Článek
Titul s Plzní číslo pět. Jak vám to zní?
Připadá mi to všechno jako sen. Před čtrnácti roky jsme v Plzni hráli druhou ligu, byla to smutná doba. Když se někdo po městě procházel v dresu Viktorky, lidi si o něm museli myslet, že se zbláznil. Přišel neskutečný obrat.
Který stále trvá.
Přitom já si tehdy přál jediné: abych dal gól, který rozhodne o postupu do ligy. Teď mám pět titulů a Plzeň bude hrát potřetí Ligu mistrů. Bláznivý a nádherný zároveň.
Věřil jste v podobný scénář po premiérovém titulu v roce 2011?
Cítili jsme, že pokud zůstaneme spolu, můžeme se nahoře motat dál. Ale tolik úspěchů nečekal nikdo. Osm let, pět titulů, dvě druhá místa, jeden bronz.
Nyní jste mohl při oslavách titulů ukázat celou ruku. Příště zapojíte druhou?
Po tom čtvrtém jsem si z legrace říkal, že ruka ještě není kompletní. Teď už ano. Kdyby už žádný titul nepřišel, budu vděčný za to, co jsem s Viktorkou prožil. Tím ale neříkám, že nechci šestý.
Máte v domě soukromou síň slávy?
Chystám se, že si ji zařídím doma ve sklípku. Mám malby, poháry, všech pět medailí, přes stovku dresů, které jsem si vyměnil po velkých zápasech.
Která relikvie je nejcennější?
Dres ze čtvrtfinále mistrovství Evropy v Polsku, nechal jsem si na něj podepsat celý tým. A taky triko, které jsem dostal za třístý zápas v české lize.
Jaký dres chcete přidat na podzim?
Realu Madrid. S ním jsme ještě nehráli. Anebo triko Paříže Saint-Germain? To je vlastně fuk, hlavní je, že hrajeme Ligu mistrů. Plné stadiony a znělka, ze které mám husí kůži. Ta hymna se neoposlouchá, i když je pravda, že při mistrovských oslavách ji Roman Hubník pouštěl každých dvacet minut. V létě všichni budou dřít, aby si vybojovali místo v základní sestavě.
Berete Ligu mistrů jako bonus nebo v soutěži chcete konkurovat?
Když jsme hráli Champions League poprvé, narazili jsme na Barcelonu. Bylo nám o sedm let míň a už tehdy jsme nestíhali. Tak uvidíme. Upřímně, potřebovali bychom smíchat peníze z Ligy mistrů a kvalitu Evropské ligy. Pokusíme se neudělat ostudu, urvat pár bodů a vybojovat třetí místo, ze kterého se jde do play off Evropské ligy.
Na jaře jste hazardovali s 14bodovým náskokem z podzimu, v jednu chvíli se vám druhá Slavia přiblížila na 4 body. Byla chvíle, kdy jste pochyboval, že titul získáte?
Nejhůř mi bylo, když jsme dostali bůra na Bohemce a po prohře na Slavii. Byla to až deprese. Tři dny po zápase jsem ani nemluvil, jak mě to bolelo. Pochyboval jsem o sobě, o mužstvu a dokola jsem si říkal: Proboha, co to hrajeme?
Až tolik jste si to bral?
Zásadní bylo přesvědčit hlavu, aby se situaci nepoddala. Když nefunguje psychika, jste všude o krok pozadu. Mohlo vypadat, že nemakáme na doraz, že se flákáme, ale nebyla to pravda. Prostě jsme měli blok. Ale byla to dobrá zkušenost. Pochopili jsme, že pokud si hlava myslí, že všechno půjde samo, fotbal vám zadarmo nic nedá.
Bylo jaro daní za mimořádný podzim?
Asi jo. Sice jsme si pořád říkali, že nic není hotové, byla to jen planá slova. Propadli jsem pocitu, že si na jaře zahrajeme pohodový fotbal a titul stejně získáme, protože náskok máme nedostižný. Velký omyl! Naštěstí jsme to ustáli.
Během jara na vás pískali i vlastní fanoušci...
