Mít sny je nutností. Wallem o angličtině Trpišovského, Haalandovi i rozdílu mezi českým a norským fotbalem

Zázemí našel Wallem stejně jako Sheriff Sinyan, Christos Zafeiris nebo Mick van Buren v moderních budovách na pražském Karlíně. Parťáci ze Slavie občas zajdou do kavárny, zahrají si karty a jsou rádi, že si pokecají rodným jazykem. Na volnočasové aktivity už ale možná nebude mít brzy čas. „Ano, se snoubenkou čekáme holčičku,“ prozrazuje.

V červnu. Celkem dobré načasování. Bude po sezoně a před letní přípravou. Začne nová éra našich životů, strašně se těším.

Ještě nevím. Uvidíme, jak se vše vyvine, ale upřímně trochu doufám, že fotbal hrát nebude (smích). Náročný sport, je potřeba mu obětovat hodně času a vůbec není jisté, že se prosadíte.

Řekl bych, že se mi v posledních měsících daří. Dávám góly, sbírám asistence a tým vyhrává. Chci se pořád zlepšovat a myslím, že jdu správným směrem. Od přestupu do Slavie jdou mé výkony postupem času nahoru, jsem lepší a lepší. Sedla mi pozice na levém křídle. Hrál jsem i ve středu pole, šestku nebo desítku, ale mám rád útočení, hru dopředu.

Zvládám základní slova, pozdravy, rozumím jednoduchým pokynům na hřišti. Konverzovat ve větách nebo alespoň frázích ještě neumím. V Slavii používáme hlavně angličtinu. Sice ne každý je v ní nejlepší, ale žádný problém.

Není to stoprocentně plynulé, ale poctivě se učí. Od začátku sezony se podle mého názoru neustále zlepšuje. Když je potřeba detailně rozumět všemu třeba na videích, pomůže si překladem. Ale jak říkám, progres je velký, komunikace čím dál přirozenější. Teď bych se nerad mýlil, ale slyšel jsem, že dříve se u vás angličtina na školách běžně nevyučovala. V tom je rozdíl oproti Norsku, možná proto ne všichni Češi umí plynule anglicky.

Samozřejmě že ne. Pokud má být lepší, musí chtít sám. Opakuji, že na sobě intenzivně pracuje. A nemyslete si, že by mezi námi byla kvůli řeči nějaká bariéra. Normálně si rozumíme, chápeme se, konverzujeme.

Mám ho moc rád. Má jasno v tom, co chce, jaký fotbal budeme hrát, jaké nároky musí hráči splňovat. Jindřich Trpišovský je moderní kouč, vyhrál teď cenu trenéra roku, sbírá se Slavií jeden úspěch za druhým. Také lidsky jsme si sedli, spolupráci mohu jen pochválit. A také mě dost často staví (smích). Ve Slavii jsem spokojený, máme tým plný skvělých fotbalistů.

Vidím dva velké rozdíly. Byl jsem zvyklý hrát hlavně na umělé trávě, takže přechod na přírodní podklad mi chvíli trval. Naštěstí na Slavii máme kvalitní a příjemná hřiště, takže teď už na změnu vůbec nemyslím. A pak styl hry, který je daleko intenzivnější a více o běhání.

Nevidím velké odlišnosti. Češi jsou stejně jako Norové hodně pracovití lidé. Projevuje se to i ve fotbale, nenajdete tady moc líných hráčů, kterým se nechce běhat, kteří nedělají vše pro tým. Řekl bych, že mentalita obou národů je v tomto ohledu dost podobná. Pak existují další rozdíly, které vyplývají z pozice Slavie. Oproti mému dřívějšímu klubu máme větší historii, touhu a povinnost vyhrávat. Slavia má obrovskou tradici a fotbalovou kulturu. Chce získávat jednu trofej za druhou, což se mi líbí. Sám chci vyhrávat, rád jsem pod tlakem, člověk pak ze sebe vydá opravdu maximum. Každé zaváhání znamená, že ztrácíme kontakt s největšími rivaly. Mým cílem je samozřejmě ovládnout ligu, ale také myslím na to, abych předváděl výkony, jaké se ode mě očekávají. Pak se uvidí. Teď nepřemýšlím, co bude dál.

