Článek
O jeho služby měla vedle Slavie eminentní zájem i Sparta. A Ševčík netají, že šlo o složité rozhodování. „Nechtěl jsem udělat chybu, unáhlit se. Nakonec byly klíčové dva faktory. Když je v kabině přes tři čtvrtě hráčů ze zahraničí, nemůže být podle mého soudržná. A velkou roli hrála přítomnost trenéra Trpišovského, jehož jsem zažil v Liberci. Vím, co od něj můžu čekat," vysvětluje Ševčík.
Intenzivně vše řešil i s tátou, který je fotbalovým trenérem a v minulosti vedl divizní Jeseník. „Řekl mi na vše názor, ale rozhodnutí bylo na mně. Já ale beru přestup do Slavie nejen jako úspěch vlastní, ale celé rodiny. Už v dětství mě děda vozil na tréninky do Olomouce, rodiče na zápasy. Bez nich bych nikdy v Edenu nebyl," má jasno Ševčík.
Fotbalisté Slavie Praha (zleva) Jan Sýkora, Vladimír Coufal a Petr Ševčík oslavují gól na 7:0 během přípravného utkání s Ústím nad Labem.
Nijak netají, že po štacích v Olomouci, Opavě a Liberci byl z příchodu do šatny v Edenu nervózní, byť se sešel celkem se šesti bývalými fotbalisty Liberce. „Měl jsem trošku strach ze starších hráčů a borců, kteří jsou ve Slavii služebně nejstarší. Někdy tihle kluci nemají úplně kamarádský přístup. Zažil jsem to v Olomouci, kde starší mezi sebe mladé moc nepouštěli," vypravuje Ševčík. „Byl jsem ale překvapený, jak skvěle mě všichni přijali," tvrdí Ševčík, jehož spoluhráči přivítali originálním dárkem v podobě mapy pražských cyklostezek.
Čtyřiadvacetiletý záložník ze Supíkovic, který začínal s fotbalem v Jeseníku, je totiž vášnivým cyklistou. „Jezdil jsem už od dětství. U nás doma jsem vyrazil na Praděd, nebo později z Olomouce k rodičům, což bylo přes sto kilometrů. Když jsem měl špatnou náladu, tak jsem na kole relaxoval. Cyklistika pro mě představuje uvolnění," popisuje Ševčík, který podle chuti střídá horské i silniční kolo. „Liberec byl v tomhle směru fantastický. Vzal jsem dvouletého synka, posadil jej do sedačky na horáku a třeba tři čtyři hodiny jsme společně jezdili na kole. Malý byl u vytržení a já si skvěle odpočinul," směje se Ševčík.
Fotbalisté Slavie Praha (zleva) Jan Bořil, Milan Škoda, Petr Ševčík a Vladimír Coufal oslavují gól na 8:0 během přípravného utkání s Ústím nad Labem.
Je mu jasné, že přesunem do hlavního města bude radovánkám v pedálech konec. „Příroda v Jizerkách byla dokonalá, v Praze to bude s kolem asi slabší," krčí smířlivě rameny.
Doufá, že si dostatek radosti užije na trávníku v dresu Slavie. „Konkurence je v Edenu obrovská, ale kdybych se bál, neměl bych zde co dělat," nedělá si Ševčík těžkou hlavu a přiznává, že se nemůže dočkat pokračování Evropské ligy. „V Liberci jsme si cestu do skupiny museli vydřít v předkole. Tady nás čeká jarní fáze, což je fantastický úspěch. A věřím, že se třeba dočkáme i Ligy mistrů," neskrývá Ševčík, že by rád v budoucnosti okusil i chuť nejprestižnější klubové soutěže Evropy.
A zatímco vyhlášené dávky trenéra Trpišovského „polyká" s ohledem na rok a půl dlouhou vzájemnou zkušenost zpod Ještědu bez potíží, stěhování do Prahy mu dalo zabrat. „Za posledních pět let jsem měnil bydlení už pošesté. Však už jsem se také naučil brát zařízený byt, protože jinak jsme měli tolik krámů a krabic, že jsme nevěděli, co a jak," směje se Ševčík.
