reakce teplického publika

Jak to asi mohu hodnotit? Domácím jsme darovali bod po zbytečně inkasovaném gólu. To se hned tak nevidí, abychom takovým způsobem přišli o vítězství v devadesáté minutě.

Já jsem se jich neobával, ale před zápasem jsem jen říkal, že pokud nějaké záporné projevy vůči mně přijdou, tak je nebudu chápat. Nedá se nic dělat. Bohužel s tím musím žít, a že mě to mrzí, je jiná věc.

Emotivní to určitě bylo. Vyrůstal jsem tady a od malička jsem vzhlížel k teplickému stadiónu. A z klubu jsem pak přestoupil za velké peníze. Teď jsem poprvé přijel jako soupeř. Byť při podobných situacích se dotyčný hráč ujišťuje, že ho případný pískot nerozhodí, tak zvlášť pro odchovance je to skandování nepříjemné. Co se týče mého výkonu, neměl jsem po tréninkové pauze kvůli zranění moc síly. Ale odehrál jsem to.

Diváci ukázali, jak se na fotbal koukají. Vzpomínám si, že když jsem tady byl při nějakých zápasech v hledišti, tak lidi tehdy pískali na teplického odchovance Vachouška. Mrzelo mě to i za něj. Štěpán dostával čočku a teď jsem to schytal já. Ale v útrobách stadiónu jsem se potkal s lidmi z vedení klubu a navzájem jsme byli rádi, že se vidíme. V tom není nejmenší problém.

Že tepličtí příznivci Slavii rádi nemají, je sice pravda. Ale já proti Teplicím nic nemám. V zimě jsem se rozhodl podle toho, co bude pro mě nejlepší, a zvolil jsem Slavii. Určitě to nebylo o penězích. Kdybych hleděl jen na ně, mohl jsem zůstat v zahraničí na lavičce náhradníků.

To ne. Když jsem přijel s Cottbusem do svého dřívějšího působiště Frankfurtu, tamní fanoušci mě přijali, jako bych byl frankfurtským odchovancem.