Mistra setnul, pro Klokany se stal hrdinou, ale Amerika ho lákat nepřestala

„Jenže my tomu věřili," tvrdil dvaadvacetiletý záložník Klokanů, stejně jako všichni jeho spoluhráči infikovaný trenérovou vírou, že na souseda z Edenu mají a mohou ho porazit.

„Slavii odešli velice dobří hráči, které je těžké nahradit a díry po nich zacelit," naznačoval Vodháněl, v čem viděli domácí svou šanci.

Díky němu ji využili. V 69. minutě přišel na hřiště místo Puškáče, v 70. minutě zápas rozhodl. Třicet vteřin mu stačilo. Nebo možná ještě o dvě méně.

„Ředitel našeho klubu mi říkal, abych šel a dal gól. Když jde ofenzivní hráč na hřiště, je to předpoklad, že s výsledkem něco udělá. Mně se to povedlo," prozradil Vodháněl, že pokyn vlastně nedostal od trenéra, ale od ředitele Bohemians Jakubowicze.

„Takže jsem doběhl k Pulkrabovi, řekl mu, že mám hrát vedle něho na hrotu útoku," líčil, že po příchodu na hřiště si toho nestačil se spoluhráči moc říct. Zato stačil doběhnout do slávistické šestnáctky právě včas, aby se po hlavičkovém souboji Pulkraba s gólmanem dostal k balonu.

„Nějak ke mně propadnul, takže jsem střílel z otočky netradičně pravou nohou," popisoval svou trefu.

„Nejhezčí nebyla, proti Liberci jsem dal parádnější gól," připomínal své srpnové sólo přes pět hráčů, po němž rovněž skóroval. „Velkou cenu ale má, protože nám přinesla tři body," pochvaloval si, jak moc Klokanům jeho branka pomohla.

Jemu také, protože málokdy se povede, aby hráč z lavičky hned prvním dotekem s míčem vstřelil gól.

„Věděl jsem, že právě on je schopen naši hru oživit. A za jakéhokoli stavu. Po menších zdravotních problémech, které ho v týdnu trápily, na základní sestavu neměl, i když za výkony podávané v průběhu zimní přípravy by si místo v ní zasloužil," pochvaloval si svůj tah i trenér Bohemians Luděk Klusáček.

Aby ne, když Vodháněl mohl po dvanácti minutách na hřišti přidat ještě druhou branku, která by Klokanům dala jistotu a klid dávno před závěrečným hvizdem. Běžel sám proti brankáři, Kolářovi, který vyběhl až za šestnáctku, a pokusil se ho přelobovat.

„Měl jsem ho raději obejít a střílet do prázdné brány," vyčítal si, zatímco Ďolíček bouřil. Domácí fanoušci byli přesvědčení, že Kolář zahrál rukou a sudí Rejžek mu měl ukázat červenou kartu.

„Rozhodčí situaci posoudil, jak ji posoudil. Slavia nám naštěstí branku nedala," nemusela Vodháněla neproměněná příležitost mrzet.

Zato stopnutá nabídka na odchod do Ameriky ho mrzí pořád. V prosinci se totiž o něho zajímala Philadelpie, kde hrával i sparťanský kapitán Dočkal, jenže u Botiče byli proti.

„Jednání ještě probíhají a co já vím, ukončená ještě nejsou, takže nějaká naděje pořád existuje. Mám v Bohemce smlouvu a dokud tady jsem, budu odvádět maximum, ale Amerika by pro mě byla splněným snem a obrovskou šancí," netají dvaadvacetiletý hrdina Klokanů, že na angažmá v zámoří pořád myslí.