Článek
Ulevilo se vám hodně, když jste se proti Znojmu prosadil hned dvakrát?
Čekal jsem na ligový gól skoro rok. Útočník chce dávat branky a být pro mužstvo co nejvíc užitečný. Když branky nedávám, lidé se na člověka dívají jinak, než když se mu daří.
Cítil jste tedy kolem sebe vyčítavé pohledy?
Nikdo mi nic nepředhazoval. Ale já sám věděl, že bych se měl mužstvu odvděčit a pomoct mu. V poslední době se mi celkem dařilo, v Teplicích jsem nahrál na gól, proti Slavii jsem vybojoval penaltu. Měl jsem dobrý pocit. Ale je rozdíl na branku přihrát, nebo ji vstřelit.
Jak jste snášel měsíce bez fotbalu?
Uteklo mi to strašně rychle. Všechno šlo od začátku výborně. Doktor Sinkule odvedl skvělou práci. Od operace jsem neměl jediný problém, že by mi koleno oteklo nebo mě limitovalo v přípravě. I když jsem nemohl hrát zápasy, měsíce přípravy představovaly pořádný záhul. Určitou dobu posilovna, pak běhání. Všechno bylo nalajnované. Pět šest měsíců trvá, než si člověk může jít kopnout do balónu. Motivoval mě i pouhý pohled na spoluhráče, kteří si nazouvali kopačky před tréninkem. Věřil jsem, že se vrátím v ještě lepší formě než před zraněním.
Během zimy došlo v Mladé Boleslavi k trenérské rošádě a Ladislava Mináře nahradil Karel Jarolím. Neměl jste z této změny obavy?
Já osobně ano. Měl jsem po operaci nadváhu. Žil jsem v přesvědčení, že třiadevadesát kilogramů je dobrá váha. Hrál jsem celkem v pohodě. Ale při posledních testech mi v Mladé Boleslavi spočítali, že mám mít osmdesát osm kilogramů. To jsem se zhrozil.
Trenér Jarolím je na životosprávu pedant. Měl jste obavy, co se stane, pokud nebudete mít předepsanou váhu?
Ano. Bál jsem se, jak všechno zvládnu. Vždycky jsem měl problémy shazovat. Respekt, možná i strach z trenéra, co se bude dít, pokud nezhubnu, mi pomohl. Shodil jsem pět kilogramů a cítím se mnohem lépe.
Nasadil jste dietu, nebo jste si v tréninku přidával, případně se připravoval ještě individuálně?
Při lednovém nástupu do přípravy jsem měl devadesát tři a půl kilogramu. Žil jsem v domnění, že jde o ideální váhu. Pod devadesát jsem měl naposledy v Baníku, když jsme vyhráli před deseti lety titul. Musel jsem upravit stravu, navíc jsme měli tréninky dvakrát denně. Hlavní díl je však ve změně jídelníčku. Já nejedl nezdravé věci, ale nesnídal jsem, nesvačil. Měl jsem jen oběd a večeři. Sice jsem jedl jen dvakrát denně, ale nadlábl jsem se strašně moc. Dával jsem si velké porce. Teď snídám, mám svačiny, porce jsem hodně zmenšil.
Projevil se váhový úbytek i na vaší výkonnosti?
Určitě. Říkal jsem si, že se pod devadesát nedostanu. V minulosti jsem zkoušel zhubnout několikrát. Párkrát během přípravy jsem se dostal na devadesát kilo, jenže maximálně na týden. Pak mi to zase skočilo zpátky. Teď se cítím mnohem lépe. A kluci kolem říkají, že se i jinak hýbu. Už prý nejsem těžkopádný a můj pohyb vypadá jako skutečné běhání.
Vám osobně evidentně trenérská změna prospěla. Jak se projevil příchod Karla Jarolíma na hře vašeho týmu celkově?
Já už toho mám dost odehraného. Nemohu říct, že trenér zavedl vyloženě něco nového, co bych nezažil. Hodně dbá na rozbor u videa, detailně řešíme problémy soupeře. Samozřejmě, žádného fotbalistu zrovna nebaví sedět u obrazovky, ale fakt z toho těžíme. A taky mi přijde, že držíme víc při sobě. V naší hře je větší ochota obětovat se jeden za druhého. Navíc hrajeme hodně kompaktně. Zapojujeme se ve větším množství do ofenzívy i defenzívy, což je vidět třeba na bilanci Jasmina Ščuka. Trenér sem vnesl větší řád.
Změnil trenér Jarolím pořádky v týmu i z hlediska přípravy a životosprávy?
Nepřijde mi, že by došlo na nějaké extrémně šílené úpravy. Stravování při obědech zůstalo stejné. Každý profesionál ví, co si může dovolit. Trenér neprovedl změny, které bychom nezvládli. Nic nezakazuje. Dokonce i bago o coca colu můžeme hrát. Dvakrát v týdnu člověku třetinka limonády neuškodí.
