Článek
Jak se ohlížíte za působením v Mladé Boleslavi?
Za mladoboleslavské áčko jsem si zahrál na podzim v první lize pouze minutu. Šlo o jeden start v roli střídajícího hráče. Je to málo, ale prostě se tak stalo a už nad tím nepřemýšlím. Chodil jsem však hrát zápasy za třetiligovou farmu do Benátek nad Jizerou. A byl jsem rád za herní vytížení, i když bych raději zůstal v áčku.
A co jarní sezóna v jabloneckém klubu?
Příjemně na mě zapůsobilo, když jsem slyšel, že se mnou trenér počítá. V zápase se Zlínem jsem nahrával na gól. Jenže v dalším kole v Praze na Slavii mě bohužel potkalo zranění. Mám dvě zlomená žebra po souboji s Frydrychem. Nebyl v tom však úmysl, spíš nešťastná náhoda. Psali jsme si s Frydrychem esemesky a nemám důvod být naštvaný z toho, co se mi přihodilo. Takových soubojů je víc a zrovna na Slavii to takhle dopadlo.
Jak nucenou absenci prožíváte?
Zpočátku to bylo frustrující. Člověk začne hrát a hned se zraní. Nejraději bych byl na hřišti a místo toho jenom sedím na tribuně a fandím. Nemohu ani trénovat a vůbec nic dělat co se týče sportování. Zbývají mi kontroly u lékaře a čekání, až poraněná žebra srostou. Na pětadevadesát procent mám po sezóně.
Jak vidíte ambice jabloneckého týmu pro zbytek jara?
Naším cílem je především obstát v semifinále pohárové soutěže se Spartou. Hraje se na dva zápasy a každý z nich má svou důležitost. Jsem rád, že kluci ve středu vyhráli 2:0. O finále určitě zabojují i v odvetě na Letné. Bylo by hezké, kdyby Jablonec vyhrál pohár jako v roce 2013, kdy jsem byl ve vítězném finále přímo na hřišti.
Vybaví se vám tehdejší napínavý duel Jablonce s Mladou Boleslaví v Chomutově?
Samozřejmě. Zvítězili jsme až na penalty. Mladoboleslavský kapitán Petr Johana ji nedal, nakonec o jabloneckém triumfu rozhodl proměněným pokutovým kopem Honza Kopic (nynější hráč Plzně). Bylo mi dvacet let, začínal jsem v lize a hned jsem měl možnost zvednout nad hlavu pohár. (úsměv)