Plzeňský fanoušek je skvělý, ale taky lehce zhýčkaný a přejedený. Nepřipouští si, že by nás měla obrat o body třeba Jihlava. Bere automaticky, že Viktorka vyhrává. Jasně, na jaře jsme ztráceli až příliš, ale v cíli jsme. Přitom může nastat doba, kdy žádné tituly nebudou. Jaká pak bude reakce?
Jak se bránit přejedení?
My jsme hrdí. Nechceme si připustit, že by mohlo dojít k ústupu ze slávy. Chceme sebevědomě demonstrovat, že na to pořád máme. Věříme ve vlastní síly.
Neštve vás, když slýcháte narážky, že jste partou důchodců?
Však je super vyhrát českou ligu jako důchodci, ne? Co by za to jiní dali, aby si mohli v pětatřiceti zahrát Champions League. Je pro nás pochvala, že se tak dlouho držíme.
O kolik jsou zápasy náročnější než před deseti lety?
O dost, naštěstí ale ostatní stárnou se mnou. Vzpouzíme se osudu. Dřív se jádro Viktorky bavilo o holkách, o autech nebo o oblečení. Teď řešíme děti, investice, nemoci a bolavé tělo.
Co vás bolí nejvíc?
Klouby, kolena, záda. Vystupování z auta, vstávání z postele. Sčítá se, jak tělo za ty roky dostalo zabrat. Naštěstí nejde o bolest, která by se nedala překonat. Udělám ráno pár kroků, protáhnu záda a za tři minuty jsem v topu. (směje se)
Smlouva s Plzní vám vyprší za dva roky. Vydržíte do konce?
Když bude výkonnost a vydrží mi zdraví, nikam jinam nechci. Rád bych kariéru zakončil v Plzni.
Loni v létě jste ovšem tvrdil, že kdybyste věděl, že v předminulé sezóně nedostanete tolik prostoru, budete hledat jiné cesty...
To se změnilo. Jinde v české lize kariéru dohrávat nechci. Mám nabídku od kamaráda z Domažlic, takže bych to dokopal ve třetí lize.
V tomto ročníku jste zase patřil mezi klíčové hráče, ze sestavy jste vypadl jen kvůli zranění. Neobáváte se chvíle, až se to začne otáčet?
Ať hraje ten, kdo je lepší. Když trenér ukáže na toho druhého, scény dělat nebudu. Věk nezastavíte a vím, že se blíží doba, kdy budu spíš pomocník na lavičce, ale zatím ji chci co nejvíc oddálit.
Odejít na vrcholu je umění.
Už předloni jsem si myslel, že je to správná chvíle. Měli jsme čtvrtý titul a já si říkal: Ty jo, je to na hraně. Ligu jsme tehdy vyhráli hlavně díky zkušenostem, výsledky byly o gól, rvali jsme to silou. Kdybych zamával, bylo by to na vrcholu a super. Jenže to bych přišel o pátý titul... Ne každý dokáže odejít jako Pavel Horváth. V pravý moment.
Nelitujete, že jste neprorazil v zahraničí? Jako mladý jste vydržel v Itálii a Anglii krátce, potom už nic.
Nelituju. Měl jsem v posledních letech nabídky z Itálie, Ruska, vynikající byla jedna z Ukrajiny. Mohl jsem vydělat o dost víc, ale úspěchy si za peníze nekoupíte. Radši budu mít titul v Česku než hrát osmý flek v ruské lize. Občas slýchám, že jakmile necítím slad z pivovarských komínů, jsem poloviční. Nesouhlasím, Plzeň mi prostě sedla. Nejen kvůli tomu, že jsem se tady narodil. Když jsem odcházel do Itálie nebo Anglie, byl jsem strašně mladý. Hodili mě do příliš hluboké vody. Uznávám, že víc jsem se měl prosadit ve Spartě, ale zase bych nezažil všechny ty úspěchy s Viktorkou.
Takže Plzeň a vy je nerozlučné pouto?
Rozhodně. Loga Viktorky mám po celém domě, i na čele postele. Mám ho vyšité zlatou nití. Je to láska na celý život.
