Maserati by se pod stromeček nevešlo. Ježíška zařídil Limberský nejen pro děti

„Nemám radost, že během roku pořád někde cestuju. I proto se snažím dětem v prosinci všechno vynahradit. S dcerkou zajdu na tenis, který hraje. Malému zase házím doma míč, aby kopal už od dětství. Nemá na výběr. Buď bude hrát fotbal, nebo půjde z baráku," směje se Limberský, jenž je otcem rok a půl starého Davida a čtyřleté Natálky.

Během roku takřka striktně dodržuje jídelníček profesionálního sportovce, nyní si ale dovolí prohřešky proti jindy přísné životosprávě. „Jen když nehrajeme dvakrát v týdnu, dopřeju si u rodičů s dostatečným předstihem vepřovou se zelím. Na podzim jsem ale moc příležitostí neměl," krčí rameny při vzpomínce na nabitý kalendář.

Vánoce jsou však opakem. Během svátečních dnů jdou zákazy stranou. „Dodržujeme tradici v podobě kapra a salátu. Ale hodně rychle přiberu, takže se musím krotit. Neodpírám si, ale dbám na střídmost, protože trenér by při srazu na prvním tréninku vše okamžitě poznal," přiznává Limberský, že tradiční vážení před prvním tréninkem je velkým strašákem.

Je rád, že nepodléhá svodům sladkých pochutin neodmyslitelně patřících ke svátečnímu stolování. „Alespoň si mohou v plné míře dopřát děti," směje se. „Právě kvůli nim se už ohromně těším ke stromečku. Sice si můžu během roku koupit, co potřebuju, ale kvůli Davidovi s Natálkou jsou svátky výjimečné. Děti už trošku povyrostly, takže bude radost s nimi prožít Štědrý den."

Jako malého jej nejvíce těšily dárky v podobě rozličných napodobenin automobilů. „A když jsem trošku povyrostl, tak pěkné oblečení. Pamatuju si, že jednou jsem dostal stylové džíny. Chodil jsem pak po Plzni jako pán," vzpomíná s úsměvem na dospívání nynější reprezentant a opora západočeského klubu.

Shonu v podobě předvánočních nákupů zdárně uniká. „Babičkám, rodičům i příbuzným všechno obstará přítelkyně. Kolikrát ani netuším, co je pod stromkem zabaleného. Já vybírám jen pro partnerku," přiznává Limberský, jenž už roky navíc dodržuje netradiční rituál. „S kamarády chodíme v poledne čtyřiadvacátého na bowling."

Nejčastěji bývá obdarován kosmetikou. „Není to moc originální, ale mě potěší. Během roku mám velkou spotřebu," říká fotbalista, který si největší dárek nadělil s několikaměsíčním předstihem. Už v létě si pořídil Maserati GranTurismo, které dokáže jet až 295 kilometrů v hodině.

„Pod stromeček by se nevešlo," směje se. „Ale vážně, chtěl jsem si udělat radost. Šlo o naplnění klukovského snu. Nejsem žádný závodník. Rozhodně si na dálnici nedokazuju, jestli jsem schopný jet skoro tři sta," dušuje se Limberský při zmínce o stroji, jenž se shodou okolností vyrábí v italské Modeně, kde v minulosti působil.

Spíše než rychlostní rekordy si vychutnává zrychlení stroje. Ten má pod kapotou motor o síle 410 koní. „Na semaforech je zážitek se s maserati rozjíždět," rozplývá se devětadvacetiletý plzeňský zadák. Přítelkyně Kateřina, s níž je už deset let, však příliš nadšená z nového "rodinného přírůstku" nebyla.

„Párkrát jsem ji svezl a moc dobře jí jízda nedělala. Bojí se o mě, ale já sám si uvědomuju, že mám dvě děti. Jsem zodpovědný rodič," ujišťuje fotbalista, jenž už maserati zazimoval a s nadupaným strojem vyrazí na silnice zase až na jaře.

Do té doby mají smůlu i spoluhráči, kteří mnohdy Limberského žádají o svezení. „Klukům jsem auto předvedl, kdo měl chuť, tak se svezl. Třeba Martin Fillo přiznal, že o deseti minutách za volantem se mu zdálo celý týden," směje se Limberský, že udělal Ježíška i plzeňským kamarádům.