Článek
Na zimním soustředění bývá zvykem, že si Šádek zve na jednání hráče, kterým po sezoně končí smlouva. Už za vámi byl?
LIMBERSKÝ: Upřímně, se smlouvou nepospíchám. Buď se domluvíme a budu v Plzni pokračovat, nebo se nedomluvíme a skončím. Kdybych si myslel, že na to nemám, a vedení mě přemlouvalo, zapíchnul bych to. Hub to má stejně. Jsme soudní. Ještě ale nechceme bilancovat, ještě nás neodepisujte! Nějaký větší nebo menší úspěch ještě přidáme.
Nepřepadá vás někdy sentiment?
HUBNÍK: Když jsem získal s Plzní první titul, říkal jsem si: Jsem rád, že jsem to mohl zažít. Pak bum, přibyly druhý a třetí. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Na sentiment bude času dost.
LIMBERSKÝ: Až si za pár let sedneme u piva, budeme se kasat. Jak jsme hráli na Realu, na Barceloně. Zážitky nám nikdo nevezme, a že jich bylo. Býval jsem volnomyšlenkář, ale jak věkově blízcí kluci končí, říkám si, že není vůbec samozřejmost, že já pořád hraju. Jsem na sebe pyšnej.
HUBNÍK: Máme pořád cíle, motivaci. Například já bych rád překonal metu tři sta startů v české lize. Chybí mi jednačtyřicet.
Opory Viktorie Plzeň - Roman Hubník (vlevo) a David Limberský na soustředění týmu ve Španělsku.
Prý oba dřete jako kati.
HUBNÍK: Dřeme všichni. Je důležité, že oba cítíme, že drajv pořád máme. K tomu impuls z příchodu nového trenéra. Nevnímáme ho jenom my dva, ale celý tým. Přišlo něco nového, jiného. I dravějšího. Kouč Guľa přinesl nové metody. Něco takového zažívám poprvé.
Jaké konkrétně?
HUBNÍK: Tím, že fotbal hrával, dokáže se vcítit do mysli hráče. Je výborný psycholog, což je moc důležité. Někde jsem četl, že si píšeme deníky, jak se kdo vyspal a tak. To zase ne, ale máme svoji skupinu, kam nám analytici posílají osobní videa z tréninků a zápasů.
Zavedl i společné snídaně.
LIMBERSKÝ: S tím nemám problém. Manželka je ráda, že mi nemusí chystat snídani, takže je moc spokojená. Je fakt, že jsme s klukama někdy na snídani zašli i dřív.
Guľa má pověst, že dává přednost mladým. Neobávali jste se toho?
HUBNÍK: Když jsem se s ním poprvé setkal, první, co bylo, že mi právě tohle vyvracel. V Žilině měl i starší hráče, kteří se přizpůsobili a hráli. Není pro něj zásadní věk, ale jestli na sobě chcete pracovat. Mít před sebou metu, motivaci.
Dlouholetí parťáci z obrany Plzně Roman Hubník (vpravo) a David Limberský na soustředění Viktorie ve Španělsku.
LIMBERSKÝ: Nám s Hubem už je dost, ale že bychom šli jaro jen odpinkat a zatleskat si? Ani náhodou! Fotbal mě baví dál, jaro si chci užít. Co bude, bude. Musí chtít ale i druhá strana. Pokud někdo řekne: Limbo, dokázal jsi toho hodně, ale už stačí, nemám s tím problém.
HUBNÍK: Komunikace je strašně důležitá. Pokud nám vyloží karty na stůl, narovinu řeknou, že chtějí mužstvo stavět na mladších, bude to snazší pro všechny strany. Vyhovuje nám, že realizační tým je komunikativní.
LIMBERSKÝ: Nikomu se ale nechce končit, když má za sebou třicet let na hřišti. Jasně, kluci, kteří tvořili plzeňské jádro, pomalu odpadávají. Ale to je fotbal. Myslím, že za ty roky jsme se stali doživotními přáteli. Zažili jsme toho spolu tolik, co jiní lidé nezažijí za tři životy.
HUBNÍK: Možná za čtyři.
To věřím.
LIMBERSKÝ: Jsme jako bráchové, rodina. Drželi jsme Plzeň deset let, což je neskutečný. Nesli jsme spolu výhry, prohry i prohřešky. Trávil jsem s těmi kluky víc času než s rodinou.
Teď vypadá, že se misky vah brzy překlopí, budete trojnásobným otcem. Bude to holka nebo kluk?
LIMBERSKÝ: Vím, na co nerážíte. Anketa na Instagramu se mi moc nepovedla, přiznávám. Místo otázky, jestli se narodí holka nebo kluk, jsem napsal ano a ne. Buď to bude Limba nebo Limbovka. Jaká varianta je správně, vědí jen kluci v kabině. Na moje první dvě děti jsem neměl tolik čas, věnoval jsem se především fotbalu. Teď vychází, plus mínus, že se mrňousovi budu moct věnovat od začátku.
Kapitán fotbalové Viktorie Plzeň Roman Hubník během utkání v Liberci.
