Článek
„Abych byl upřímný, čekání na gól už bylo nepříjemné. Už mě mrzelo, že jsem se v žádném utkání za Teplice netrefil. Začínal jsem být trošku nervózní," vyprávěl Jakub Řezníček po nedělní remízové bitvě.
Na sever Čech zamířil v závěru prázdnin z Lokerenu, kam se vydal v lednu letošního roku z Plzně. Hned v prvním utkání za belgický tým se gólově prosadil na hřišti Eupenu. Skvělý start však vystřídalo zklamání. „Po utkání vyhodili trenéra, který si mě přivedl. A já za celé jaro dostal už jen jednou šanci v základu. Chtěl jsem pryč," nijak netajil Řezníček, že nabídka z Teplic pro něj byla vysvobozením. Tím spíše, že Lokeren musel vyklidit místo mezi belgickou elitou. "Děsná řežba," komentuje Řezníček styl fotbalu v druhé nejvyšší belgické soutěži.
Severočeši prožili rozpačitý vstup do sezony. Z prvních sedmi duelů vydolovali jen šest bodů za jediné vítězství a tři remízy. Ovšem právě od podpisu kontraktu s mužem, který má na kontě i šest startů v Lize mistrů, nasbíraly Teplice dvanáct bodů a nepoznaly hořkost porážky. „Mám obrovskou radost, že jsme protáhli sérii bez prohry," připomínal Řezníček, že v součtu s dvěma pohárovými duely jsou Severočeši neporaženi už osm duelů.
„Vedle Jakuba Mareše na hrotu jsme zkoušeli Nazarova, Trubače či Horu. Ale nikdo nenaplňoval naše představy jako Jakub Řezníček. Je výrazně podepsaný pod náš vzestup. Je důrazný, soubojový a náš styl mu vyhovuje. I proto jsem za jeho gólový zápis proti Spartě rád. Zasloužil si protrhnout předešlou smůlu," vyprávěl po nedělním remízovém duelu Stanislav Hejkal, trenér Teplic.
„Myslím, že s Kubou Marešem si maximálně vyhovíme. Já dělám černou práci a on dává branky. Nebo naopak. Sedíme si lidsky i fotbalově," přemítal Řezníček a nijak neskrýval, jak mu pochvalná slova od trenéra dělají dobře. „Poslouchá se hezky, když někdo říká, že Řezníček zvedl Teplice. Ale není to jen o jednom hráči. Já možná přinesl určitý impuls. Nevím, proč se klukům před mým příchodem nedařilo a co se zde dělo. Ale když tým bojuje a pracuje, dají se body dělat s každým," odmítal Řezníček nálepku spasitele.
V neděli proti Spartě srovnal v poslední minutě poněkud šťastnou trefou, když míč zasáhl kolenem po parádních nůžkách Vondráška. „Já myslel, že dá gól, protože o tři dny dříve v tréninku ze stejné pozice vymetl šibenici. A o týden dříve při nácviku rohů ze stejné pozice rovněž. Já stál u tyčky a balon mě vlastně jen trefil," culil se Řezníček.
Šlo o zaslouženou odměnu za bojovnost. „My jsme od začátku věřili, že můžeme uspět. Sparta není přesvědčivá, což jsme věděli. Nejsme slepí, tudíž jsme zaznamenali, jaké mají problémy. Chtěli jsme na ně vyrukovat s důrazem a agresivitou, což na ně platí. Byla to taková válka. Ale my nejsme mužstvo, které si bude balon ťukat a nějak kombinovat," krčil rameny s úsměvem Řezníček.
Vyrovnání mohl obstarat už o pár minut dříve po přímém kopu Kučery. Ovšem tísněn Frýdkem na hranici pravidel hlavičkoval těsně mimo. „Šlo o docela těžký balon, který se mi na okamžik ztratil ve světlech. Frýdek mě navíc držel. Vážně hodně těžká pozice. Ale i tak bych ji měl proměnit v gól," vracel se Řezníček k okamžiku, který nastartoval sérii teplických gólových šancí vedoucí k vyrovnání. „Těší mě, že jsem zachránil bod. Jde o odměnu za práci, kterou odvádím. Já už nehoním osobním statistiky. Chci hlavně pomoci týmu," vyprávěl Řezníček.
