Článek
Sestupové drama pro něj mělo zvláštní nádech. Bil se ze všech sil za Bohemku, aby zůstala prvoligová, jenže na úkor Klokanů si mohla vytáhnout Černého Petra Slavia, za níž bude od léta chytat. „Pokud by Slavia sestoupila, nezvládla by to ona sama, nepotopil bych ji přece já. Chtěl jsem zachránit Bohemku, pokud by šla Slavia dolů, chytal bych prostě druhou ligu. Ale dopadlo to tak, že se oba týmy zachránily, jsem spokojený,“ uvedl Berkovec, klíčová opora zelenobílých.
Jaké pocity se v něm nyní mísí? Nemrzí jej, že opouští mužstvo, které táhne za jeden provaz, a klub, v němž vládne rodinná atmosféra? „Když mám být upřímný, tak mě to mrzí. Atmosféra v Bohemce je fantastická. Ale s tím člověk musí žít, je to moje práce, vracím se do Slavie. S tím, že si chci vydobýt pozici jedničky,“ pověděl pětadvacetiletý gólman, který bezprostředně po konci zápasu s Plzní prožíval se spoluhráči muka. Čekali na výsledek z Liberce, kde hrála Olomouc, a trnuli, aby Sigma nevstřelila vítězný gól. „Nebylo to určitě příjemné, ale věřili jsme, že remíza už zůstane.“
Zatímco starší spoluhráči byli během utkání informováni o stavech jiných duelů, k Berkovcovi se nic nedoneslo. „Dozvěděl jsem se to až v kruhu po zápase. Nevěděl jsem do té doby vůbec nic,“ smál se brankář. „Jsme obrovsky šťastní, vždyť tři kola před koncem jsme měli skoro klinickou smrt. Je to fantazie.“