Budete zodpovědnější táta?
LIMBERSKÝ: Myslím, že ano. První děti jsem měl docela mladý, byl jsem ještě nerozvážnej a nechával výchovu a starost o ně na partnerce. Teď budu všemožně pomáhat. Jen kojit nebudu.
HUBNÍK: Když tak mluvíš o dětech, chtěl bych také ještě jednoho prcka. Bráchu nebo sestru k Patrikovi, za kterým, když mám čas, jezdím do Olomouce. Uvidíme časem. Mám skvělou přítelkyni Valerii, jsem s ní moc šťastnej.
Pokud v létě v Plzni skončíte, rád byste právě do Olomouce?
HUBNÍK: Chci žít v Olomouci, tudíž ideální by pro mě byla Sigma. Stadion mám pět minut pěšky z domu. Na Moravě jsou ale i jiné kluby. Zlín, Brno, Slovácko, kde hraje můj i Limbův velký kamarád Milan Petržela. Ale teď opravdu nic neřešíme, soustředíme se jen na jaro. Přejeme si, aby bylo pro Plzeň co nejlepší.
Nepovede vás v něm už Pavel Vrba, s nímž jste dobyli obrovské úspěchy. Jak jste jeho odchod po konci podzimu nesli?
LIMBERSKÝ: Těžce, znám ho sedmnáct let, od mistrovství světa dvacítek. Mám s ním vztah otec - syn. Poslední dva měsíce jsme spolu řešili všechno. Držíme mu palce, ať je v Razgradu úspěšný. S příchodem nového trenéra se Plzeň ubírá jiným směrem. Nechci říkat, jestli lepším nebo horším, prostě jiným. Každopádně s Hubem budeme Viktorce i po kariéře držet palce pořád, aby byla úspěšná jako jsme s ní byli my.
Plzeňský fotbalista David Limberský během zápasu na letním soustředění Viktorie.
HUBNÍK: Malému Patrikovi říkám, že bych s ním v budoucnu rád zajel do Plzně na Ligu mistrů. Pěkně pendolínem z Olomouce. Pamatuju, jak na Viktorku jezdili kamarádi z Moravy, rodina, jak se těšili. Ale teď se strašně těším, až to na jaře zase vypukne. Hlavně na první domácí zápas.
LIMBERSKÝ: Máš pravdu. Když je Doosan Arana plná, běhá mi mráz po zádech. Věřím, že proti Příbrami bude, že lidi budou mít jako my hlad po fotbale.
Mohli by na vás chodit i v budoucnu. Milan Petržela nedávno nadhodil, že by bylo fajn založit jakousi staru gardu a pravidelně se scházet.
HUBNÍK: Za mě vynikající nápad, super věc. Mohli bychom se vídat častěji než jednou za pár let. Kopnout si, pak zavzpomínat. Nemuselo by to být vůbec špatný.
LIMBERSKÝ: Jednou měsíčně si udělat Oldies party FC Viktoria. Minimálně po západních Čechách by o nás byl velký zájem. Zapojili bychom do toho Horviho (Horvátha), Rézu (Rezka) a další. Po zápase bychom měli co vyprávět, příběhů je hodně. Publikovatelných je sotva deset procent. Teď ale píšu knížku, kde nějaké pikantnosti prozradím.
Prozradíte i, do čeho se vrtnete po kariéře? Zůstanete u fotbalu, nebo z něj vyskočíte?
LIMBERSKÝ: S manželkou podnikáme, Barber shop v Plzni nám šlape. Chodí do něj i spoluhráči. Starat se o podnik mě bude bavit. Ve fotbale za každou cenu zůstat nechci.
HUBNÍK: Co vím jistě, nechci být trenér. Alespoň ne v dohledné době. Těším se, že si zajdu na zápas syna Patrika, nebo vyrazíme na dovolenou v termínu, který si určíme sami. Třeba mi to ale za rok nebude bavit a vrhnu se na trenéřinu. Teď nemám potřebu do něčeho vletět po hlavě. Ani já nebudu u fotbalu za každou cenu.
LIMBERSKÝ: Horvi říká, že už mu fotbal jako hráči nechybí. Na život po kariéře musíte být nachystaný. Celou kariéru máte všechno servírované pod nos, staráte se jen o fotbal. Jakýkoli problém za vás vyřeší lidé z klubu. Myslím, že s Hubem nachystaní jsme. Život po fotbale bude náročný. Vím, že nevymyslím perpetuum mobile, vsadím na jistotu. Tedy podnikání a nemovitosti.
Romane, co vy a podnikání?
HUBNÍK: Také mám něco rozjetého. Jak říkal Limba, nemůžete skončit a teprve pak přemýšlet, co dělat dál. Lidí, co do fotbalu mluví, je strašně moc. Může však přijít člověk, který mě osloví. A já se do toho obuju, zúročím svoje zkušenosti. Anebo také ne, a začnu třeba prodávat vložky do bot.(směje se) Ale to je, doufám, ještě daleko.
