Možná vyzkouším i stopera. Schranz o své univerzálnosti, budoucnosti i epizodě ve Spartě

Lagos (od našeho zpravodaje) - Ivan Schranz mluvil v prvním díle rozhovoru pro Sport.cz a deník Právo o těžkém zranění hlavy, které utrpěl na podzim, a svém návratu. Ve druhé části vypráví o své univerzálnosti, proměně, štacích ve Spartě a na Kypru nebo své budoucnosti.

Jak berete svou roli univerzála, který hraje jednou levé křídlo a pak v dalším zápase může nastoupit jako pravý bek?

Není to lehké, ale beru to pozitivně. Jsem hlavně rád, že můžu hrát, a je dobře, že trenérům mohu nabídnout svou univerzálnost. Mohou mě postavit prakticky kamkoliv. Hraju tam, kde mě potřebují a kde vidí, že bych mohl pomoct. Respektuji to, ostatně mnoho hráčů ve Slavii hraje na víc pozicích. Možná i v tom je naše síla, v těžkých časech si dokážeme pomoct různými tahy.

Zahrál jste si na křídle, v útoku, ve středu zálohy, na kraji obrany. Kdy nastoupíte jako stoper?

Divím se, že k tomu ještě nedošlo, ale jednou tam třeba opravdu nastoupím. Možná i tuhle pozici vyzkouším. Pak už by mi chybělo jen to, abych se postavil do brány (úsměv).

Trenéři vám v žertu nevyhrožují, že by vás na stopera postavili?

Zatím ne. Na stopera mají trenéři jiné volby, takže ještě nejsem tou ruční brzdou.

V minulosti jste říkal, že se nejlépe cítíte v útoku, kde jste ale ve Slavii mockrát nehrál. Bavíte se s trenérem Jindřichem Trpišovským o tom, proč vás tam nevyužívá?

Už po mém příchodu do Slavie jsme se o tom s trenérem bavili. Věděl, že jsem hrál v předchozích klubech typického útočníka nebo takového druhého, staženějšího, ale řekl mi, že mě vidí spíš z křídla. Respektuji to a cítím se tam dobře. Neřeším to a platí, že budu rád, když budu moct být na hřišti a pomáhat týmu.

Vyprofiloval jste si i jako střelec důležitých gólů, trefil jste se v pohárech proti Unionu Berlín, Panathianaikosu, Rakówu. Berete se tak?

Byly to skvělé a nezapomenutelné momenty, ale neřekl bych, že bych byl střelec důležitých gólů. Ano, povedlo se mi párkrát dát důležitý nebo postupový gól, ale ono při každém postupu dá branku někdo jiný. Rezonuje branka s Rakówem, to celé bylo samozřejmě neskutečné. Vždyť jsme v poslední chvíli rozhodli o postupu do Konferenční ligy, euforie a emoce byly obrovské. Rád na to vzpomínám.

Pouštíte si často tento gól?

Čas od času na to někde na sociálních sítích narazím, pak si ho pustím a připomenu si ty krásné chvíle.

Letos vám bude třicet. Myslíte na přestup do zahraničí?

Netrvám na tom. Jsem ve Slavii šťastný a spokojený, umím si představit, že tu ještě nějaký čas zůstanu. Ale fotbalový život je nevyzpytatelný, nevíte, co bude za půl roku. Když budu hrát dobře a přišla by nějaká nabídka, budu rád. Potěšilo by mě, kdyby o mě zájem byl, to přidá každému hráči. Zahraničí si umím představit, ale nikam se netlačím. Uvidíme, co bude. Teď to nevím. Bude taky záležet, jak tu se mnou trenéři budou počítat.

Jedno zahraniční angažmá za sebou máte, byl jste na Kypru v týmu AEL Limassol. Jaké to tam bylo?

Co se týče života, tak super. Trochu jsem si splnil sen, že jsem hrál fotbal u moře, kde je krásné počasí a pohoda. V tomhle směru se mi tohle angažmá moc líbilo. Fotbalově jsem se ale trápil, i když jsme vyhráli Kyperský pohár. Přišel jsem v rozběhnuté sezoně, nebyl jsem ve formě a nemohl jsem se do ní dostat. Když jsem šanci dostal, nedokázal jsem ji chytit a ukázat své kvality. Nevyšlo mi to tam. Tehdy jsem to těžko nesl, ale kariéra se pak otočila a nastartovala.

Cítíte, že jste dozrál později?

Určitě. Do pohody jsem se dostal od angažmá v Českých Budějovicích. Tam jsem chytl dobrou vlnu, měl jsem důvěru trenéra, spoluhráčů a lidí v klubu. Začalo se mi dařit, udělal jsem si nějaké jméno a na tuhle práci jsem navázal v Jablonci a pak i ve Slavii.

Máte vysvětlení, proč se vám začalo dařit?

Přikládám to tomu, že jsme s přítelkyní čekali syna. V ten moment se mi změnil život a vše se otočilo.

Narození potomka je moc krásná a příjemná životní změna, člověka povzbudí.

Určitě. Člověk změní priority, je to velká změna. Možná i tím člověk dozraje. Asi mi to opravdu pomohlo.

V jednadvaceti jste se zkoušel prosadit ve Spartě. Proč vám to na Letné nevyšlo?

Měl jsem tam být na ročním hostování. Přišel jsem do Sparty za trenéra Lavičky, který byl ale brzy odvolaný. Pak přišel Zdeněk Ščasný, který se mnou nekomunikoval. Vycítil jsem, že se mnou nepočítá. Sám jsem trval na návratu do Trnavy, kde jsem měl velkou šanci hrát, do toho se tam postavil nový stadion. Chtěl jsem se vrátit do mateřského klubu, protože jsem věděl, že je to pro mě lepší než se trápit ve Spartě, kde bych hrál možná za juniorku. Ale nelituji, byla to dobrá zkušenost. Něco jsem si z toho vzal.

Návrat do Trnavy by vás v budoucnu lákal?

Zatím nevím, to je ještě daleko. Chci být co nejdéle ve Slavii nebo to zkusit v zahraničí. Ještě nad tím nepřemýšlím, ale ve hře to je.