Jako malý jsem fandil Manchesteru United. Ale když se stanete profesionálem, vnímáte věci trochu jinak. Už hledíte více na svůj růst a méně studujete, co se děje jinde.

Když se podíváme, jak poslední roky hrají, tak možná ano. (smích) Ale ne, jsem realista a zůstávám nohama na zemi. Na druhou stranu každý musí mít velké ambice, které ho potáhnou vzhůru. Ve fotbale jde všechno strašně rychle. Nikdy nevíte, kdy uděláte menší či větší krok kupředu. Musíte mít sny a jít za nimi, jinak nemáte šanci se prosadit. Teď odvádím maximum ve Slavii a budoucnost ukáže.

Ano a hned několik. Zájem Slavie mě ale hned zaujal. Postupem času se stále více utvrzuji v tom, že rozhodnutí bylo správné. Určitě nelituji.

V uplynulých 10 nebo 15 letech šel vývoj hráčů hodně nahoru. Jsou daleko více technicky nadaní, mají skvělou individuální kvalitu. Podle mě může roli hrát právě umělá tráva. Hřiště jsou pořád stejně kvalitní, tréninky o to jednodušší a rychlejší. Koukněte do Česka, ne každý má podmínky jako my ve Slavii. Hlavně kluci v menších klubech. Tuším, že Norsku roste generace pro velké evropské i světové turnaje.

A teď do Německa znovu nejedou, zatímco Češi ano. Jsem zvědavý, jak dopadne páteční vzájemný zápas v Oslu. Myslím, že oproti vám máme nedostatek tradičních silných obránců. Všichni mají techniku, rychlost, ale musí na vysoké úrovni zvládat základní ryze defenzivní úkoly. Kdybych věděl, čím to je, řekl bych vám to. Jen doufám, že Norsko konečně udělá krok vpřed a na další velký turnaj pojede. Máme skvělou budoucnost v čele s Erlingem Haalandem nebo Martinem Ödegaardem. Čas ještě je, ale samozřejmě čím déle se nebude dařit, tím větší tlak na reprezentaci bude.

Jsme stejný ročník, v mládí jsem ho často viděl hrát, byli jsme na stejném setkání talentů. On se pak probojoval do seniorské reprezentace. Pamatuji si, jak tehdy vypadal. Vysoký, hodně hubený. Za poslední roky se ohromně vyvinul a zmužněl. Už dříve ale dokázal střílet góly. Má skvěle nastavenou hlavu. Kariéru dotáhl hodně daleko, může však být ještě lepší.

Možná nejzářivější v celé zemi. Neznám moc celebrity z ostatních oborů, ale nevím o nikom, kdo by byl populárnější. Hlavně u mladé generace.

Ano, to je pravda. Známe se, nikdy jsme se však příliš nebavili. Ani teď nejsme v kontaktu. Navíc hraje ve Spartě a sám dobře víte, jaká mezi kluby panuje rivalita (úsměv). Jen co vím, Markus je fajn kluk.

Mám potetované obě ruce, hrudník a dodělávám velký motiv na zádech. Při neustálém cestování je však těžké najít dostatek času na dokončení. Jinak jedno tetování obsahuje iniciály mých tří sourozenců. Pak mám různé řecké motivy se sochami a latinská slova či citáty.

Tetování se mi líbilo už od mládí, inspirovali mě asi lidé okolo. Fotbalisté, známí, běžní lidé. První jsem si nechal udělat v osmnácti. V budoucnu plánuji ještě další, ale rozhodně ne na celé tělo. Vždy chci mít možnost tetování zakrýt, aby třeba při nošení obleku nebylo vidět. Žádný obličej nebo něco podobného.