Článek
„První gól mě nakopl, i když byl vlastně úplně jednoduchý, spíš patří Šuralovi, dal mi to pěkně,“ těšila ho trefa ze závěru první půle, kdy se víceméně rozhodovalo. Liberec udeřil dvakrát. Trefil se také Rabušic „I jeden jediný gól do šatny by ale byl důležitý, takhle to bylo snazší,“ věděl Breznaník.
A když domácí po pauze zvedali hlavu, přišel ke slovu zase on. „Zpočátku druhé části to bylo od nás slabší, ale začali jsme zase hrát svoji hru,“ líčil. Ano, tu současnou libereckou, útočnou.
„Chodíme do šestnáctky, centrujeme, proto to tam i mně padá,“ usoudil záložník, který je se sedmi zásahy druhým nejlepším střelcem ligy za suverénem Lafatou. „Přitom jsem nikdy moc gólů nedával, nechápu to, ale asi rostu s výkonem týmu,“ přemítal dál pětadvacetiletý fotbalista, který před více než rokem vyměnil bratislavský Slovan za liberecký. A září stále víc. Mnohé udivuje, proč takové nadstandardní zboží, jak svého středopolaře označuje liberecký kouč Šilhavý, není ve slovenské reprezentaci. „Je tam trenér Weis a ten vybírá hráče. Když usoudí, že tam patřím, budu rád,“ jen krčil rameny. Podle Šilhavého může být klenot zkraje záložní linie pro Liberec jen těžko k udržení. „Ale o žádné nabídce nevím,“ tvrdil Breznaník.
Sám kdysi hovořil o vysněném angažmá v bohatém ruském klubu. „Pořád to platí,“ zopakoval, co říkal zkraje sezóny. Ještě před tím, než nejen svět sporu zdrtila letecká havárie hokejistů Jaroslavle. „Jo, povídal jsem to ještě před tím. A létání se k tomu bojím. Ale stejně bych tam šel, já bych to zvládnul,“ dumal o budoucnosti.
