Mám rád, když mi nadávají. Bořil o šlágru s Plzní, trestu za derby i možném konci kariéry

Samozřejmě. Moc se těším stejně jako všichni ostatní. Doufám, že se bude hrát pěkný fotbal, ostatně v zápasech s Plzní padá docela dost gólů. Věřím, že to tak bude i teď.

Nevím, jestli bych to takhle řekl. Ale nikdo nechce, aby to na hřišti vypadalo jako se Spartou. Chceme, aby utkání mělo tempo, nepřerušovalo se, aby se prostě hrál fotbal. Je taky potřeba, aby to rozhodčí zvládnul, citlivě utkání řídil. Věřím, že my i Plzeň budeme chtít hrát fotbal, že to bude hezký zápas pro nás i pro fanoušky, že to zkrátka bude v pořádku po všech směrech. Derby už je za námi, stalo se. Chyba byla u všech aktérů.

Někdy je to vyhrocené. Ale zrovna v tomhle derby jsem byl celý zápas úplně v pohodě. Chtěl jsem tam situaci uklidnit, chtěl jsem odstrčit Wiesnera a najednou mě Krejčí chytil. Pak už se to mlelo. Ale do té doby bylo z mé strany vše úplně v pohodě, navíc jsme vedli, neměl jsem důvod něco udělat. Někdy se to zkrátka vyhrotí, ale vždy se dají emoce nějak ukočírovat.

Byl jsem zklamaný. Nevím, jak mohly být takové tresty vyneseny. Drželi jsme se (s Krejčím) spolu. Mně řekli, že jsem to vyprovokoval a že jsem byl nejagresivnější. Nevyprovokoval jsem to. Měli jsme různé záznamy, které to potvrzovaly. Disciplinárka měla jeden záběr z O2. Na mě se sesypali tři hráči. Co jsem měl dělat? Říkal jsem to i na disciplinárce: Měl jsem zvednout ruce a nechat se poplivat, pošlapat a zahodit? Byla to sebeobrana. Navíc to byla moje první červená karta v životě, nejsem žádný recidivista, zato Krejčí už jich pár předtím dostal. Verdikty nechápu. Když už, tak to mělo být fifty fifty, ale nic s tím neudělám.

Vím, jak kvalitním trenérem je pan Koubek. Znám ho z Boleslavi i z reprezentace. Když do Plzně přišel, dal mužstvu svou šablonu, do sestavy poslal některé mladé kluky, třeba Šulc s Hranáčem vypadají velice dobře. Viktorka se zvedla, věří si, hraje útočně. I když v lize teď dvakrát klopýtla, pořád má velkou kvalitu.

Je to škoda pro něj i celou Plzeň. Tým táhnul. Pro obránce je nechutný, je vysoký, důrazný i rychlý, umí dávat góly. Bude to pro ně velká ztráta, i když mají velmi dobré další hráče.

On má skoro dva metry a já metr sedmdesát pět, takže někdy je to pro mě oříšek. (úsměv). Ale na větší hráče se mi často hraje líp než na ty menší, obecně nejsou tak pohybliví. Víme, že (Chorý) umí rozdat i přijmout, bude to zajímavé, ale je to útočník jako každý jiný. Jestli chceme uspět, musí nám být jedno, kdo hraje za soupeře.

On je jako skála, neskutečně na sobě maká, chce všechno vyhrát. Líbí se mi mentálně, fyzicky i psychicky je dobře připravený. Je skvělý i do kabiny, na hřišti je vlčák. Když se zakousne do útočníka, tak nepustí. Vyhraje de facto každý souboj, pro nás je to stěžejní hráč.

Jo. Když hrajeme na tři stopery, já jsem nalevo skoro jako bek. Můžu vyjíždět, zakládat akce, jsem i víc zajištěn než v čtyřobráncovém systému. Nevadí mi to, naopak jsem víc u míče, víc můžu rozehrát. Tenhle styl mi sedí. Je to pro mě i jednodušší, nemusím hned vypálit dopředu, jako když jsem hrál na kraji, kde to po mně trenéři vyžadovali.

Vážím si hlavně toho, že jsem se vrátil, protože prognózy nebyly dobré. Doktoři mi moc nevěřili, veřejnost taky ne. Navštívil jsem hodně specialistů, až jsem dostal kontakt na německého profesa pana Hinterwimmera, který mi pomohl. Prožil jsem si své stejně jako moje rodina, ale zakousl jsem se. Vážím si toho, že můžu hrát, že můžu být s klukama v kabině. Je to pro mě něco neuvěřitelného. V létě už jsem skoro ukončoval kariéru, ale trenéři mi pomohli. Dávali mi najevo, že mě chtějí a ať nekončím. To mě motivovalo. Přípravu jsem odjel velice dobře, pak jsem dostal šanci proti Baníku. Zahrál jsem, všichni byli spokojení. Jsem hrozně šťastný, i když vím, že je pořád na čem pracovat.

Limity nemám, koleno je v pořádku, vůbec mě nebolí. Nebojím se, nemám s ničím žádné problémy. Jsem rád, že celý držím a můžu hrát.

Zvažoval jsem už dlouho, že bych kariéru ukončil. Kontrakt jsem měl do léta, říkal jsem, že smlouvu dojedu a pak se uvidí. S vedením jsme už i trochu řešili, co bych v klubu mohl dělat, kdybych kariéru ukončil. Chtěl jsem hrát ještě fotbal, ale váhal jsem. Nejvíc se mi ulevilo, když mi lékař před dovolenou vyndal z nohy destičku a sedm šroubů. Když jsem pak šel do přípravy, cítil jsem se velice dobře. Běhal jsem mezi prvními, na herním soustředění se mi dařilo. Trenéři to viděli, chtěli mě, což byl zlom. Řekl jsem si, že to zkusím. A zůstal jsem.

Jo, beru to pozitivně. Jsem rád, že se na hřiště vůbec dostanu. I trenéři vědí, že nejde odehrát všechno. Když někdo hraje úplně všechno, je pak trochu vyčichlý. I proto trenéři sestavu točí. Ve mně mají navíc odstrašující příklad. Když jsem odehrál více než padesát zápasů za sezonu, tak to bylo prostě moc. I já na sobě cítil, že jsem hrozně unavený a že mě všechno bolí. Pak se ozvalo koleno. Jsem rád za to, když hraju v jakémkoliv zápase, že se mnou trenéři počítají, že můžu být v kabině a pomáhat spoluhráčům i trenérům.

Davida jsem hlídal při rohu, ale nějak se mi vysmekl a hlavičkoval s Igym. Byl jsem od toho půl metru, viděl jsem, jak se cvakli. Když dopadli na zem, Pušky se nehýbal, vypadal jako v křeči. Viděl jsem, že Igy se převaloval, že ho to bolí, ale je v pohodě. Naopak Pušky pomoc potřeboval, byla to ode mě samozřejmost. Myslel jsem si, že má zapadlý jazyk, dal jsem ho na bok a chytnul mu hlavu. Chtěl jsem, aby krev odtekla. Když přiběhli doktoři, začal už vnímat. Byla to první rychlá pomoc, to by ale snad udělal každý. Jsem rád, že je v pořádku a že to ocenila Bohemka, veřejnosti i Pušky sám. Druhý den mi psal, že je v pohodě, a poděkoval mi za pomoc.

Je to tak. (úsměv) Kdekoliv řeknete moje jméno, tak mě lidi nemají moc rádi. Snad jsem si udělal nějaké plusové body, třeba mě lidé budou brát trochu jinak. Ale jsem hlavně rád, že jsem pomohl.

Je mi to úplně jedno, dělám si z toho i srandu. Mám rád, když mi lidé nadávají, vyhecuje mě to k lepšímu výkonu. Někdy je to za hranou, ale k fotbalu tohle patří. Zasměju se a jdu dál.